Antoine De Saint - Mal Princ

Životopis autora

Antoine de Saint-Exupéry (29.6.1900-31.7.1944) Celým jménem Antoine-Jean-Babtiste-Marie-Roger de Saint-Exupéry, narodil se v Lyonu a tragicky zahynul v létě 1944, patrně sestřelen německým letadlem v prostoru Korsiky nebo nad Alpami. Jeho život i tvorba jsou mimořádně sourodé, obojí určuje Saint-Exupéryho povolání letce, ale i psychické založení hluboce citlivého a ušlechtilého člověka. Po studiu na Námořní škole, které ho nijak nenadchlo, sloužil jako voják u letectva, kde propukla jeho vášeň pro létání. Jako pilot byl zaměstnán u vícero leteckých společností a létal na různých linkách. Exotická prostředí, v nichž se ocitají jeho letečtí hrdinové, důvěrně znal, neboť se pohyboval na linkách Toulouse-Dakar, Casablanka-Timbuktu, Buenos Aires-Ohňová země; pokusil se i o rekordní lety a několikrát havaroval. Po vypuknutí 2. světové války si doslova vynutil vstup do řad válečných pilotů, který mu byl pro jeho věk odpírán. Jeho dvacetiletou leteckou dráhu završila tragická smrt, která jeho život i dílo korunovala heroickou slávou. Saint-Exupéryho literární dílo je apoteózou mravních hodnot člověka. Třebaže skeptik, prožívající trvalou bolestnou úzkost ze zmechanizované, odlidštěné civilizace, neustále osvědčuje optimistickou víru v to nejlepší v člověka i v lidském společenství. Jeho dílo, pateticky vášnivé a myšlenkově hluboké, vzbudilo už od prvních knih živý čtenářský ohlas. Po novele Letec vydal romány Kurýr na jih, Noční let, Země lidí (s ústředním motivem ztroskotání nad pouští, které zažil na vlastní kůži) aj. Velmi známá je jeho básnická pohádka Malý princ. Některá díla (Citadela, Dopis rukojmímu, deníky, korespondence atd.) vyšla až po autorově smrti. Dílo Antoine de Saint - Exupéryho: Saint - Exupéry psal humanistické příběhy, k nimž čerpal náměty ze svých zkušeností pilota a ředitele letišť. Svět vidí pohledem člověka žijícího v blízkosti ohrožení. Jeho příběhy jsou prostoupeny filozofickými úvahami o smyslu lidského života. Kurýr na jih - 1928, román, který autor napsal v Africe, kde byl v té době ředitelem pouštního civilního letiště.

1

Noční let - 1931, román čerpá z jeho zkušeností ředitele společnosti Aeroposta Argentina, která dopravovala poštu na první velké jihoamerické letecké lince. Země lidí - 1939, próza, která je souborem osmi statí a vzpomínek na zavádění prvních poštovních linek mezi Evropou a severní Afrikou, na průzkumné lety přes Saharu, Andy a Atlantský oceán, na havárie i život v poušti. Válečný pilot - 1942, próza vydává svědectví o hrdinství konkrétních příslušníků letky 2/33. Citadella - 1948 (posmrtně), nedokončená próza, která měla být filozofickým souhrnem jeho názorů a zkušeností. Malý princ - 1943, Saint - Exupéry proslul jako autor filozoficko - pohádkové alegorie pohádky, kterou vypráví pilot ztroskotaného letadla. Je souborem autorových reflexí o nejzávažnějších otázkách přátelství, moudrosti, života a smrti.

