Fit Life!

Jak se připravit na péči o stárnoucí rodiče

Nancy Lovell, spoluzakladatelka marketingové firmy, poprvé zkusila to, co řadu z nás čeká. Na několik dní musela vše opustit a postarat se o nemocného otce. Teď už je zpět v práci – alespoň fyzicky. „Neumíte si představit to emoční vypětí,“ říká. Zkuste se s pomocí našich rad na takové situace připravit předem. Obzvlášť na podnikatelích si péče o stárnoucí rodiče může vybírat velkou daň. Ačkoliv o tom nejsou vedeny statistiky, experti se domnívají, že v rodinách často přebírají hlavní péči sourozenci - podnikatelé. Je to částečně proto, že podnikatelé mají přirozeně větší zodpovědnost. Částečně také proto, že ostatní v rodině předpokládají, že podnikatelé mají flexibilnější pracovní dobu. „Padá to na mě," myslí si o péči o své rodiče Lynda Patriquim, majitelka franšízy. Rodiče bydlí 6 hodin jízdy daleko. Postoj zbytku rodiny je podle ní takový: „Aha, má vlastní obchod, může se o něj starat kdy chce." Jenže Patriquim shledává opouštění práce čím dál těžší. Aby ne, momentálně má 120 zaměstnanců. Pro vlastní klid v duši a pohodu svých firem, by měli podnikatelé - vlastně všichni, kterých se to může týkat - mít připravený plán. Zkuste tyto tipy. Představte si nejhorší scénář. Firma se musí připravit na kalamity. Vy se připravte na den, kdy rodiče budou potřebovat okamžitou pomoc. Plán by měl nastínit závazky jednotlivých členů rodiny - od prvního po ruce, po toho, kdo se postará o finance. Dále by měl obsáhnout kontakty na různou péči o seniory a umístění dokumentů. Vyplatí se o věcech jednat dříve než se semelou. Formulujte hlavní cíle. Jakmile jste pověřeni péčí o rodiče, vytvořte dlouhodobý plán, který poslouží jako upomínka na to co můžete a nemůžete. Například identifikujte klidnější denní dobu, kdy můžete navštívit lékaře nebo zařídit jiné věci. Psaný plán dává kontrolu nad zdánlivě nekontrolovatelnými situacemi. Delegujte. Stejně jako v profesi si uvědomte, že nemůžete dělat všechno. Rozdělte úkoly mezi příbuzenstvo. Pak přichází na řadu outsourcing. Například najděte firmu, která rozváží hotová jídla, nebo vyberte dobrého pečovatele. Investujte do technologie. Rostoucí počet služeb nabízí elektronické monitorovací systémy. Běžné aktivity a pohyb člověka jsou monitorovány a vzniká tak přehled o pravidelných úkonech - vstávání, oběd a pod. Když se objeví nějaká neobvyklá situace, je upozorněna rodina nebo pohotovostní služba. Udělejte si mobilní kancelář. S kvalitním přenosným vybavením lze pracovat odkudkoli. Protože plánuje častější cesty za rodiči, kupuje si Nancy Lovell laptop, který jí umožní pracovat „na dálku a z čekárny." Možná to nejsou ideální pracovní podmínky, ale je to nejlepší cesta jak „udržet důležité věci důležité," říká.

Nemůžete usnout? Máme rychlé řešení!

Převalujete se v posteli a spánek nepřichází? Mnoho podobných problémů pramení ze stresu. Napětí se v těle hromadí během celého dne a jen těžko vyprchá před spaním. Na spaní člověk čistou mysl potřebuje. Pokud máme příliš mnoho problémů, je těžké vymanit se z tohoto cyklu. Zkuste řešení, které trvá jen deset minut! Pokud jste napjatí, je nezbytné relaxovat. Většina lidí cítí napětí v krční páteři, bedrech a někdy mezi lopatkami. Takže uvolnění páteře je první krok ke klidnějšímu bytí. Existuje jedna jógová pozice, která může pomoci. Klekněte si na podlahu nebo na postel a sedněte si dozadu na nohy a ruce dejte pod zadek. Naklánějte se dopředu, až se hrudník dotkne stehen a čelo podlahy. Brada je u hrudníku. Uvolněte ruce podél nohou s dlaněmi vzhůru. Vydržte 10 sekund. Cvičení uvolní krk, bedra a hýždě. Nezapomeňte hluboce dýchat, to je velice důležité pro správný efekt.

Pomalu se zvedněte. Sedněte si na okraj postele. Bradou se dotkněte hrudníku. Hlavu tlačte vpřed a ramena vzad, asi jako želva. Pozici držte 3 až 5 sekund a třikrát opakujte. Lehněte si na záda a pokrčená kolena zvedněte k hrudníku. Chyťte kolena a jemně je otáčejte doleva pět až desetkrát. Opakujte stejně na pravou stranu. Tohle vám protáhne dolní oblast zad a zanechá velmi příjemný pocit. Lehněte si na záda a ruce položte od těla dlaněmi vzhůru. Pokrčte kolena a chodidla položte rovně na podlahu. Nadechněte se pomalu a hluboce. S výdechem pokládejte kolena vpravo a hlavu zároveň otáčejte vlevo. Opět se hluboce nadechněte a vydechněte ještě pětkrát. Pak se vraťte do výchozí polohy. To samé opakujte na druhou stranu. Celý cvik udělejte třikrát. Uvolněte se a zavřete oči. Zkuste uvolňovat všechny svaly v těle. Začněte u hlavy a postupujte až k chodidlům. Teď zalezte pod peřinu. Pokoj by neměl být moc horký ani chladný, 19 stupňů je optimum. Ležte na zádech a dýchejte pomalu. Pocit klidu a míru by měl přijít během 5 minut. Čím míň se bojíte, že neusnete, tím lépe. Méně starostí, více spánku. Pokud se vytrénujete v relaxování a naučíte se myslet na utišující věci, dostaví se spánek. Poslech klidné hudby také pomáhá. Praktikujte cvičení pořád dokola a brzy se projeví účinek: rychlé a přirozené usínání.

Jste šťastní?

"Štěstí netkví ve vlastnictví ani zlatě; pocity štěstí sídlí v naší duši." Democritus Být šťastný je naším právem od narození. Tento pocit můžeme vnímat jako dar od boha. Jistě bychom dokázali nalézt stovky různých definic toho, co znamená být šťastný. Asi by tam však nechyběla odpověď, že co nás dělá opravdu šťastné, je být milujícím člověkem. Být milujícím znamená být laskavý, srdečný a dokázat odpouštět ostatním. Kolik z nás se však opravdu chová tímto způsobem? Daleko častěji pohlížíme na ostatní nepřátelsky a viníme je z toho, co se nám v životě nepodařilo. Očekáváme od ostatních, že nás učiní šťastnými. Když neudělají vše podle toho, jak si přejeme, stěžujeme si, kritizujeme je a někdy se jim chceme dokonce i pomstít. Mějme však na paměti, že druzí lidé nás nemohou udělat šťastnými. Samozřejmě mohou přispět k našemu pocitu štěstí či smutku, ale pamatujme si slova Democrita, že štěstí sídlí v naší duši a že odpovědnost za svůj život všichni neseme především sami v sobě. Když se nám nedostává lásky a nejsme ve svém životě spokojení, jako bychom do svého života ještě více přitahovali lidi a události, kteří náš zármutek ještě zvětšují a nutí nás přemýšlet o našich největších chybách. Ve skutečnosti je však všechno v našem životě ovlivňováno naším vnitřním naladěním a rozpoložením. Vše, co se děje okolo nás, interpretujeme podle toho, jak se sami cítíme. Pocity jako zloba, žárlivost, nenávist a další negativní pocity jsou spouštěny strachem. Nejvíce nás však znepokojuje nedostatečná důvěra v naše schopnosti. Nízké sebevědomí, které pociťujeme v mírné a někdy i velmi bolestné podobě, se vyvinula během našeho dětství a pronásleduje nás po celý život. Pokud si však neuvědomíme, že všechny těžkosti v našem životě můžeme překonat. Vloni jsem jela svého partnera podpořit na jeho běžecké závody. Běhání je Paulova vášeň a po dva týdny jsme si ji oba plnými doušky vychutnávali. Byly to opravdu krásné dny. Ve všem jsem se mu snažila pomáhat. Po pár dnech jsem však začala pociťovat něco nepříjemného v ovzduší. Najednou jsem se začala cítit méněcenná. Každý den jsem byla obklopena špičkovými atlety, kteří většinu času mluví jen o svých závodech. Ačkoliv cvičím pravidelně a jsem v dobré kondici, začala jsem pochybovat o svých schopnostech. Mé skryté pochybnosti o tom, že nejsem dost dobrá, se začaly ozývat a vyvedly mě z rovnováhy. I maličkosti mě začaly obtěžovat a náš pobyt v romantickém prostředí se mi úplně přestal líbit. Po návratu domů jsem se cítila fyzicky i psychicky otupělá a měla jsem potíže soustředit se na to, co jsem chtěla dělat. Chtěla jsem se začít věnovat pravidelnému tréninku a zvýšit svou kondici. Nedosahování patřičných výkonů však bylo příčinou mých dalších

pocitů nervozity a neklidu. Mé tělo se mnou nedokázalo spolupracovat a vlastně mi tím něco chtělo naznačit. Nakonec jsem se však z tohoto nepříjemného naladění dostala. Najednou mi přišla nepochopitelná veškerá má snaha snažit se zlepšit svou kondici. Proč bych se vlastně měla snažit vyhrát na běžeckých závodech? Uvědomila jsem si, že jsem k sobě vlastně nebyla vůbec upřímná. Ve skutečnosti mi přece vůbec nezáleží na vítězství na běžeckých závodech. Opět jsem uměla povolit lásce, aby mě celou naplnila. Jedině tak jsem se dokázala navrátit do svého původního vyrovnaného naladění. Získala jsem sílu a zaměřila jsem svou pozornost na vše, na čem mi v mém životě opravdu záleží.

