Guide Of Prague

PRAŽSKÁ ZÁKOUTÍ poetický průvodce Kai JAKSAM

BLUES MODRÉHO PORTUGALU Po oroseném přítmí zábavy se vkrádá báseň do hlavy když čeříš své koutky rudé Co na stole nám asi zbyde až padne ráno na mámení ? Slzy ti třpytí jak kapičky vína tvou skleničku dálek Že budeš zas jiná až rozhlédnem se zelení?

DEN NARUBY Sedl jsem si unavený do hospůdky na nábřeží Zapálil si noviny Číšník jenom zíral a zíral a zíral Nechtěl jsem ho rušit vím, co je to námaha Tak jsem zašel za bar zídku vyndal z boty vložku a vypral ponožku Protáhl se k pisoiru byl naštěstí ucpaný moh jsem se tak v klidu napít a napít a napít Měl jsem hroznou žízeň a bylo co zapít Zima byla řádně ostrá Tož jsem vlez do kuchyně ulehl na troubu a s očima klíživýma hypnózoval kuchaře Stál nad hrnci svíčkové z paradajek i koprové a čuměl a čuměl i když to neměl hotové Pak mě zhrábli policajti do své nóbl mašiny a místo domů zavezli mě do cvokárny To jsem tedy čuměl i zíral U sta hromů ! Kam jsme se to dostali ! Nikdo na nic nesáhne všichni by jenom hrabali a hrabali a hrabali

DVA SÝČCI Smutný sýček svojí nožkou odťukává morseovku Přišlápl si trošku krovku Ta zpráva letí k domečku je téměř půlnoc, panečku

Za oknem co chmurně žhne si k lesíku i mlází perspektiva zplna schází Na lůžku v koutě za stolem otřásá se svým bolem NADĚJE Rozčepýříc svoji kštici jiný sýček mne si ouško malé s náušnicí vidin krutých Paneláky blýskaj kolem jen jedno okno ve tmě tleje A kolem bláto – z nebe leje Blesky kropí jak stáda kopí NADĚJI

hodinu po půlnoci Toto trvá! Zvonek zvoní a nikdo to nebere Ááá, konečně! Promiň, to nic tady Míša Tady Jitka Ahoj Jitko! Můžeš mně říct kolikrát jsi rodila? Ani jednou, regulérně Tak to spolu můžem chodit líbíš se mi jsi moc hezká Kterej Míša dneska volá? Já jsem Míša zrzka snědá znám tě včera od oběda Zdařec, Zrzku ale já mám dvě děti Paměť už mně neladí Co je dneska? Březen

Jo, rodila sem řezem Bezva, jizva mně nevadí

ÁCH JO... Chmur ulička se vine předměstím kašnička maličká napravo náměstím je šálou noci bledá Blikavá lampička se rytmem větru zvedá Kouknu vlevo shlédnu pravou Nikde nikdo byl jsem sám jak lesů pán já, donchuán Jdouce tudy náhodou ta divná těla výlohou pokroucena vyzývavě osvětlena až do běla nedala mně : Vejdi dovnitř okus štěstí v té chýši neřesti Dámy jak mrtvé jepice ztrnulé byly velice Moje skřehlá chodidélka ta k zemi vratká tykadélka zmítala se vášní chladnou Co já se nadřel a nahrbil! Jak kdybych skákal tisíc mil Brácho, vole ty seš chuj! Smál se ráno soused můj: Tys nebyl v žádném bordelu Ach, je mně úzko vymet jsi voskových figur múzko MOŘE LÁSKY ?

Odlesky na hladině Výhled jako do pohádky Vlnky melodie odkudsi se vznáší Domečky tělíčka hnědá a bárky rybářů Tvé oči kdesi tam mezi těmi tóny pod úpatím zóny kde šplouchá cosi v nitru mém

MYŠLENKA Vlhko, smog, mlha i vůně pečiva z pekárny Městečko vstává otevřou lékárny Našla si vlání na růžku náměstí Přelezla závoru vznesla se vzhůru z chodníčku neřestí Tichounce stoupala uprostřed prostoru k věžičce kamenné nad schody z mramoru Rozkmitla křidélka jak švihla by proutky Kámen, nůžky či papír? Vrhla se do hloubky NAD VĚCÍ V peřejích se rozplývají vlasy Zlátne ta říčka když klesající sousvit přivírá tvá víčka

Lesknou se škvírkami hedvábné zřítelnice Propadám dírkami matrace z trávy Tvé touhy jsou chapadla chobotnice Komíny i velkoměstské věže popouští otěže tam kdesi pod námi sestřičko má jediná Tak nevinná – tak nevinná

NA LOŽI Cítíš to hemžení na pravém rameni ? Pohlédneš dopředu pohlédneš zpátky Všude je klid zdá se ti vratký ? Kráčíš dál v záchvěvech chůze je nejistá Co si ten neznámý copak si nachystá ? Pohlédneš dopředu pohlédneš zpátky Ať už ten ohyzda konečně zahvízdá !