Obsah díla – Malý princ Náš příběh začíná vypravováním muže, který vzpomíná na svoje dětství. Když mu bylo šest let, viděl prý překrásný obrázek v knize o pralese „Příběhy ze života“. Na obrázku byl hroznýš jak polyká šelmu. Hodně o tom přemýšlel a tak nakreslil svoluji první kresbu. Byl to had, který spolkl hada. Jenomže všem dospělým obrázek připomínal spíše klobouk a poradili mu, aby se místo kreslení začal věnovat spíše učení. Nakonec se stal pilotem a létal po celém světě. Pořád byl ve své duši malý, i přesto, že s dospělými dokázal mluvit o všem počínaje golfem, přes politiku ke kravatám, stále si připadal osamělý. Jednou, když byl na své rutinní cestě, se mu porouchal motor uprostřed Sahary. Měl vody sotva na týden a proto věděl, že si musí pospíšit. První noc usnul velice tvrdě a hned ráno se mu stala velice zvláštní věc. Probudil ho malý človíček, vypadal spíše jako dítě. Byl s ním uprostřed pouště, daleko od jakékoli civilizace, ale nevypadal ani trochu vyděšeně nebo ustaraně. Jediné o co pilota prosil bylo, aby mu nakreslil beránka. Pilot byl sice překvapen a vyveden z míry, ale rozhodl se, že přání Malého prince, jak mu pro sebe říkal, vyplní. Po několika pokusech, které se princi nelíbily, svoji snahu vzdal a nakreslil krabici. Řekl, že beránek je uvnitř. Konečně se obličej Malého prince rozzářil a řekl, že právě takového chtěl. Postupně se pilot začal dozvídat nějaké informace o Malém princi. Třeba to, že jeho planeta je velice malá, že je sotva větší než dům a domníval se že planetka ze které přišel je B 612. Každým dnem se společně sbližovali a dozvídali se více a více věcí o tom druhém. Jednou se například pilot dozvěděl o baobabech. Jsou to obrovské stromy, které zamořují princovu planetku. Každý den ráno je musí vytrhávat, protože kdyby přerostly, roztrhly by celý jeho domov. Proto byl rád, že beránci okusují keře, že jeho beránek bude okusovat baobaby. Další den se ptal opět na podivnou otázku a to jestli beránci spásají také květiny. Tak se pilot dozvěděl,že Malý princ má na své planetě květinu, o kterou se velmi stará a kterou miluje. Jednou její semínko přivál na jeho planetku vítr. Dlouho byla jen schovaný v pupenu, dlouho vybírala barvy, chtěla se připravit pro svého Prince jak nejlépe mohla. On se o ni pečlivě staral, zaléval ji každý den, přes den ji chránil zástěnou proti průvanu a přes noc ji schovával pod poklop před zimou. Květina byla příliš zahleděná do sebe a Princ se proto rozhodl, že ji opustí, že opustí celou svoji planetku. Svěřil se pilotovi, že to ale neměl dělat, že byl ještě mladý a nerozvážný, že si měl vážit toho, že mu dává svoji