Poznejte zdroje svého úspěchu!

Máte velké životní plány? Leží vaše cíle opravdu vysoko? Udělejte si malou inventuru ve svých „zdrojích“, které vám na vytouženou laťku pomohou dosáhnout. A vězte, že peníze mezi nimi nejsou… Ano, je opravdu moudré si občas říct, co vše máte k dispozici na své cestě za životním úspěchem. Možná ale budete překvapeni, že tou nejdůležitější zásobou ve vašem pomyslném batohu nejsou peníze. Jsou tu totiž ještě důležitější zdroje, bez nichž daleko nedojdete, ať už budete mít peněz jakkoli mnoho. Pojďte se na chvíli zamyslet, jak dobře jste na cestu vybaveni. Touha Vše, co nám život dá, má svůj původ v našich přáních. V opravdových, nefalšovaných přáních... Cítíte v sobě touhu po něčem? Ten plamen, který nelze uhasit, ať děláte cokoliv? Právě ten musíte mít! Něco, po čem toužíte, po čem jste vždy prahnuli a po čem budete toužit i nadále. Možná cítíte, že je to něco, pro co jste byli stvořeni. Je to váš osud. Cítíte takovouto touhu po svém cíli? Jestli ano, pak jej dosáhnete. Vize Budete-li mít skutečně silnou vizi, potřebné peníze si vás už samy najdou. Vizí je ten velký, báječný plán, který k sobě dokáže přitáhnout i ostatní okolo. Máte vizi toho, čeho chcete dosáhnout? Vidíte ji? Cítíte ji? A myslíte, že je opravdu tak velká, že se okolo ní točí celý váš svět? Vytrvalost Je zajímavé, že lidé, kteří ve svém životě dosáhli významných úspěchů, často vděčí za svůj úspěch „pouhé" vytrvalosti. Ano, nemuseli přímo dřít, stačilo, že to zkoušeli déle než ostatní. Je vždy dobré mít peníze, znalosti a talent, ale nic z toho nedokáže nahradit lidskou houževnatost. S vytrvalostí dosáhnete na své cíle, ať už s penězi či bez nich. Odvaha Jste schopni dívat se riziku do tváře a přitom ani okem nemrknout? Věřte, že i ti nejlepší se někdy střetnuli se strachem. Z prohry, z ponížení a z neúspěchu. Ale to, co je odlišovalo od zbytku, byla jejich kuráž zkusit to a jít dál. Před čím ti druzí jen bojácně sklopili uši, za tím vítězové vždy vyrazili vpřed. Měli svůj sen a odvahu jej naplnit.

Buďte aktivní a výkonní!

Dosáhněte dobrých výsledků ve své firmě tím, že se budete řídit následujícími praktickými kroky. 1. Mějte na paměti, že dlouhý čas strávený plněním pracovních úkolů se nemusí nutně rovnat dobře a kvalitně provedené práci. Tvrdá práce nemusí být nutně spojena s nepříjemnými pocity či dlouhými hodinami úsilí. Spíše jde o to, vynaložit co největší úsilí vykonat pracovní úkol co nejlépe. Skutečným měřítkem kvality vaší práce je osobní vědomí toho, že jste pracovali s maximálně vynaloženým úsilím, abyste splnili

úkol. Jistě budete sklízet úspěchy tím, když budete konat promyšlené a na cíl směřované kroky a budete se snažit vymýšlet nové cesty vedoucí k pokrokům. 2. Pravidelně se zamýšlejte nad svými zvyky a pracovní morálkou, abyste se vyhnuli případné neefektivitě práce. Zvažte, zda neztrácíte čas činnostmi, kterými není nutné se zabývat. Pokud se věnujete neužitečným činnostem, které vás zatěžují a nic vám nepřinášejí, odnaučte se jim věnovat. Možná pak zjistíte, že i bez stálého uklízení svého stolu či stálého kontrolování svého archívního systému je možné dosáhnout vašich cílů, a to dokonce s menší mírou stresu. 3. Naučte se efektivnímu dělení práce. Pokud jste sami sobě svým šéfem, je možné, že nemáte čas věnovat se činnostem, které máte v oblibě. Nedostanete se k nim, protože jste příliš zaneprázdněni každodenními povinnostmi, jež s sebou podnikání přináší. Zvažte proto, které z vašich povinností za vás mohli by mohli převzít vaši zaměstnanci. Je přece třeba být dostatek energie pro rozvoj vaší vysněné společnosti a dosahování vašich cílů. 4. Neustále a systematicky plňte všechny pracovní závazky. Čas strávený obáváním se o něco je časem zbytečně ztraceným. Pokud vám dělají některé náročné závazky starosti, sepište si na papír nutné kroky, které musíte podniknout a udělejte si pevný pracovní rozvrh. Váš plán vám pomůže získat energii pro zvládnutí těch nejobtížnějších úkolů. 5. Pracujte s plným nasazením. Všechny aspekty vašeho života vyžadují tvrdou práci v soukromí i v práci. Žádná svíce však nemůže dodávat okolí své světlo neustále. Tím, že se ujistíte, že každý z vašich kroků vás posune blíž k úspěchu, zaručíte, že vaše práce bude efektivnější a bude vás méně stresovat.

Buďte zdravý podnikatel

Patříte mezi ty, kteří zapomněli na své tělo od té doby co začali s byznysem? Ztratil/a jste vztah k pohybu? Pro podnikatele je snadné ztratit se v intelektuální stránce lidské existence. Zde je osvětlení několika nejoblíbenějších výmluv, které lidé používají pro omluvu své zhoršené kondice. Mýtus 1: Nejsem atletický typ, takže i kdybych chtěl/a být více aktivní, nemám na to. Je mnoho způsobů začlenění pohybu fyzické aktivity do života. Tělo spaluje kalorie při jakémkoli pohybu, který vykonává. Denní aktivitu lze zvýšit mnoha činnostmi. Napadlo vás někdy zaparkovat auto pár bloků od kanceláře a jít pěšky? Co třeba nejezdit výtahem a vyjít schody po svých? Víte, že při domácích pracích spálíte několik set kalorií za hodinu? Poučení zní: jediné co potřebujete, je dát tělo do pohybu. Je jedno jakým způsobem. Mýtus 2: Na cvičení už je pozdě. Výzkumy potvrdily, že i lidé ve věku devadesáti let mohou vytvářet nové svaly a zlepšovat tempo. Na přijetí zdravého životního stylu není nikdy pozdě. Mýtus 3: Cvičení je nuda. Je důležité najít aktivitu, která vás bude bavit. Nemusíte se upnout na jednu činnost. Zkuste kombinovat třeba procházky, jógu, plavání, tenis nebo tanec. Cvičení je skvělé v tom, že si užíváme samotný pohyb těla. Mýtus 4: Posilování dělá ženy svalnaté. Tělo se opravdu změní. Bude méně tučné a flexibilní, ale ne mohutné. Tento předsudek má nejspíš původ ve vzhledu kulturistů. Ženy ve skutečnosti nemají dostatek testosteronu na vybudování mohutných svalů. Ovšem pravda je, že některé ženy mají větší sklony budovat svaly než jiné. Je to díky genetické dispozici. Přirozenou cestou však nikdy nedosáhnou mužských rozměrů. Mýtus 5: Cvičení je nebezpečné. Pokud vykonáváno správně, je sportování bezpečné. Naopak fyzická nečinnost přináší ohromná zdravotní rizika. Žádná aktivita jistě není bez risku. Potenciální přínosy cvičení však významně převyšují nebezpečí úrazu. Navíc, většina sportovních zranění pramení z nezkušenosti, nesprávné formy cvičení nebo přemáhání se. Proto se dříve, než začnete cvičit, poraďte s lékařem o vhodném cvičení pro vás.

Umění dýchat: půvab a síla

Uvolněné hluboké dýchání, fyzické a emocionální zdraví jsou velice propletené. Skoro každý má tendenci omezovat dýchání při strachu, nervozitě nebo přetížení. Vyzkoušejte cvičení zaměřené na znovunalezení vnímavosti k procesu dýchání. Pomáhá změnit škodlivé dýchací návyky, takže budete zase jednou dýchat s ladností a silou. Seďte rovně, neopírejte se. Představujte si, že váš trup je silný pružný válec, prostupný pro tekutiny a kyslík. Váš trup-válec je zavěšen na tlustém provaze, který je upevněn na silné větvi velkého stromu. Provaz podporuje vaši hlavu, krk a trup tak, že hrdlo a dutiny jsou uvolněné. Jak visí vaše tělo na větvi, celá horní část se houpe dopředu a dozadu, mocí klidného vánku. Dno vašeho trupu tvoří pánevní dno. Vrch trupu je vaše ústní patro a dutiny. V tomto cvičení vstupuje vzduch do trupu nosem a dutinami, upouští jej ústy. S nádechy si představujte každou molekulu vzduchu jako bublinku prostupující k pánevnímu dnu. Můžete si představovat sklenici plnou vodních bublinek. 1. Nádech děláte nosem a jde až dolů do pánve. Zůstaňte relaxovaní. Dělejte, co vám tělo dovolí, ani víc ani míň. 2. Když je váš trup naplněný, na moment se zastavte a uvolněte, pak vydechněte ústy. 3. Pomalu se nadechujte nosem. Vnímejte při tom zvuk, který vytváří vzduch proudící nosními dírkami. Důležité je nadechovat se pomalu a rovnoměrně. 4. Vydechujte pomalu a opět vnímejte zvuk, který nyní vychází z hrdla a úst: „Haaa." 5. Když jste si jistí svou uvolněností, navoďte si cyklus nadechování po 20 vteřin a vydechování po 20 vteřin. Tohle cvičení je velmi jednoduché a velmi intenzivní. Možná se v procesu najdete a zbavíte se škodlivých dýchacích návyků. A během času zase budete dýchat s půvabem a silou.