KARMÍNOVÍ BÁSNÍCI Zasedli kol kulatého stolu rozpili mnohou láhev spolu a šeptali si z velkých plic Sedánky v každodenní čas tam v hospůdce té tiché

neb stála u tří nemocnic byly kroutivé jak od mulatky vlas Stále prali stejná klišé pokaždé však jiné hnáty Jejich láska nakrmila děti malé mládež střední dospělé či důchodce tatíčky i matky Ulicí kol potoka zas k semináři zamířili jen, co opustili jatky

KYVADLO A JÁMA Šumění mraků nad převislými krápníky plouží se v myšlence nad propastí Boltce očouzených stěn se lámou do zvedajícího se větru Metelice počátku se probouzí ve vírech zvedající prach z děr umorousaných Je tu mastno Zvedá se vášnivý zápach zasychajících labužníků Ticho – ukrutně tiché zasypané prázdnotou a demolicí Zima se plíží po pahýlech polen Jsouce ohořelé a bezmrštné První záblesk, po chvíli další Zase ta tišina Odkudsi proražena stenem Bouře dmýchá okenicí Rány jak palicí se dýchavičnou ozvěnou blesku šíří tím rozedraným bolehlavem Přecválají drtící kopyta když nažrala se dosyta

KULIČKOVÉ LOŽISKO

Strohé stíny na rozcestí ulice Bílé zídky vikýře, lomení Okrouhlí stálice Gotika spolu spolu s hejny holubců vznešeně třmí do zubců Jak nožky v zaoblení cesty příchozích se mění Smrtky, svatby prosbičky zapuzené lesbičky Svíce plné knotů a vosku Varhánky si s ozvěnou tou hrají Hospoda Odnaproti je plná čekajících vozků

JSEM V TOM ! JSME NÁDHERNÝ POCIT Jsme štěstí v povětří Slunce s námi píská to nekonečné vlání A černomodrá tma nás svírá v objetí svých přání modročerných Milovaný deníčku budu si hrát na slepičku

Vysedím první vajíčko je kropenaté maličko

Kdo bude tím z rande ? Kdo je menší vůl ? Péťa nosí kšande Jirka líže sůl -

JÍZDNÍ ŘÁD Tvrdou nití látá krejčík břitká slova od telátka po pyraňku Zas a znova přeskakuje z plůtku branku Za pecí mu přicmrnduje křaplavý tón nenávisti v chuchvalcích se naparuje Za oknem se plouží listí Už aby tu bylo jaro ! Ty démony k šípku vzalo Moře šumí běsní potok pouští létaj ústřice a na Marsu hořtice vznáší se

jak těžký otok z párečku a budoucnosti Kačenka i kačírek lev a lvice opičák i opice mravenec a mravenečka nočníček i nočnička Kohoutek, vrabčáček vrabice či kušslepička o místenky se perou – do Archy se derou

M.E.Z.I. Do dlažby přítmní vsáklo se moře snad Chladivý závoj proniká světly jak zlatý spad když snáší se listopad Vracím se sama šuměním deště mezi Rájem a Zemí Potkám tě ještě? BALKONSTORY Slyším tvoje slipánky pod mojí touhou když z okna do světa hledím

Jak větřík zpívá v rozletu na šňůře prádelní si šustí můj sen Od čupřinky až po paty chodíš možná právě nahatý ? BOXERKA LÍZA Chodím do knihovny Léčím se sama O blízké starám se jsem šťastná panna Šetřím a nekradu Zatleskám v kostele Gulášek do práce nosím i za tátou Proč si já nebohá proč trpím prostatou?