2

vůni, svoje barvy a přítomnost. Teď však už byl pozdě. Ten den ráno udělal všechny obvyklé činnosti: vytrhl baobaby, vymetl sopky a zakryl květinu. Tak tedy odešel. bloudil zemí asteroidů a na každé další planetce, jako byla ta jeho, poznal nějakého nového člověka. Na prvním asteroidu bydel král. Ten byl pyšný, že konečně přišel někdo, komu může kralovat, někdo kdo mu bude poddaný. Chvíli si povídali a Malý princ zjistil, že král vlastně dává jen neužitečné a dá se říct zbytečné rozkazy. Například aby chvílemi zíval a chvílemi ne. Kdy chtěl odejít, král ho nechtěl pustit, protože byl jediným poddaným široko daleko. Princ byl ale rozhodnutý, že půjde. Nezlákala ho ani králova nabídka, aby se stal ministrem. Když už král viděl, že nic nezmůže, jmenoval prince tedy aspoň vyslancem. Tu si Princ pomyslel, že jsou dospělí strašně zvláštní lidé. Na druhé planetě bydlel domýšlivec. Ten jak z dálky uviděl Malého prince byl rád, že jde konečně nějaký obdivovatel. Ptal se ho jestli ho skutečně moc obdivuje. Malý princ ale nevěděl co to slovo znamená a když mu to domýšlivec vysvětlil, chtěl mu udělat radost a řekl mu, že ho obdivuje. Na další planetce bydlel pijan. Byla to snad princova nejkratší návštěva. Zjistil jak to chodí v bludném kruhu opilců. Ptal se ho na různé otázky a zjistil, že pije aby zapomněl. Aby zapomněl, že se stydí za to, že pije. Malý princ byl zmatený a proto odešel. Na čtvrté planetce bydlel byznysmen. Byl to velice zaneprázdněný člověk, který o sobě tvrdil, že je velmi vážený. Celé dny nedělal nic jiného, než jen, že seděl u stolu, koukal do papíru a pořád něco přepočítával. Prý mu patří hvězdy na nebi, protože byl první kdo na ně myslel, jsou jeho. Od rána do večera je přepočítává a ukládá do banky, to znamená že je zapisuje na papír. Malý princ,když došel odcházel došel k závěru, že on sám má květinu, sopky a že se o ně stará, ale že byznysmen není hvězdám nijak užitečný. Pátá planeta byla zvláštní a ze všech nejmenší. Je na ní pouliční svítilna a lampář. Protože byla jeho planeta tak malá a hlavně se točí tak rychle, musel svoji svítilnu rozsvěcovat a zhasínat snad každou půl minutu. Lampář byl pro Malého prince jediným člověkem, jehož práce mu připadal alespoň trochu užitečná. Byl by s ním zůstal, ale lampářova planetka byla moc malá pro dva a proto se vydal dál. Další planetka byla mnohem větší a bydlel na ní starý pán, který neustále sepisoval knihy, zeměpisec. Když uviděl Malého prince myslel si, že jde badatel. Když se ho ale Malý princ zeptal na jeho planetu, jestli má hory a oceány, byl velice zklamán. Zeměpisec mu řekl, že to neví, že on je příliš důležitý na to, aby se někde toulal, že jen zapisuje zážitky badatelů. Na téhle planetě se dozvěděl Princ něco, co ho přimělo k lítosti. Zeměpisec mu totiž řekl, že jeho květina je pomíjející a že jí hrozí blízký zánik. Sedmá planeta a poslední byla Země. Princ o planetě věděl, že je tady hodně lidí a proto byl velice překvapen, že spadl na místo, kde nikdo není. Myslel si, že není na zemi, ale had mu vysvětlil, že na poušti lidé nemíjí. Také mu had řekl, že bude – li se mu příliš stýskat po jeho planetce, rád mu na ni pomůže. Princ se vydal dál, aby poznal Zemi lépe. Napřed potkal jen obyčejnou květinu, pak vyšplhal na vysokou horu a myslel, že uvidí celé lidstvo, ale jediné co viděl, byly další špičky hor. Pomyslel si, že je Země divná, tak vyprahlá a pustá. Konečně našel cestu, která ho dovedla k záhonu s růžemi úplně stejnými jaké má doma. Lehl si do trávy a začal plakat. Tu k němu přiběhla liška. Chtěla, aby si ji ochočil. Když si ji ochočí už nebude jako každá liška na planetě, už bude jen tak jeho. Malý princ souhlasil, že si ji ochočí. Také musel každý den přicházet ve stejnou dobu, aby liška věděla, když už se má začít těšit. Malý princ si lišku nakonec ochočil, ale už se blížil čas odchodu. Ještě se šel naposledy podívat na ty růže a moc dobře věděl, že jsou sice krásné, ale prázdné, protože nejsou ničí, nemají pro koho kvést, pro koho vonět. Pak mu liška dala před odchodem tajemství, že všechno krásné lze vidět jen srdcem. Dále potkal ještě výhybkáře a obchodníka. A nakonec potkal pilota. Pilot je už teď velmi vysílený, nemá vodu ani opravený motor. Když však večer nesl spícího Prince, uviděl studnu. Další den ráno chtěl Princ, aby mu dal pilot slíbený náhubek pro beránka. Pilot z toho vytušil, že se Princ asi chystá domů a bylo mu to velice líto. Ten den se nechal Princ uštknout hadem, aby se tak dostal zpět na svoji planetku za svoji květinou. Pilot ho držel v náručí a nechtěl, aby odešel, byl velice smutný. Pak Malý princ odešel zpět za svoji květinou. Pilot

3

věděl, že je jistě na své planetě šťastný a každý večer když se koukne na hvězdy, ví, že je tam někde ta princova.