Čas pro změnu k lepšímu

Celému světu připadala společnost Lindy Yaniszewski neobyčejně prosperující. Neustále rozšiřovala své působení a počet klientů velmi rychle narůstal. Co však o tomto období tvrdí majitelka? "Nebylo to pro mě šťastné období." Před deseti lety prožívala období, jež nazývá černou dírou. Pracovala 80 hodin týdně včetně víkendů a neměla téměř žádný čas na své tři dospívající děti ani na manžela. Velmi se však snažila o to, aby se jejich rodinný život podobal tradičnímu rodinnému soužití. Trvala na tom, aby společně každý den večeřeli, i když to bylo až kolem deváté hodiny večer. Přátelé, s kterými se Yaniszewski stýkala, si zvykli, že je neustále zaneprázdněná, a tak ji časem přestali kontaktovat. S manželem byli velmi pracovně vytíženi. Kolem roku 1997 jsme si uvědomili, že spíše než podnikatelům se podobáme přepracovaným sluhům. Co se vlastně pokazilo? Majitelé firem a obchodních společností často říkají, že jejich hlavní motivací pro to, aby začali podnikat, byla touha mít svůj život ve vlastních rukou. Nakonec však až zarážející počet z nich skončí podobně jako Linda Yaniszewski - s prací, která kontrolu nad jejich životem naopak přebírá. Yaniszewski se však rozhodla své životní směřování změnit. Neumí konkrétně poukázat na jednu konkrétní událost, která ji přiměla vyhledat pomoc. Požádala poradce o diagnózu svých podnikatelských neduhů a přihlásila se do četných školení a podnikatelských tréninkových center. To jí pomohlo ujasnit si své životní cíle a hodnoty. Učila se velmi rychle. Pokud si však opravdu chtěla zachovat své duševní zdraví, její životní i pracovní plán musely propojeny ještě více, než si kdy dokázala představit. Že to zní samozřejmě?

Snad. Ale Yaniszewski v minulosti dospěla k přesvědčení, ke kterému dojde mnoho podnikatelů: "Když budu dostatečně pracovat pro firmu, utrpí můj osobní život." Podle Lannyho Goodmana, poradce podnikatelů a managerů, jde však o chybný předpoklad. "Mnoho podnikatelů dokáže výborně řídit svou společnost, ale ztratí svůj soukromý život." tvrdí Goodman. Při rozhovorech a sezeních podněcuje své klienty k zamyšlení nad čtyřmi důležitými otázkami: "Co opravdu v životě chci? Jak mi může má práce pomoci toho dosáhnout? Jak by měla moje společnost vypadat? Co pro to mohu udělat?" I když Yaniszewski nespolupracovala s Goodmanem, tyto otázky jsou jí velmi dobře známé. Za minulá léta si s manželem navykli pravidelně si klást podobné otázky a poté si je zaznamenat. Pomáhá jim to ujasnit si vlastní hodnoty svého osobního i pracovního života. Naučili se, že pravidelné zaznamenávání životních priorit přispívá k jejich lepšímu porozumění. Mezi důležité hodnoty patřilo začít trávit více času s rodinou a méně v práci, zharmonizovat rodinné vztahy, dělat něco pro své zdraví, více času trávit cestováním a zábavou, více kontaktovat své přátele. Samozřejmě ji všechno stálo mnoho času i peněz, ale její práce ji v minulých letech ochudila o obé. Řekla si, že je na čase učinit radikální rozhodnutí. "Pokud mi má práce nedovoluje věnovat čas mým nejvyšším hodnotám, mohu přece začít dělat něco jiného."

Problémy s disciplínou řeště okamžitě!

Máte ve Vaší firmě problémy s disciplínou a výkonností? Zde je několik tipů, jak je vyřešit jednou pro vždy. Nikdy neodkládejte problémy spojené s výkonem. Pokud se jimi nezabýváte ihned, personál se bude ptát, zda vůbec něco děláte. Pokud mluvíte se zaměstnancem o problému, vyjadřujte se tak, aby jste předešli jeho opakování v budoucnu. Označte konkrétně to, co se podle Vás má především řešit a zdůrazněte nutnost prevence opakování, čímž rozhovor posunete z roviny obviňování ke zlepšení. Snažte se získat od zaměstnance jeho vlastní návrh, jak opakování problémů zabránit. Dejte mu pocit zodpovědnosti za návrh řešení a pomozte mu ho uskutečnit. Ujasněte si, že vaše poznámky se týkají chování nebo vykonané práce a ne jednotlivce. Omezte se na jednotlivé příklady a vyhněte se odhadování příčin (líný, bezcitný, neschopný). Zapamatujte si, že ke zlepšení výkonnostních problémů je často nutné „zahnat obavy". Strach vede spíše ke snížení výkonnosti, loajality a snahy. Pokud nikdy nerozpoznáte efektivní výkonnost a nechválíte ty, kteří dobře pracují, ani vy nebudete efektivní v řešení výkonnostních problémů. Mějte na paměti, že dokonce i ti nejlepší zaměstnanci shledají diskusi o problémech výkonnosti nepříjemnou. Někteří si to budou brát osobně, někteří ne. Kontrolujte sami sebe i situaci.

Myslete pozitivně! Je to nakažlivé…

Ptáte se, proč někteří lidé dokáží překonávat nástrahy života s lehkostí, zatímco ostatní zůstávají při jejich řešení bezradní? Tajemství úspěchu nemusí spočívat jen v odlišných schopnostech a znalostech. Často jde o věc přístupu. Pozitivní myšlení vás zařadí do kategorie vítězů! Výsledky vědeckých výzkumů potvrzují, že lidé s pozitivním pohledem na svět se rychleji uzdravují a lépe snášejí bolest. Podobně je tomu i v podnikání. Pozitivní přístup k věcem nám umožňuje nacházet tvůrčí řešení problémů, s nimiž se potýkáme, a tak zdolat překážky, které ostatní nepřekonají. Přinášíme vám tedy tipy, jak v sobě pozitivní přístup vybudovat a rozvinout.

Věřte ve svůj podnikatelský úspěch Od první chvíle, kdy přijdete s novým podnikatelským nápadem, si nesmíte připustit, že by mohl existovat zádrhel, který vás od jeho realizace může odradit. Nenechejte se zviklat pochybami druhých. Názory ostatních jsou sice důležité, ale nesmí to být oni, kdo o vašich snech rozhodne! Buďte kreativní při řešení problémů Nehledejte výmluvy. Naopak se snažte při řešení problémů projít všechna možná východiska. Uvidíte, že zapojením fantazie dokážete nalézt jedinečná (a přitom účinná) řešení. Buďte vytrvalí a jednejte Naučte se nápady a řešení, se kterými přijdete, realizovat. Každý dosažený výsledek vám totiž dodá novou sebedůvěru. Po každém dosaženém úspěchu se za pozitivní myšlení nezapomeňte odměnit. Mluvte vědomě pozitivně Nesoustřeďte se pouze na to, co se pokazilo nebo co jste mohli udělat lépe. Zaměřte se naopak na pozitivní výsledky své práce. Například ztráta odbytového kanálu není neštěstím. Berte ji jako příležitost nalézt nové, větší odběratele! Pozitivní náhled vás "přinutí" myslet úspěšně. Naberte novou inspiraci Dopřejte si chvíli čas a změňte prostředí, ve kterém se pohybujete. Stačí si třeba jen zajít do kavárny nebo projít se v parku, abyste načerpali novou inspiraci k řešení pracovních úkolů. I v tom spočívá tajemství pozitivního přístupu.