DVĚ VAJÍČKA NA HOUPAČCE PO ČESKU Dvě vajíčka na houpačce? To je ale krásná věc Jak to asi vtipně skončí Kdopak bude principálík Kdo bude ten pitomec? Já bych opět zaved tmářství Zrušil bych hned zatáčky přimíchal i omáčky a přibalil do balíčku (odpusťte mně, děti milé) přidal bych včas houpačky

HOUPAVÁ Zase houpeš můj ty milý nejsi teplý drásáš chladem zepředu i zadem Zase houpeš milý ty můj : že jsi k světu ? že jsi v rytmu ? Jenom průvan s tebou pohne když se zprava vlevo ohne Zase houpeš drahé tělo žeber že máš jenom půl to bych v očích musela mít hrstku pepře či mořskou sůl Pěkně si tu hochu visíš k životu nás neprokřísíš Je čas něco změnit – sundat a vyměnit

NOVOROČNÍ Chci být lepší Nebudu mlsat potají Nebudu krást a lhát za tmy se bát Poprosím mýdlo o přítulnost větší Uklidím po sobě Vyčistím zubyska večer i po ránu Nekopnu do psiska co močí nám na bránu Bachaři života pochválím holínky S láskou se pomodlím nad radami maminky Budu číst líp ve vzpomínkách svých

KLAUSULE Úpěnlivý cvik pod oblohou s mračny s duší lezoucí na stromy Mezi skalisky plápolavými a jezery hřmotně utopenými Jak babička a děd v pohádkách rozervaných Vzdychajíc po větvích až k hnízdu ... zas vejce vyseděti

NAŠE POLITICKÁ STRANA ! U stolku v prostření v těch barvách z koření si poletují křidélka šermující vůněmi Občas blesknou pradélka zdá se mi? Tam i onde obláčky rozhání to čerstvoučké kvokání Prstíčky v rozletu řasénky mihavé zorničky v jeskyňkách myšlenky jásavé Pohádky pružné a jitra v rozkvětu Zůstaňme takové! Radujme se ať osud netřese (pokud se nepletu...) Nevdávejme se !

NENASYTNÁ ŘEKA ( baladino )

U řeky loubí při Čjoren Most se prútok kloubí ve dví jak kost když skousne majíc zlost lev statný a rykne: dost! U temné říčky statná paní kameny i haluzemi bujná dítka odhání Jděte po svém nerušte mě! A k splavu zas se přiklání Stop tlachání U toku chmurném prsatá ta rybářka prutcem krouží a vodu moučí jak zběsilá cukrářka Natáčky lebkou hází napravo i nalevo zblondělé si černé vlásky větrem vlají Do čela vrásky pečlivě ji přitesají U řeky divé se odehrává hutný děj neplavčice spády chtivé si ukutaly bublinový epopej Již svlékla hadry již je v kůži mezi dásně vkradla růži Když na háček to nejde snad do dlaní se vejde Řekla si ta činu žena celokostře obnažena

Omamné sny dopila do chladné vody vstoupila V uších jí libá nouze zní: Ulov si svého rytíře a ne jen v deníčku na papíře

NENASYTNÁ ŘEKA ( baladino )

U řeky loubí při Čjoren Most se prútok kloubí ve dví jak kost když skousne majíc zlost lev statný a rykne: dost! U temné říčky statná paní kameny i haluzemi bujná dítka odhání Jděte po svém nerušte mě! A k splavu zas se přiklání Stop tlachání U toku chmurném prsatá ta rybářka prutcem krouží a vodu moučí jak zběsilá cukrářka Natáčky lebkou hází napravo i nalevo zblondělé si černé vlásky větrem vlají Do čela vrásky pečlivě ji přitesají U řeky divé se odehrává hutný děj neplavčice spády chtivé si ukutaly bublinový epopej

Již svlékla hadry již je v kůži mezi dásně vkradla růži Když na háček to nejde snad do dlaní se vejde Řekla si ta činu žena celokostře obnažena Omamné sny dopila do chladné vody vstoupila V uších jí libá nouze zní: Ulov si svého rytíře a ne jen v deníčku na papíře

DÍVKA POD HODINAMI Jak krásné je být zdráv a čil! A poznání mít ve své touze Nebýt jen jednou z mastných víl co po nocích si tančí dlouze Už vím kam moje nitro vzkvétá Dnes již to vím co přinesou mi léta do nichž si vkročím za startovní páskou Už nechci líčka ze zlatavých pudrů Chci tolko drát se tou velkou sázkou za odměnou – lásky pomlázkou

POD SCHODY Pod kučeravými schody vyhlížím tu chvíli až místo nahoru

budeš vcházet zpátky po ploškách z mramoru A tak tu čekám v podřepu snad celé týdny aby tě pohladil můj dotaz vlídný Znám tvoje sandálky občas i podrážky Dýchá z nich lesk někdy i rez Viděl jsem tvoje pradélko Často jsi byla i bez Znám tvoje pohyby když jsi šťastná i vůni, když pláčeš do vzteku poznání A tak jen čekám pod hradbou z kamene Proč chvíli jsem muž a chvíli žena okouzlená ?