Charakteristika hlavní postavy Malý princ pochází z jiné planety než je Země. Pilot se z princova vyprávění domnívá, že je to planetka B 612. „Tu Malý princ vážně poznamenal: „To nevadí, u mne je to velice malé!“ A tak trochu smutně dodal: „Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde…“ 1 Malý princ je od začátku příběhu velice tajemná a zajímavá osoba. Má plavé vlasy, dlouhý, zelený kabát, boty ke kolenům v ruce něco, co připomíná meč. „Udiveně jsem se díval na ten zjev. Považte jen, že jsem byl na tisíc mil od jakéhokoliv obydleného kraje. A můj človíček nevypadal, jako by zabloudil ani jako by byl na smrt unavený nebo vyhladovělý, polomrtvý žízní nebo na smrt vylekán.“ 2 Byl ale ztělesněním dobra. Snažil se učit všem dobrým vlastnostem všechny lidi kolem sebe. „To je věc kázně“ řekl mi později Malý princ. „Když dám ráno do pořádku sebe, musím udělat pořádek na planetě. Je třeba se přinutit a pravidelně vytrhávat baobaby, hned jak je rozeznáme od růží, kterým se moc podobají, když jsou ještě maličké. Je to práce hrozně nudná, ale naštěstí velice snadná.“ 3 Princova další dobra vlastnost byla také láska. Ve všech Lidech a věcech se snažil hledat jen to dobré. Nejvíce však miloval svoji květinu a přede všemi se ji snažil chránit. „Nevěřím ti! Květiny jsou slabé. Jsou naivní. Zabezpečují se, jak dovedou. Myslí si, že jsou strašné, když mají trny…“4 „Má – li někdo rád květinu, jedinou toho druhu na milionech a milionech hvězd, stačí mu, aby byl šťasten, když se na ty hvězdy dívá. Řekne si: Tam někde je má květina… Ale sežere – li beránek květinu, bude to, jako by najednou všechny hvězdy pohasly! A to že není důležité!“ 5 Další důležitá vlastnost, kterou se Princ snaží čtenáři naučit je starostlivost. „Pečlivě vymetl nevyhaslé sopky. Dvě byly v činnosti. A bylo to ohromně pohodlné, když bylo potřeba ráno ohřát snídani. Měl také jednu vyhaslou sopku. Ale vždycky říkával: „Člověk nikdy neví!“, a tak vymetl i tu vyhaslou.“ 6 Když Princ odešel ze svého domova, když opustil svoji planetku vydal sena cestu po okolních planetkách. Ukázala se jeho dětská naivnost, kdy uvěří téměř všemu. „A hvězdy vás poslouchají?“ „Ovšem“ řekl mu král. „Uposlechnou ihned. Nesnesu nekázeň.“ Taková moc Malého prince oslnila. Kdyby on ji měl, viděl by ne čtyřiačtyřicet, ale dvaasedmdesát nebo sto, nebo dokonce dvě stě západů slunce v týž den, aniž by musel posunout židli! A poněvadž mu bylo trochu smutno při pomyšlení na jeho malou, opuštěnou planetu, dodal si odvahy a požádal krále o jednu laskavost.“ 7 Byl ale také velice laskavý a proto když na druhé planetě potkal domýšlivce, pokusil se mu udělat co největší radost. „Udělej mi tu radost, a přesto se mi obdivuj!“ „Obdivuji se ti,“ řekl Malý princ a pokrčil trochu rameny.“8 Byl opravdu ještě dítě, které se snažilo ve všech lidech, které potkal na svých cestách, vidět jen dobro a krásu. A jinak tomu nebylo ani u lampáře. „Možná že ten člověk je zbytečný. A přece je méně zbytečný než král, než domýšlivec, než byznysmen a než pijan. Jeho práce má aspoň smysl. Když rozsvítí svítilnu, jako by se zrodilo o hvězdu nebo o květinu víc. Když zhasne svítilnu, jako by květina nebo hvězda šly spát. Je to moc hezké zaměstnání. A opravdu užitečné, protože je