Vaše doporučená denní dávka relaxace

Stres je prokletím naší doby, každý jím trpí. Jestli se cítíte ve stresu, vyčerpaní nebo máte špatný den, je nejlepší řešení relaxace. Nejčastěji saháme po televizním ovladači, ale to z mnoha důvodů není správné řešení. Co je tedy relaxace? Pokud jsou tisíce zdrojů stresu, je také mnoho cest k relaxaci. Jednou z forem relaxace je transcendentální meditace. Je dokázáno, že tato metoda pomáhá v uvolňování arterií, hlavního zdroje infarktu a mrtvice. Lidé praktikují tuto meditaci opakovaným vydáváním utišujících zvuků. Další metoda, akupunktura, nejspíš snižuje krevní tlak. Děje se tak iniciací několika mozkových funkcí k uvolnění endorfinů. Endorfiny pomáhají uvolnit svaly, snížit paniku, zmenšit bolest a snížit nervozitu. Podobné efekty má jóga. V jedné studii byli lidé vystaveni několika minutám stresu. Pak vykonávali různé relaxační techniky jako poslech zvuků přírody nebo klasické hudby. Jenom ti, kteří cvičili jógu, dokázali snížit čas, po který se jejich tep vracel do normálu. Jóga je forma progresivní relaxace. Dýchání je snad nejjednodušší relaxační metoda. Dýchání nás ovlivňuje všemi směry. Působí na mysl, náladu a celé tělo. Jednoduše se soustřeďte na to, jak dýcháte. Jsou známé různé techniky dýchání, jedna vám určitě padne. Cvičení a fyzický pohyb je protěžovanou cestou k uvolnění. Zbavíte se napětí i nadváhy, přesto se nenaučíte zacházet se stresem správně. Je dobré zkombinovat fyzické cvičení ještě s jinou formou relaxace. Kontroverzní alternativou je hypnóza. Je to dobrá volba pro lidi, kteří si myslí, že nevědí, co znamená pocit relaxace. Je také vhodná pro ty, kteří mají zdravotní potíže spojené se stresem. Léky jsou extrémní variantou. Někdy nejsou bezpečené a jistě nejsou efektivní jako jiné metody. Konzultace s odborníkem je nezbytná. Použití léčiv by mělo nastat až v posledním krajním případě. Tento výčet není zdaleka úplný - masáže, sauny, tanec atd. Dalším důvodem k relaxaci je například fakt, že při stresu tělo produkuje hormony, které poškozují imunitní systém. Při relaxaci dáváme tělu čas na zotavení.

Desatero proti pracovnímu stresu

Telefon vyzvání, emaily se hrnou a vy vše ignorujete a snažíte se ještě pracovat na prezentaci, kterou odevzdáváte za 10 minut. Pociťujete stres? Přinášíme deset zaručených kroků, jak můžete kontrolovat nával paniky, která vás může pronásledovat během celého dne v zaměstnání. 1. Zastavte a nadechněte se. Ve stresu máme tendenci dýchat mělce a rychle. Soustřeďte se na pomalé hluboké nádechy nosem. To vás uklidní a také dodá tělu potřebný kyslík. 2. Rychlá přestávka. Zvedněte se ze židle a protáhněte se, projděte se třeba po chodbě. 3. Udělejte si pořádek. Udělejte si čas a zorganizujte nepořádek na stole. Poházené papíry zařaďte do složek. Není nic tak frustrující, jako když nemůžete najít jeden papír a s jistotou víte, že ještě před chvílí ležel na tom místě. 4. Na oběd jděte pěšky. Obědová vycházka může být pravidelná součást vašeho dne. Může to být něco, na co se budete těšit. Zejména ve dnech, kdy si skoro rvete vlasy z hlavy. 5. Více se smějte. Každý se musí uvolnit. Budete pochodovat po kanceláři a nadávat nebo se stresu zbavíte pořádnou sprchou endorfinů uvolněných smíchem? Je to vaše volba. Čtěte komiks nebo si řekněte vtip. 6. Vytvořte příjemné prostředí. Oslňuje vás počítačový monitor? Je vám moc horko? Zkuste napravit tyto externí faktory tak, aby bylo vaše pracovní prostředí co nejpohodlnější a napomáhající k produktivitě. 7. Pravidelně cvičte. Kromě krátkých procházek v práci, provádějte nějaké cvičení doma a o víkendech. Nemusíte být závodník, abyste pocítil/a pozitivní efekty cvičení. Obyčejná procházka nebo projížďka na kole po okolí také funguje. 8. Najděte si koníček. Líbí se vám zahradničení? Máte rádi puzzle? Vždycky jste snil/a naučit se hrát na nějaký nástroj? Dělejte cokoliv, co donutí vaší mysl soustředit se na něco jiného než je práce. 9. Ponořte se do knihy. Čtení vás transportuje od nepříjemných pocitů reality do totálně odlišného světa. 10. Odpočívat, odpočívat a zase odpočívat. I nejmenší věci můžou lehce přerůst přes hlavu, pokud je člověk unavený a rozmrzelý. Ten, kdo je odpočatý a posilněný, má větší šanci udržet stres na hranici a nevybuchnout.

Pilates, jednotná cesta ke zdravému tělu a mysli

Je známo, že každodenní cvičení má pozitivní vliv na fyzickou a také psychickou stránku člověka. Jakoby tělo dobře reagovalo na dobré vyladění. Ještě větší pokrok ve vylepšování tělesného a duševního zdraví jako celku přinesla metoda pilates. Joseph Pilates před více než 70 lety formuloval jednoduché cviky tvořící sestavu. Od té doby přibylo samozřejmě mnoho dalších cviků a zdokonalení, ale mnoho původních cvičení se stále používá. Pilates cítil, že tělo a mysl jsou propojeny v celek a že mysl může pomoci posílit a kontrolovat tělesné zdraví při vhodném zaměření. Tak vypracoval systém pohybů, které musí být vykonávány ladně a při správném dýchání tak, aby se vypracovaly svaly a zvýšila se pohyblivost. Když otevřel studio v New Yorku, našlo si cvičení rychle své fanoušky a od té doby se rozvíjí i po smrti svého autora. Pilates se snaží posílit a zvýšit výdrž nikoliv pomocí aerobických a zátěžových cviků. Používá kontrolované pohyby na isometrickém principu. To znamená, že svaly pracují proti sobě, například ruce tlačí proti sobě. Mohou tak být prováděny prakticky kdekoliv. Jediné potřebné vybavení je podložka, na kterou si můžete lehnout.

Pilates vypadá lehčí, než ve skutečnosti je. Samozřejmě že může být velmi jemné jako rehabilitační cvičení. Pro ty, kteří ho cvičí delší dobu, může být neustálou výzvou, protože vyžaduje natahování a posilování snad všech svalů v těle. Pilates má ještě jednu velkou přednost v tom, že spolupůsobí na pozitivní a relaxovaný náhled na svět. To by si mnoho lidí přálo mít a překvapuje je, že pilates v tom pomáhá. Kouzlo je v tom, že kombinace trénovaného dýchání a totální koncentrace pomáhá zapomenout na starosti. Pokud cítíte, že potřebujete vylepšit fyzické a psychické zdraví, proč nezkusit pilates? Třeba vám bude vyhovovat. Není nijak náročně začít a ani není tak drahé jako jiná cvičení. Takže s chutí do toho.

Pozitiva cvičení na balónech

Zacvičit si na balónu je dobré odreagování. Navíc je skutečně nebývalé dobré pro zdraví, zejména pro páteř. Podívejte se na některé výhody, jež nabízí tahle zábavná forma cvičení. Rovnováha - cvičení na míči je náročnější na udržení balancu a rozvíjí smysl pro rovnováhu. Celková pevnost - každý cvik, který chcete na balónu dělat, je podmíněn stabilizací. Musíte si nejdříve upevnit základní pozici, zapojit břišní svaly, jinak se z balónu skutálíte. Klasický příklad jsou dřepy s balónem, skvělé posilování nohou a zad. Opřete se zády o zeď s balónem v oblasti beder. Udělejte dřep. Balón by měl přejet vzhůru po páteři. Pokud při tom nezapojíte břišní svaly, sklouznete na stranu. Progresivní cvičení - dynamická povaha cvičení umožňuje zvyšovat nebo snižovat zátěž podle momentální potřeby. Stačí jemně měnit urovnání vašeho těla v pozicích. Čím méně se opíráte do balónu, tím více tělo namáháte a naopak. Větší spektrum pohybů - pro cvičení abdominální oblasti umožňuje míč větší množství pohybů. To zvyšuje flexibilitu a posiluje svaly. Když například ohýbáte záda dozadu přes míč, dosáhnete více poloh než na rovném povrchu. Dynamické přechody - valivý aspekt balónu dovoluje zaujímat pozice s lehkostí. Zároveň lze dělat náročnější přechody mezi cviky. Vylepšuje dýchání - při cvičení pilates na míči již zmiňované dynamické přechody podporují soustředěné a hluboké abdominální dýchání. Pohodlí - Cvičit lze kdekoliv. Doma, na cestách, na zahradě. Potřebujete kousek místa a míč. Většinu míčů lze snadno vyfukovat a nafukovat, takže je můžete vzít kamkoliv s sebou. Legrace - velký kulatý míč je hravým prvkem při cvičení. Zábava je při cvičení velmi důležitá, protože inspiruje a motivuje ke cvičení.

Obáváte se stresu?

Existuje mnoho způsobů, jak překonat nervozitu a naučit se odolávat stresu. Mezi nejznámější patří psychoterapie a psychotropní léčba. Při překonávání stresových období mohou být člověku velmi nápomocné. Předkládáme Vám několik praktických rad, jak se bránit stresu v zátěžových situacích: 1. Za každou cenu se věnujte něčemu, co vám pomáhá blížit se vašemu vytyčenému cíli. 2. Pracujte s čistou hlavou a buďte uvolnění. 3. Napětí, které pociťujete, se začne ztrácet, pouze pokud budete pracovat a tím se blížit k dosažení stanovených úkolů. 4. Vnímejte své pocity a přizpůsobte jim svou životní cestu. Nervozita není totéž co strach. Je pouze iluzí strachu. Je to reakce našeho těla na subjektivně vnímané pocity ohrožení. Pokud je opravdu něco, čeho byste se měli obávat, rady tohoto článku se vašeho problému nedotýkají.