POTOMEK Z PÁRTY Sedám u krbu a koukám na jih kde do zrcadla civí plna vousů a pih Něco má z humra cos šampus když dých do buněček mých ...a kých

OSUDOVÁ ? Stonožka má nohy letadlo si letí roháč vlastní rohy sečka zvládá setí Dýmka tiše dýmá vodou plave plavec v seně číhá rýma dravý pták je dravec Válec těžce válčí Jen já jsem prostě nanic hříčka , srandy kopec neb jsem krátkej panic Je to tak ze sněhu je sněhulák

POD ZLATÝM HOLOUBKEM Na tichém domě u Tří brouků si hledí věky bez klobouku propíchnutý šípem střechy Vzhlíží si kolem vzhůru i dolů na drůbky vzkazů i od vašeho stolu obložených vůní, vzdechy Na tichém domě si kočky předou mlsné maj dásně mžourají krásně polapit ho nedovedou Holoubku milý poraď mně z dáli

jak být jak ty? Proč sluníčko zebe a Měsíček pálí?

POMATENÝ BULVÁRNÍK Pracovitý dělník písmavzal si do své hlavy že má vcelku mnoho dětí že chce pevné mravy Tak se chytil kolem uší roztančil tu bustu Na nábřeží za úsvitu utopil se

POPELKA S LIBUŠKOU Popelka s Libuškou na koních si vyjeli Provětrat chtěli Ferrari tak prolétli pár bazary a vybrali si v kuropění sněhobílá oblečení V plánu měli trochu vášně, lehký sport špetku vína a z keců dort A proč by ne?! Začíná hezké matiné jež zakrátko se rozplyne když Romeo svou Julču bodne

Jak politik přišel o kouličky Dole v lese pod strání se vrba k říčce přiklání a mele si furt dokola

že polík přišel o kouličky Copak je v ní za pytláka že pořád tuhle nudu kdáká? Přec kuličky jsou maličký jsou nepatrné z rozhledny jsou až k nevíře titěrný

PROJARNÍ PŘIMRZLINA Za snítku petržílky dal bych svý Porsche v tom bělavém závinu Tvoje nehtíky z rampouchu mrazíček v podkroví šumáky na Měsíci kluziště s lekníny noblesa zmrzliny Za snítku voňavé natě oblékl bych pyžama gatě Kdybych jen mohl spal bych jak zabitý Jsem však v tom soukolí hřebíkem přibitý Jsme prostě já a ty

růžička jsem květ mám vůni, barvu zdravý růst a protože pěkně píchám – nechávám stopy na kůži – vyberu si růži Jsem tedy růže. mám krásné vlásky

v očích hloubku a žádné vrásky překrásné nožky boty bez vložky kolínka hebká do světa hledí tanga mi sedí bříško jak placku řasy bleknudle říkaj mi Macku nebo taky Pudle meďánci si prkenici rozvíraj jak o závod jsem holt růže na střelnici Co mám dělat ? hlavou ani nedýchám Co mám dělat ?! v záhonech se nechytám Jsem dokonalá příliš ._

SANITÁRNÍ DEN baladino

Kopl hnátou do dveří a rozlítil se chodbou dlouhou v kuchyni vzal sekeru i když měl tvrdé příušnice strhl z ženy náušnice Vdusal krásku do lednice pak rozmlátil tu bednu bílou nadzemskou tak hrůznou silou až sekera pukla... V tom vběhla dovnitř lasice Ťal ostrý nůž – zvěř jukla Krev směsice prokřísla strop světnice a zbyly jenom kostice Z lože drátu ostnatého vytrhl mocné kladivo Porubal pak talíře, sousedy i vikýře

komíny a bleskosvod (jak o závod) Zul si boty a pak bosky předupal skla hroty zapálil té ruiny trosky K drsné výhni ten krutý ďas plížil se tančící jen v krajkové spodnici Rukama jak rypadla do tvrdé půdy vyryl díru Vášeň mu přitom opadla Stáhl si bílé kalhotky a bezbranně se rozplakal když do jámy temné se vykakal Pánbíček přestal snít Co naplat měl den služební tak musel všechno poklidit

SEMIŠOVÝ HORIZONT Krajina posedlá trýzní Hluchý žár velkomocně prožívá svůj bytostný tep Zfialovělá řeka klopýtá v peřejích žízní Odkládáš všechny... Odkládáš i masku tu pokladnici bytí Dýchat se dá Vlevo i napravo zlato se třpytí A na tělo dopadá nasládlá vůně Jako když stařenka bezmocně stůně