1

De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 3 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 4 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 5 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 6 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 7 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 8 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 2

str.18 str.12 str.24 str.28 str.30 str.36 str.41 str.44

4

hezké.“9 Jediným smyslem pro něj však byla jeho květina. Po celou dobu co cestoval myslel stále jen na ni. Na Zemi, se proto domluvil s hadem, aby ho uštkl a on se tak dostane zpět na svoji planetku. I když ho pilot prosil, aby to nedělal, princova láska byla silnější. „Víš..moje květina…jsem za ni zodpovědný! Je tak slaboučká! A tak naivní. Má jen čtyři maličké trny, aby ji chránily proti světu…“10 Charakter Malého prince, je jedno velké dobro. Zahrnuje všechny vlastnosti a zvyky, kterých bych si měli lidé vážit a hlavně se jimi řídit.

Hlavní téma knihy Hlavní téma knihy je podle mě pomáhat lidem a vyzdvyhovat a pěstovat mezi nimi dobré lidské vlastnosti. Kniha dává hoděn poučení, které mají poradit lidem, aby se stali lepšími. Je zde v kontrastu svět dospělých, který zastupuje pilot a svět dětí, který zastupuje malý princ. Již na začátku se prokáže láskyplnost pilota,který i přesto, že je ve vážné situaci, protože zrtoskotal se svým letadlem, má vodu jen na týden a porouchaný motor, tak se snaží pomoci malému princi a udělat mu radost. Třeba tím, že mu nakreslil beránka. A to hned na několik pokusů. „Můj přítel se mile, shovívavě usmál: „Ale podívej se…to není beránek, to je beran. Má rohy…“ Tak jsem kresbu znovu předělal.“11 Také je zde alegoricky popsaný boj se zlem a ten je ukázaný pomocí baobabů. „Nu, a na planetě malého prince byla strašná semena… semena baobabů. Půda planety byla jimi zamořená. A pustíme-li se d baobabu příliš pozdě, už nikdy se ho nezbavíme. Zaroste celou planetu. Provrtá jí svými kořeny, A je-li planety příliš malá a baobabů příliš mnoho, roztrhnou ji.“12 A tak je to i se zlem. Když se neudusí brzo, vznikne velké zlo, se kterým se bude jen těžko bojovat. Malý princ se snaží popsat špatné lidské vlastnosti, které bychom měli změnit. Mezi ně patří například sebestřednost. „Znám planetu, kde žije jeden moc červený pán. Nikdy nepřivoněl ke květině, nikdy se nepodíval na hvězdu. Nikdy neměl nikoho rád. Nikdy nic nedělal, jen počítal. A celý den opakuje jako ty: „Já jsem vážný člověk! Já jsem vážný člověk!“ – A nafukuje se pýchou. Ale to není člověk, to je pýchavka!“13 Takový malý princ vůbec není. Učí lidi, aby byli láskyplní a starali se i o jiné. On je velice zamilovaný do svojí květiny a opravdu lituje, že ji opustil. „Tehdy jsem nedovedl nic pochopit. Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov. Obklopovala mě vůní a jasem. Neměl jsem, myslím, nikdy utéci. Měl jsem pod jejími chabými lstmi vytušit něžnost. Květiny si tak odporují! Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád.“ 14 Lidé by si také měli sanžit si pomáhat a ne se jen sobě sami smát. Když byl malý princ na planetě u lampáře, snažil se mu vymyslet způsob, aby si odpočinul. „Tvá planeta je tak malá, že ji obejdeš třemi kroky. Stačí když půjdeš dost pomalu, abys zůstával stále na slunci. Když si budeš chtít odpočinout, půjdeš…a den bude trvat tak dlouho,jak budeš chtít.“ 15 Malý princ chce, aby se měli všichni dobře. A snaží se udělat pro to všechno. Například to, že si ochočí lišku. On bude pro ni vyjímečný a ona bude vyjímečná pro něj. „Ty jsi zatím pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malým chlapcům. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě…“ 16 Další poučení, které dává autor lidem je to, které dává liška princovi, aby si ho velmi dobže zapamatoval. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se zodpovědný za to, cos k sobě 9