Většina z nás přirovnává nervozitu ke strachu. Snahu vyhnout se strachu a snahu vyhnout se nervozitě pak interpretujeme totožně. Psychologové radí naložit s pocity nervozity a napětí úplně jednoduše. Podle nich není důležité zkoumat jejich příčiny ani to, zda jsou naše pocity oprávněné. Důležité je však nalézt účinné způsoby, jak se s nimi vypořádat a jak si vytvořit jasný životní plán. Dívejte se kolem sebe se široce rozevřenýma očima a naslouchejte ostatním! Udělejte si pro sebe ničím nerušenou volnou chvíli a zamyslete se nad svými cíli a hodnotami. Zamyslete se a uvědomte si, jestli je kolem vás skutečně něco, čeho je třeba se obávat. Podívejte se kolem sebe, zorientujte se a několikrát se pomalu a hluboce nadechněte. Připusťte si, že se ve vašem případě skutečně jedná o nervozitu, protože vás reálně nic neohrožuje. Uvědomujete si, že pouze nějaký váš vnitřní hlas vám našeptává, že je třeba se něčeho obávat? Naplánujte si své následující kroky. Co můžete udělat pro to, abyste mohli opět volně dýchat a vaše pocity napětí vymizely? Pokud víte, proveďte to! Když se budete držet výše zmíněnými radami, přispěje to k dřívějšímu dosažení pocitů pohody a duševní rovnováhy. Váš psycholog vám může pomoci sestavit váš osobní plán, díky němuž dosáhnete a déle si udržíte kontrolu nad svým životním směřováním.

Čemu se vyhnout na cestě k úspěchu?

Nepochybně jste již četli mnoho užitečných rad a příruček, které nabádají, jak se chovat na cestě k úspěchu v osobním i profesním životě. Mnohem méně je ale takových, které vám dají pohled z druhé strany: čemu je třeba se vyhnout a jak se nikdy NEchovat. V dnešním článku vám přinášíme právě tuto druhou, neméně podstatnou stranu mince! Vybrali jsme pro vás čtyři důležité rady, čemu se vyhnout a co nedělat, chcete-li dosáhnout vytouženého cíle. „Nemůžu" vymažte ze svého slovníku Vězte, že vůbec nejlepší životní strategií je si toto slovo zakázat. Vždy, když vás obtížný úkol nutí je vyslovit, uvědomte si, kolik lidí už podobnou situaci ve svém životě úspěšně zvládnulo před vámi. To vám jistě dodá odvahu. A co když nikdo takový úkol ještě nevyřešil? Pak přece není důvod, proč byste nemohli být první! Nikdy neházejte flintu do žita Můžete si být jistí tím, že při cestě za svým cílem vás život nejednou srazí na kolena. Úspěšní budou nakonec pouze ti, které neúspěch vybudí k nové a houževnatější snaze. Až budete mít jednou zase chuť se vším praštit, vzpomeňte si, proč to všechno vlastně děláte, čeho chcete dosáhnout a jaké výsledky máte už za sebou. Všichni se dostáváme do těžkých životních situací. Ale jen někteří z nás si z nich dokáží vzít poučení a nenechají se odradit. Právě ti se stanou úspěšnými! Nebuďte osamoceným vojákem v poli Ti, kteří ve svém životě dosáhli velkých výsledků, měli okolo sebe mnoho jiných, kteří jim pomohli "tlačit káru". Čím dříve si proto uvědomíte, že potřebujete pomoc a podporu druhých, tím dříve také svých vytčených cílů dosáhnete. Zamyslete se tedy nad tím, zda je váš současný tým dostatečný. Nepotřebujete dalšího partnera? Nespokojte se s průměrem Průměrné možná uspokojí, ale rozhodně nikoho nenadchne. Slyšeli jste už o úspěšných lidech mluvit jako o těch, co byli dobří? Nikoliv! O těch skutečně úspěšných totiž říkáme, že jsou skvělí! A o to musí jít i vám. Přijměte za své životní krédo snahu o neustálé zlepšování. Zeptejte se sebe sama, jestli jsou vaše vztahy s druhými, vaše povaha a vaše postavení skvělé. Pokud si to nemyslíte, začněte na nich postupně pracovat. Váš směr: dokonalost!

Od zamilovaného páru k byznys partnerům

Odstartovat byznys s drahou polovičkou může přinést nebývalé úspěchy. A také mimořádné problémy. Takový krok vyžaduje víc než plánování. Potřebujete plně ohodnotit své povahy a finanční záležitosti a pak teprve určit, jestli pracovat a žít bok po boku je pro vás to pravé. Pro mnoho párů je toto rozhodnutí cestou k bohatství, seberealizaci a štěstí. Pro jiné může vést k závažným finančním potížím a napětí ve vztahu. Pokud stojíte před tímto rozhodnutím, zvažte následující rady: Vytvořte si časový rozvrh. Možná si říkáte, že věci budete řešit tak, jak budou přicházet. Je mnohem prozřetelnější navrhnout harmonogram pro počáteční měsíce. S konkrétními úkoly, cíli a plány. Zkoumejte životaschopnost svého byznys modelu. Hovořte o krizovém scénáři. Obraťte se na důvěrné rádce. Přesvědčovat se navzájem, že budete oba pro úspěch dělat maximum, nestačí. Musíte rozumět trhu, na který vstupujete, a rolím, které každý z vás zaujme. Možná odhalíte nutnost přijmout další osoby. Načrtněte byznys plán. I když nepřepokládáte potřebu vnějšího financování, je dobrý nápad formulovat své myšlenky třeba pomocí byznys plánu. Zařaďte odhad zisků a ztrát, ať máte měřítko k hodnocení vývoje. Zahrňte také oba scénáře - nejhorší a nejlepší. Rozhodněte, která právní forma podnikání má smysl. Záleží na povaze obchodu, do kterého se chcete zapojit. Konzultujte s účetním a právním poradcem. Věnujte také pozornost tomu, jak se změní vaše daňová situace. Určete si plán útrat. Jelikož jsou začátky někdy doprovázené nepředvídatelnými toky financí, budete potřebovat vytvořit adekvátní pohotovostní zdroje. A to jak pro byznys, tak pro domácnost. Mějte únikový plán. Není lehké představit si to na začátku, ale rozpad vztahu může být pro obchod devastující. Ať jste manželé nebo spolu žijete, úspěšný byznys je významný zdroj majetku. Takže byste měli mít plán nebo ještě lépe smlouvu pro případ, že jeden z vás bude chtít odstoupit nebo odkoupit podíl. Stanovte hranice. Někomu vyhovuje diskutovat osobní život v práci, zatímco jiný trvá na tom, že je v práci a nebude řešit soukromí. Protože tady není ani jedno špatně, musíte se rozhodnout sami, co vám lépe vyhovuje.

Moc práce a málo času? Máme pár rad!

Je jedna v noci a vy sedíte v županu před počítačem a snažíte se dokončit práci, která má být zítra ráno hotová. Firma, konkurence, byznys obecně, všechno se hýbe stejnou rychlostí – stále rychleji. I když jsme všichni vyždímaní, některým se povedlo najít taktiky a nástroje, jak udržet tempo - a beze ztrát. Bruce Johnson, program manager, QuickTax, Kanada Výzva: Vydat ze sebe maximum v napjatých pracovních obdobích, ale bez újmy rodině. 1. Rodinu připravte na 17 hodinové pracovní dny. Promluvte s nimi a řekněte jim, že vás čeká těžká doba. Vysvětlete, proč je to důležité. Ujistěte je, že jim to vynahradíte, až to skončí. Potřebujete získat jejich podporu, bez nich to těžko zvládnete. 2. Když jste vyčerpaní, přestaňte a dobijte baterky. Když se dostaví únava a vy nejste schopni podávat žádný výkon, dejte si třeba jen pětiminutovou pauzu. Když vám něco nejde, přejděte k něčemu jinému a vraťte se k tomu později. 3. Až dokončíte velký projekt, dejte si čas na uvolnění. Když je po uzávěrkách, obvykle si dávám zklidňující období. Asi týden pracuji jen půl dne. Je to odměna rodině a já mám šanci připravit se na další objem práce. Steve Kahn, CEO, Integrity QA Software, Silicon Valley Výzva: Minimalizovat každodenní ztráty času. 1. Stanovte limity pro lidi, kteří vám berou moc času. Když někdo mluví moc obsáhle, řeknu mu: „Řekni krátkou verzi." Nebo: „Mám na to ještě 10 minut, pojďme projít důležité věci." Pak se usměji, abych nevypadal nezdvořile.

2. Vyrušování se zbavíte, když práci přesunete mimo kancelář. Mám domácí kancelář vybavenou stejně jako firemní. Práce doma mi umožňuje pracovat o 2 až 4 hodiny denně více. Udělám dvakrát více práce v polovičním čase. 3. Když na něco nemáte čas, prostě to řekněte. Nedávno jsem zvedl telefon a byl tam člověk, který žádal radu o našem byznysu, ale zhola nic o něm nevěděl. Odpověděl jsem: „Promiňte, nemám na tohle čas." Jistě, bylo to náhlé. Ale udržel jsem konverzaci na méně než 30 sekundách.

Co si myslí děti o rodičích?