SOUSEDSKÁ Pockerman si sedl ke stolu Neměl dnes svůj den – zapálil by stodolu Prozatím se spokojil s doutníčkem kropenatým laskavým a čpícím obláčkem do tunýlků dopřál jiskérky svým plícím Jak šel čas a mráčky houstly pod světýlkem: Matly, matly Zůstal jako v plotě kůl Na porážku šel ten vůl Zase vyhrál na co sáh Přešoustal od herny práh k taxíku si odplivl

TŘI LAMPIČKY Tři lampičky nad polštářek pověsím ti abys věděl že už nejsem jen tvá Ta první svítí za mé bříško s pecičkou

Ta druhá (s nadějí maličkou) za tvoje nálady Ta třetí jen tak

ZHRZENÁ (mikrobalada)

Rusovlasá s pihami u studánky seděla neplýtvala knihami do duše si hleděla Vedla si nahlas svou - myslí roztouženou vzpomínala na milovanou Ukrutnou touhou pouhou drtila křemeny Jak skot svými vemeny potěšení chystá byla si jistá že pomsta bude čistá Z diamantových očí ji kapičky blýskaly o dno studánky mužně třískaly V jakési extázi - jež mysl tu provází chytila z ňader rybičku a ukousla ji hlavičku Vůkolní hory obchvatem vracely ozvěnou ten chřoustavý bol o nich dvou Vláček si supí kolejnice úpí jitro, oběd či večeře Blondýnečce sladké

břity kol dělí hlavičku od páteře

V BLUDIŠTI Skály a zeleň jehličí tlivá vůně mechu pavučinky co se opičí po nastraženém vzdechu Představa není snad jak by nikdy nebyla Ta kráska šeptá vzdálená jen čísla co vrací ozvěna

VRAH PŘED OKNEM Je to bouře nebo klam raději víčka přivírám Na stolku hladím břitvu Zapálím svíčku vůně jako když mozek stůně Do krbu přidám polínko ať lépe vidím vlastní pitvu Dělám to dobře, maminko? Tichota se prolne vytím Je to vlků plen či siréna? Snad na mém písí doména kde straší? Neb policejní braši?

Před mým oknem vidím tam přes zrcadlo cos plédem cuklo koukám na jizvu to sklíčko puklo Šlápoty ach šlápoty! Už jsou tu zas! Doléhají pěkně zticha na šachovnici parket Nad nimi vznáší se já cítím je blondýnu i brunetu i tu třetí tetovanou z bufetu Dnes mají hodokvas Rojí se vůkol Blesků a ran pustošení roztřásly dům docela Větví běsní listů pěsti jsou děsní v tom vichru na náměstí Už to není k vydržení! Rozhod jsem se raději v rakvi než ve vězení

ZABIJTE KOHOUTA! Zabijte konečně to zvíře proradné odpeřte zčistěte otravte v dýmu

Proč ruší soustavně? Jak hasič dere se k živlu a ohni Jak plamen v peřince sněhu ruší nám něhu to vřískání v rýmu Proč plaší ohavně vtahujíc den? My na kolébce tmy chcem do věčnosti kolébat se jen

ZÁCLONA Na zácloně z hedvábí prodyšné a smírčí hebké a průsvitné roznáší se stín Vlní se před svitem kdesi v dáli

ZAMILOVANÁ Zvlhlá ženská na náměstí pod deštníkem s pejskem schromlým cestu klestí

zeleniskem na trhu Prší leje v mracích těžkých díra zeje Skrz cosi padá sem se řítí do kaluže dopadla roztomilá kočička Byla vskutku maličká z plyše měkce celičká Vytrhne se z vodítka ten podařený zvrhlík Radostí se rozvyje štěkotem se dusí Zraněný a podlý ještě ! Vzal bych na tu tlamu kleště Kdekomu se tohle hnusí Jeden zub má pevný zbylý tesák viklavý Asi spadl s kola Takový to jelimánek doga hrozná troufne si na talismánek Bouře průrvou odlétá dušička V mladou ženu změnila se holčička

ZÍTRA Tak tížko hovoří se samo a kolem jásot třmí Rozprostřené prodychtění je hojivou mastí když otázky si klásti

odpovědím uniká

ZKLAMÁNÍ Hledám dodnes toho hejska co mně odjed mýho pejska Místo novin na prahu ležely tam kostičky Jedna delší zbytek chybí Když si dávám k svátku ryby to se mi stát nemůže

___________________________________