De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 11 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 12 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 13 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 14 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 15 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 16 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. 10

str.52 str.90 str.14 str.24 str.29 str.35 str.54 str.70

5

připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži…“17 Malá princ byl velmi tajemný a jak se ukázalo měl asi nějakou nadpřirozenou moc. Protože když uý pilot dostával horečky a měl halucinace z nedostatku vody, donutil ho, aby se vydali hledat studnu společně a jakoby tu studnu doopravdy přičaroval a tím mu zachránil život. „Studna, ke které jsme přišli, se nepodobala saharským studnám. Studny na Sahaře jsou pouhé jámy vyhloubené v písku. Tahle se podobala studni na vesnici. Ale nebyla tam žádná vesnice a myslel jsem, že se mi to jen zdá. „To je zvláštní,“ řekl jsem malému princi. „Všechno je připraveno: rumpál, vědro i provaz…““18 Princ se jen zasmál a uvedl rumpál do pohybu. I pilot si odensl mnoho ponaučení. Například to, jak je cenné přátelství. Až když ho opouštěl malý princ, uvědomil si jakou pro něj má cenu. „Dobře jsem cítil, že se děje něco neobyčejného. Tiskl jsem ho v náručí jako malé dítě, a přesto se mi zdálo, že sklouzová někam dolů do propasti a že nemohu nic udělat, abych ho zadržel…“19

Vlastní názor Knížka se mi velice líbila. Nebylo to poprvé co jsem ji četla, ale přesto jsem se rozhodla, že si ji vyberu znovu na tento referát. Je velice zajímavá, místy až tajemná a určitě poučná. Malý princ je postava, od které bychom jsme se měli všichni učit. Je totiž ztělesněním všech dobrých lidských vlastností. Ztělesněním lásky, dobroty, laskavosti, starostlivosti a také přátelství. Každý z nás by měl mít tyto vlastnosti a hlavně je využívat ve svém každodenním životě ve prospěch ostatních. I když autor napsal tuto knihu stylem, jako kdyby to byla jen pohádka, tak v této knize bylo ukryto mnoho tajemství a poselství. Líbil se mi celý příběh. Jak byl Malý princ velice zamilován do svojí květiny. Jak se o ni velice staral. Každé ráno ji zaléval a přikrýval zástěnou proti průvanu, jak ji na večer zakrýval poklopem, aby mu přes noc nenastydla. To, že se mu zdálo, že jeho květina neopětuje lásku, tak jak by chtěl, ho přimělo k tomu aby odešel. Celou dobu, ale myslel jen na svoji květinu a jak cestoval jako by dospíval. Naučil se určité věci, poznal jak to v životě chodí a také jakou cenu má láska a co doopravdy znamená milovat. Líbilo se mi také autorovo poselství, které vložil v této knize do princovy myšlenky. A to, že je člověk výjimečný tím, že je milován. Už to není jen člověk, on patří někomu, někoho dělá šťastným. Když člověk někoho miluje, stará se o něj a snaží se udělat pro něj vše, jen aby byl šťastný. On mu na oplátku dává to, že pro něj dýchá a žije. Tak jako princova květina. Voněla a parádila se jen pro svého prince. On se o ni staral a jen tím ji dělal výjimečnou, a ona ho dělala šťastným. Samozřejmě v lidském životě to chodí trochu jinak. Lidé se dělají výjimečnými navzájem. Knížka měla v sobě mnoho ukryto a je lepší si ji přečíst 17

De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. str.75 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. str.81 19 De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005. str.87 18

6

nejméně dvakrát. Já jsem ji přečetla už také několikrát a ještě jsem přišla na spoustu nových věcí, které mi předtím unikly. Doporučuji všem, kteří mají rádi knihy, které nejsou jednoznačné a po jejich přečtení ve vás zanechají dojem.

Bibliografie De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005.

Použitá literatura De Saint-Exupéry, A. Malý princ. Praha: ALBATROS 2005.

7