Co se jako rodiče bojíme znát? Jaký má náš hektický život vliv na naše děti. E. Galinská se nebála na nepříjemné téma zeptat dětí i rodičů. Je to poprvé, kdy někdo s dětmi systematicky zkoumá problémy, o kterých jejich rodiče debatují mnoho let. Galinská v knize Zeptejte se dětí: Co si americké děti skutečně myslí o pracujících rodičích konstatuje jako pozitivní, že rodiče věnují dětem více času než před 20 lety, zejména díky větší angažovanosti otců. Za největší pozornost stojí, že mezi výpověďmi dětí a jejich rodičů jsou značné nesrovnalosti. Rodiče jakoby nadsazovali čas, který s dětmi tráví. Děti jakoby podceňovaly to, jakou daň platí za nedostatek času strávený s rodiči. Nic o nesrovnalosti nevypovídá víc než odpověď na otázku: „Kdybys měl jedno přání, které by změnilo něco na tom, jak práce tvé mámy nebo táty ovlivňuje tvůj život, co by to bylo?" Skoro 56% rodičů tipovalo, že jejich dítě zvolí více společného času. Ve skutečnosti tak odpověděl zlomek dětí - 34% odpovědělo, že by si přáli, aby jejich rodiče méně trpěli stresem a únavou ze zaměstnání. Jak se tedy vyrovnat s faktem, že děti nejen potřebují více času, ale také více soustředěnosti ze strany rodičů? Pracovat méně a být více s dětmi? Buďme realisté, tohle je jen těžko možné. Co je ale pro rodiče možné, je změnit čas, který s dětmi tráví. Zkuste 5 nejzajímavějších tipů, které kniha uvádí. Více pozornosti věnujte rodinným zvykům a rituálům. „Rutina dělá život předvídatelným a pochopitelným," píše Galinská. „Tradice jsou drahocenné rituály, které si z dětství neseme do dospělosti." Postavte si v životě mantinely. Galinská doporučuje pro oddělení práce a rodiny zavedení „přechodných rituálů." Může to třeba znamenat poslech specifické hudby na cestě do práce a domů. Může to být krátká sprcha po návratu domů nebo třeba šálek čaje. Buďte u důležitých událostí. Děti přisuzují zvláštní význam přítomnosti rodičů na důležitých událostech: sportovních utkáních, koncertech, když nemocní zůstávají doma a pod. Je to oblast, kde malá investice přinese velký úspěch. Mluvte o svém pracovním životě. Většina rodičů svým dětem o své práci říká velmi málo a spíš negativa. Například 70% matek vyjádřilo, že mají svou práci „velmi" rády. Ale jen 42% dětí mělo ze svých rodičů takový dojem. „Pokud nesdílíme své pocity konstruktivně," vysvětluje Galinská, „přicházíme o možnost utvářet pohled svých dětí na jejich práci v budoucnu." Zkoumejte, jak se děti cítí. Teenageři prožívají konflikt. Když rodiče požádají o pomoc otevřeně, cítí se zase jako malé děti. Přesto, že mají problémy, které chtějí s rodiči diskutovat, budou se vás snažit odehnat, ale zároveň ocení, pokud s nimi vytrváte.

Úspěšní pracující rodiče si musí určovat priority

Také vás občas napadá myšlenka, jak to pracující mámy a tátové všechno zvládají? Jako mladší jsme měli celý svůj čas pevně v rukou. Ale dnes? Probouzíte se leknutím, protože jedno z dětí pláče. Nebo jsme zaspali, protože

jsme celou noc nezamhouřili oko. Věci se změnily. Ale jak to všechno zvládnout, aby se člověk neuhonil k smrti? Klíč je v určování priorit. Udělejte si seznam všeho, co ten den máte splnit, včetně pracovních schůzek, péče o děti, vaření a také svého osobního času. Rozesmál vás pojem "osobní čas"? Co to je?! Zkuste si ho zahrnout do priorit a uvidíte, že po půl roce vám půjdou mnohé věci lépe. Neochuzujte se, zasloužíte si trochu času sami pro sebe. Vytvořte si plán, do kterého zapadne vše, co potřebujete udělat. Ti, kteří pracují z domu, zjistí, že plán v určitých chvílích selhává a pak to těžko dohánějí jindy. Pokud pracujete doma, musíte být v plánování flexibilní. Také se ale musíte naučit, že pokud je plán jednou hotov, musíte se ho držet. Nenechte se odlákat skládáním prádla, když byste měli pracovat. Pokud se při něčem podobném přistihnete, přestaňte a vraťte se zpět k práci. Nehněvejte se na sebe za to, že vám nejde dělat něco, co může být uděláno kdykoli. Místo sebetrestání to přesuňte na jiný den. Jsou nejméně dva možné přístupy k vytváření plánu na další den. Každý večer, než jdete spát, si vytvořte rychlý přehled toho, co je druhý den potřeba udělat. Ještě než se probudíte, už budete vědět, co dělat a nebudete ztrácet drahocenný čas druhý den ráno. A nebo, pokud jste ranní ptáče, můžete si třeba jít zaběhat a při tom promýšlet, co je potřeba udělat jako první, jako druhé a co je až na třetím místě. Myslete pozitivně. Asi se vám pokaždé nechce vstávat v pět ráno. Ale nemáte lepší pocit, pokud to uděláte? I když přijít do kanceláře na osmou nebo devátou není pokaždé nejlepší způsob jak začít den, jakmile si zvyknete, budete produktivnější a uvědomíte si, že vás práce baví. Častokrát je totiž myšlenka na dělání něčeho, co nenávidíme, mnohem horší než samotnou věc udělat.

Inovativní pohled na flexibilní pracovní dobu

Pro všechny, kteří touží mít větší vliv na svůj čas, mají společnosti novou zprávu: Pojetí flexibilní pracovní doby prochází změnou. Pokrokoví zaměstnavatelé začínají poskytovat netradiční uspořádání pracovní doby ve spravedlivější a systematičtější formě. Na oplátku ale vyžadují více týmové práce a zodpovědnosti. Flexibilní pracovní doba se pohybuje na prvních místech nejžádanějších zaměstnaneckých výhod. Nejoblíbenější jsou flexibilní doba oběda, začátku a konce pracovní doby a také zkrácený pracovní týden. Studie ukazují, že zaměstnavatelé jsou mnohem ochotnější takové výhody poskytovat. Jenže příliš často jsou flexibilní rozvrhy poskytovány ad hoc a spíše ve prospěch výše postavených zaměstnanců. Některé společnosti se pokouší o jakýsi „remodeling" politiky flexibilního plánování. Jako řada jiných společností, snažících se udržet si šikovné pracovníky, vyhovovali v RSM McGladrey některým zaměstnancům v touze po netradičním systému. Ale, podle Jima Kadavyho, se firma svazovala, aby mohla jedincům vyhovět. A to s malým ohledem na potřeby byznysu. Navíc flexibilní pracovní doba nefungovala dobře ani pro některé, kteří ji využívali. Michelle Krapfl, manažerka v RSM, říká, že běžně pracovala více než 30 hodin, za které byla placena. Výsledkem bylo, že flexibilní pracovní doba získala ve firmě špatnou pověst. V kompletní revizi systému nabídl pan Kadavy všem zaměstnancům možnost požádat o flexibilní rozvrh. Také požádal ty, kteří flexibilní pracovní dobu využívají, o její ohodnocení - jaký vliv má na ně, jejich výkon, klienty, spolupracovníky a podobně. Ukázalo se, že s flexibilním uspořádáním má potíže přibližně 10% lidí. Další společnosti využívají cross-trainingu společných prací. Zajišťují si tak nepřetržitý dostatek zaměstnanců, schopných navzájem se nahrazovat podle potřeby. V jedné pobočce pojišťovny Chubb spojili nabídku flexibility s požadavkem vyšší zodpovědnost za správnou práci týmu. Povzbuzeni lepší životní rovnováhou se Debbie Ambrosy a její 4 kolegové „velmi stmelili" každodenním plánováním chodu práce. Devadesátidenní zkušební provoz zrychlil vyřizování žádostí a snížil absentérství na 50%.

Jak zvládnout krizové situace bez ohrožení manželství

Mnoho párů řeší podobné otázky: Co když živitel rodiny přijde o práci? Kolik pracovních hodin je už moc? Budeme se stěhovat za prací? Pokud ano, za čí a jak často? Co je prioritou – práce nebo rodina? Odpovědi na tak těžké otázky je lepší s partnerem rozhodnout v předstihu a s rozmyslem. A tím předejít tomu, aby se některá stala předmětem krize vztahu. Možným řešením je udělat neformální dohodu, soupis různých řešení různých situací. Jednoduše si stanovte pravidla, například pro následující situace. Přežití ztráty zaměstnání: Příliš často, když dojde k propuštění, mají páry od sebe odlišná očekávání. Propuštěný možná očekává, že si jeho partner vezme práci navíc. Pracující partner zase může litovat ztráty času s rodinou a osobního času. Rozhodněte se, co je prioritou - čas s rodinou, práce nebo finance? Máte pro překlenutí období nepřízně úspory? Omezený pracovní čas: Někteří lidé omezují čas v práci maximálně, jiní naopak pracují téměř neomezeně. Dokud partneři nerozumí a neakceptují hodnoty svého partnera, může dojít k nepříjemným rozporům. S vědomím, jaký dopad mohou mít přesčasy na rodinný život, vyřešili novomanželé Milesovi tento problém předem. Paní Milesová, multimedia developer, zanechala své časově náročné práce a našla si práci s flexibilní pracovní dobou. Její byznys stále vedou, ale jako vedlejší a jako pojistku třeba při ztrátě zaměstnání. Stěhování: Partneři si musí své hodnoty a limity ujasnit předem také proto, aby se vyhnuli ukvapeným rozhodnutím. Proč má stěhování smysl? Povýšení, lepší plat, lepší kvalita života? Kolikrát se budeme stěhovat? Budou časy, kdy potřeby našich dětí zamezí jakýmkoli přesunům? Prioritní kariéra: Nezáleží na tom, jak moc by partneři chtěli jednu z kariér upřednostnit. Ekonomika může rozhodnout, že ten druhý má větší plat a jistoty. Snoubenci Rick Rand, učitel, a Katy Moore, studentka práv, plánují, že právnická kariéra bude mít přednost. Katy nemá problém s rolí živitelky rodiny. Rickovi jeho nižší plat nevadí a až Katyina kariéra nabere obrátky, je připraven převzít domácí práce. Balancování práce a rodiny: Mnoho párů řeší péči o děti a jestli zůstat doma nebo pracovat. Jenže nikdy nevíte, jak se budete na návrat do práce dívat, až budete potomka držet v náručí. Proto musí být rozhodnutí o prioritách kariér velmi flexibilní a musíte počítat s mnoha variantami vývoje.

Stres a přesčasy podněcují nečestné jednání

Nedávná studie poukazuje na souvislost pracovně-životní rovnováhy a etiky na pracovišti. Pokud se začnou kombinovat faktory jako stres, přesčasy a neflexibilní plánování, může dojít inhibici špatného chování. K pracovní spokojenosti naopak přispívá flexibilní práce a kvalitní management. Tisíc dotazovaných pracovníků (USA) považuje rovnováhu mezi prací a soukromím za silnější nástroj rozvíjení dobrého jednání než je prosazování tvrdých pravidel a trestů. Většina respondentů si myslí, že zaměstnanci se zdravě vyváženým životem mají vyšší tendenci jednat eticky. Naproti tomu pouhých 10% považuje striktní tresty za klíčový prvek podpory správného chování. Konflikty mezi pracovními povinnostmi a osobním životem jsou široce viděny jako vyvolávající stres a nespokojenost s prací. Takové pocity pak dál podněcují špatná rozhodnutí a jednání - ať se jedná o krádeže kancelářského vybavení, lži nebo třeba vyzrazení firemního tajemství.

„Pokud někdo investuje veškerou energii do práce, může mít vytvoření jeho závislosti na zaměstnání za každou cenu nezamýšlené důsledky, včetně ztráty sebeúcty," stojí v závěru studie. Flexibilní rozvrh práce je pro více než polovinu lidí klíčem k pracovní spokojenosti. I přes všechna další témata balancování práce a rodiny, hraje významnou roli vyšší management. Téměř 80% pracovníků vidí managery a supervisory jako nejvíce působící na celkovou etickou kulturu na pracovišti. Ze závěrů studie vyplývá dobrá rada pro ty, kteří chtějí budovat „kulturu etiky": řiďte se hodnotami, které hlásáte. Funguje to lépe, než striktně prosazovaná pravidla a tresty. Lídři mají závazek budovat a pečovat o kulturu založenou na hodnotách, která vychází z etických standardů a staví pracovní a sociální zodpovědnost na první místo žebříčku hodnot. Když vás život mačká jako citrón

O lidech na vrcholu kariéry se někdy říká, že jsou sendvičová generace – sevřeni stárnoucími rodiči a rozrůstajícími se rodinami. Může to vést k velmi náročným situacím, a to i pro nejlépe připravené a organizované podnikatele. Jednou to přijde a vy budete řešit nějakou krizi v rodině - vážné onemocnění, nehodu. Zátěž vedení byznysu se pak může stát každodenní "boj na život a na smrt" - uzavírání dohod, výběr plateb, spravování plateb a manažování různých osobností. Během stresových period je důležitá otevřená komunikace s týmem a klienty. Opak může lidi znervózňovat a vést k špatným závěrům typu: Udělal/a jsem něco špatně? Zajímá se o mou práci? Je na mě naštvaný/á? Stejná pozornost, kterou věnujete svému úspěchu ve firmě, je aplikovatelná, když cítíte, že na vás přicházejí „sendvičové" situace. Zde je několik způsobů, jak si zachovat zdravý rozum, když tlak začne narůstat: Mějte se rádi. Ostatním můžete pomáhat, jedině pokud jíte a spíte dostatečně. Náročné situace vyžadují čistou hlavu, aby mohla dělat důležitá rozhodnutí. Vybudujte si oporu. Dejte prostor své rodině, ať připojí svůj čas, nápady a energii. Vaše síť známostí může být v takových časech extrémně nápomocná. Nechte ostatní pomáhat delegováním nedůležitých problémů. Udělejte vlastní průzkum. Oslovte experty a zjistěte o problému vše možné z nejrůznějších zdrojů. Podle toho, jak se rady shodují v určitých oblastech, můžete poznat, kterým věřit. Úkoly naporcujte. Každou situaci rozdělte na stravitelné kousky, tak aby jste nebyli zmateni návalem informací. Rozčlenění každého rozhodnutí do jednoho kroku pomůže lépe porozumět rozcestí a možnostem před vámi. Poučte se. Naslouchejte zkušenostem těch, kteří prošli stejnou cestou. Lidé rádi předávají své zkušenosti a to, co by dnes udělali lépe. Mnoho podnikatelů působí nadlidsky. To, že ukážete lidskou tvář, vás učiní ještě zajímavějšími a opravdovějšími. Pokud máte pochybnosti, komunikujte. Průzkum, ať už ústně nebo emailem, za účelem informování klientů a zaměstnanců buduje jistotu v systému a ukazuje, že máte zájem. Buďte upřímní v tom, co od nich chcete a potřebujete. S tím, jak kariéry vstupují do nových kapitol a mění se s vaším věkem, je důležité mít prostor pro neočekávané. Pro nepředvídané situace mějte připraven krizový plán. Jak se říká, je dobré připravovat se na nejhorší a doufat v nejlepší. Ale vědět, že máte promyšlený plán udělá tyhle sendvičové situace trochu stravitelnější, když už přijdou.

Co vytváří nejlepší pracoviště?

Co spojuje firmy, které se umisťují na předních příčkách hodnocení zaměstnavatelů? Jaké jsou priority dnešních zaměstnanců? Jsou poněkud jiné než například před 10 lety. Velkou roli hraje třeba flexibilita a nebo široká nabídka zaměstnaneckých výhod.

Co je „in": Pružná flexibilita: Lidé vyžadují novou, proměnlivější flexibilitu pracovního procesu. Vytváří se všestranné postupy, které vyhoví jak mladému dynamickému člověku, tak třeba tomu, kdo pečuje o děti. Jsou společnosti, jako například Motorola´s technologyacceleration v Chicagu, kde více než 2/3 lidí využívá flexibilní pracovní dobu. Je jen jeden den, středa, kdy všichni musí být ve svých kancelářích. Více programů: Mezi nejoblíbenější benefity patří vztažení výhod zaměřených na rodinu nejen na ženy, ale i na muže. Placená otcovská dovolená je jeden příklad. Představte si, že v práci máte pohodlnou kavárnu a fitness centrum. I to je současný trend ve vylepšování pracovního prostředí a pohodlí. Volno: Pro řadu čerstvých absolventů MBA programů je při hledání práce objem volna prioritou: „Dlouhé víkendy nestačí. Potřebujete být z práce 7 dní, než skutečně začnete relaxovat." Xerox například nabízí zaměstnancům možnost k dovolené přikoupit extra volno formou srážek z výplaty. Co není „in": Pevná flexibilita: Předem dané možnosti, jako třeba poloviční úvazek, většině lidí nevyhoví. Současní nejlepší zaměstnavatelé přistupují k flexibilitě jako ke „konverzačnímu procesu" se všemi pracovníky. Služby péče o rodinu: Jsou to ty, které dovolují, aby lidé mohli déle zůstávat v kancelářích. Například donášky do domu. Dnes už málokdo chce čas určený rodině obětovat práci. Proto pracovníci dnes více stojí o flexibilní čas, aby se mohli věnovat rodině sami.

Je váš partner po práci unavený a málomluvný?

Po těžkém dni v kanceláři „jsem prostě moc unavená, abych mohla mluvit,“ říká Karen A. Hickey, senior marketing director. „Postavím si zeď.“ Její muž Michael, inženýr, ví, že zkrátka musí počkat na později - bez ohledu na to, co se mu právě hodní hlavou, když se Karen vrátí. Cítíte se podobně? Nejste sami. Přibližně 45% manažerů vstupuje do tzv. konverzační mrtvé zóny. Po dlouhém pracovním dni jsou zkrátka příliš utahaní, aby svému partnerovi nebo partnerce mohli něco říci. To ovšem může pro rodinný a osobní život znamenat katastrofu. Lidé vstupují do mrtvé zóny ze dvou důvodů, říká socioložka Christena Nippert-Eng. Někteří nechtějí své milované zatěžovat svou prací. Jiná forma mlčenlivosti je druhem soukromí. Rodinné a pracovní sféry jsou přecpané „extrémním požadavkem interakce s mnoha lidmi mnoha způsoby více než kdy dříve." Odmítnutí konverzace je „pokusem izolovat se, i když nemůžeme opustit místnost." Nebezpečí je samozřejmě v tom, že partnera mlčení zraní. Pro vyhnutí se napětí podejte partnerovi stručné a klidné vysvětlení, proč potřebujete trochu ticha. Některé páry přesouvají komunikaci do jiných částí dne. Hickeyovi spolu během dne často telefonují. Díky tomu je pro Michaela snazší dát Karen po práci prostor k odpočinku. Také si plánují čas, který stráví spolu. Zařídí si hlídání dětí a jdou třeba do kavárny. Když má David Clark jeden z mlčenlivých večerů, vyhýbá se mluvení jiným typem komunikace. Vyptává se dětí a ženy na to, co zažili během dne. Soustředění na jejich odpovědi se stává meditací, která uvolňuje napětí, říká. Připomíná mu „život, který stále je, ať jsou obtíže v práci sebevětší."

Rodina versus práce. Dělejte kompromisy!

Je zde cesta, jak držet v naprosté rovnováze práci a rodinu? Upřímně, není. Vše co můžete dělat, jsou kompromisy. Prostě se prokoušete tím, co nemáte rádi, až k tomu, na čem vám záleží. Podívejte se na rady několika manželských párů, jež vycházejí z dlouholeté zkušenosti. Jedno mají společné: pracují jako tým na

kreativních řešeních výhodných pro oba. Stále dělají kompromisy, ale takové, co nezpronevěří rodinnou pohodu. Pozor na flexibilní pracovní dobu - nepřehánějte to. Může se stát, že pracujete tak pružně, že se skoro nepotkáte se svými kolegy. Pokud se jim ztratíte z obzoru, přestanou s vámi „počítat". Výhod pracovní doby využívejte, pokud je to nutné a pokud tím neomezíte kontakty s okolím. Také máte zmatky kolem vyzvedávání dětí z kroužků? Sestavte podrobný plán typu: kdo, kdy, kde a jak. Pověste ho na viditelné místo. A máte snad problémy vyzvedávat děti včas? Pokud je to zapříčiněno protahováním odpoledních jednání, zkuste je prostě plánovat na ranní nebo dopolední hodiny. V rodinách, kde pracují oba rodiče, se neočekávané události typu onemocnění dítěte nebo sněhové kalamity mohou stát předmětem konfliktu. Jde o to, kdo se vzdá svých pracovních povinností. Nenechte se přemoci emocemi. Hovor a vyjednávání - to je jediné rozumné řešení. Myslete přitom na to, že nejdůležitější je pomáhat jeden druhému. I nejodolnější manželství může zkrachovat, pokud jeden odmítne ustupovat druhému. O nastavení pravidel a svých potřebách spolu často hovořte. Že rozhodnutí jednou uděláte, neznamená, že podle nich musíte žít navěky. Co dělat, když je partner na pracovní cestě a vy máte na bedrech veškeré rodinné starosti a povinnosti? Úklid: ten počká. Večeře: dodávky do domu, mražené hotovky. Nákupy: internet, katalogy apod. fungují docela dobře. Neztrácejte energii rozčilováním se nad tím, že některé věci nefungují dokonale. Místo toho své požadavky snižte na minimum. Nemůžete prostě zvládat vše za dva. Jsou lidé, kteří preferují odcházet z práce dřív, strávit večer s rodinou a pak - až děti usnou - pracují do noci. Pokud nechcete ztratit dobré jméno, dejte svým kolegům najevo, že pracujete přinejmenším stejně tvrdě jako oni. Jen to děláte v jiném čase. Při jednání s nadřízeným používejte jeho jazyk. Pokud potřebujete změnit nějakou pracovní schůzku, cestu nebo závazek chytře to prezentujte. Oslavu nebo párty narozenin své ratolesti nazývejte třeba závazkem, slibem. A nabídněte řešení - nikoho nebaví poslouchat cizí nářky. Je lepší říci: „Tohle je možné řešení."

Je váš partner opora nebo sabotér?

Podporuje váš partner vaši životní kariéru nebo vás v úspěchu brzdí? Kariéra a rodina velmi často nejdou ruku v ruce. Proto jsou opora a pochopení partnera nepostradatelné. Zkuste se nyní zastavit a zodpovědně se zamyslet sami nad sebou a svým vztahem. Upřímně si odpovězte na osm tvrzení a my vám napovíme, jak na tom možná jste. Přečtěte si tvrzení a upřímně si odpovězte, do jaké míry je pro vás pravdivé: naprosto, většinou, víceméně, vůbec ne. 1. S partnerem vždy podrobně diskutujeme významná byznys rozhodnutí nebo kariérní změny. 2. Jsme nejlepší přátelé. Když mám starosti a nebo z něčeho radost, je můj partner první, komu to chci sdělit. 3. V péči o domácnost jsme zapojeni oba, snažíme se o rovnoměrné rozdělení rolí. 4. I přes jisté překážky - které manželství je ale nepřekonává? - nás nikdy nenapadl rozchod. Naše pouto je velmi silné, nedovedu si představit, že by nás něco mohlo rozdělit. 5. Můj partner je mojí největší oporou. I když nás práce ochuzuje o společný čas, vždycky má pochopení. Každý den si pro sebe najdeme alespoň půlhodinku. 6. Hodně energie věnuji kariéře. Přesto ví můj partner, že v mém životě stojí na prvním místě. Nikdy by ani jeden z nás nepřijal pracovní rozhodnutí, které by mělo vliv na manželské povinnosti. 7. Nikdy jsem neměl/a aféru a můj partner ví, že se to nikdy nestane. Nemá obavy, protože si v sexu dokonale sedíme. Navíc jsme si zavázáni věrností a věříme tomu. 8. Vím, že manželství znamená vzdát se části nezávislosti. Odměna za to je však mnohem

vyšší - za provaz táhneme dva. Pokud má můj partner nějakou potíž, pravděpodobně ji budu mít i já. Pokud jsou vám všechna tvrzení více méně vlastní, gratulujeme vám. Víte, že manželství je krásné zásluhou vás obou. Zodpovědně na něm pracujete dál. Pasují na vás tvrzení přibližně ze tří čtvrtin? Nejspíš pro vás platí: jednou jsme dole a jednou nahoře. Jednou je partner vaší nejlepší oporou, podruhé vás shodí. Snažíte se s tím žít a doufáte ve zlepšení. Nikdy nepřestaňte o lepší manželství usilovat, nakonec to nebude tak zlé. Jestli jsou tvrzení méně než z poloviny podobná vašemu manželství, asi vám to moc neklape. Zamyslete se a odpovědně si přiznejte, kdo je viníkem. Na všechno jste dva, i na pokažení vztahu. Vyvarujte se předčasných závěrů, zkuste doufat a pracovat na zlepšení. Je vám všech 8 tezí téměř cizích? Je nám líto, ale v tom případě je vaše manželství nejspíš v troskách. Můžete za to vinit kariéru, ale nejspíš je váš problém mnohem hlouběji. Pokud jste ještě nevyhledali odbornou pomoc nebo právníka, možná je o tom dobré pouvažovat.

Jak pracovat s emocemi

Emoce na pracovišti nejsou v zásadě špatné. Je potřeba dobře vědět, kdy je možné city projevit a kdy je držet na uzdě. V zásadě platí dvě věci: 1.většina pracovních rozhodnutí jsou v zájmu firmy nebo produktu – nejde o osobní útok. 2. obvykle není dobré ukazovat slzy. Je jedno slovo, které si zapamatujte: STOP! Emoce pletou myšlenky a ovlivňují racionální jednání. Je snadné vylít si vztek na kolegovi nebo odeslat popudlivý email. Ale za hodinu toho budete litovat. Takže pokud cítíte nával emocí, první, co udělejte, je NIC. Je to klišé, ale zkuste deset hlubokých nádechů. Pokud se můžete na tři minuty ztratit, projděte se po ulici nebo se projeďte výtahem nahoru a dolů. Naštvaný email raději pošlete někomu blízkému a požádejte ho o názor: je text racionální nebo unáhlený? Vychladnutí může trvat 20 minut nebo dva dny. Pokud dokážete o událostech myslet bez potřeby na někoho křičet nebo plakat, je bezpečné podnikat další kroky. V tento moment se jen výjimečně zdá být situace tak hrozná jako na začátku. Ani slzy nejsou vždy nemístné. Pokud jste přišli o práci, ztratili významného klienta, dostali vynadáno neprávem, jsou slzy pochopitelnou reakcí. Někde s pláčem ve vteřině ztratíte důvěryhodnost. Jinde jsou mokré emoce akceptovatelné. Pokud jste na místě, kde slzy vadí - nebo se vám chce plakat kvůli něčemu nedůležitému - nezamotávejte se do sporu. Důstojně odejděte do své kanceláře nebo na nejbližší toaletu a dobře se zamkněte. Emoce se samozřejmě týkají obou pohlaví, ale právě ženy jsou často označovány jako „emocionální." Jako by šlo o nějaký nedostatek, který je potřeba vyřešit. To je omyl. Ženy jsou například rychlejší v rozpoznání citových hledisek situací. To hraje v jejich prospěch. Znamená to, že dokáží odhadnout nepohodu na straně klienta či kolegy. Mohou tak udělat nepatrné úpravy v plánu nebo projektu ku spokojenosti všech, a - ze všeho nejlépe - vytvořit profesionální prostředí založené na důvěře a respektu.

Stresuje vás role supermámy?

Podle posledních výzkumů jsou ženy mnohem více postiženy stresem než muži. Navíc stres řeší velmi nezdravě: útěcha v jídle, špatná strava, kouření, nečinnost. A co hůř, způsob, kterým se žena vyrovnává se stresem, je často modelem pro zbytek rodiny. Je obzvlášť náročné nést zodpovědnost za rodinu. Děláte rozhodnutí za sebe, děti a možná za stárnoucí rodiče. Lidé zbavující se stresu nezdravou cestou ulehčí jeho příznakům v krátkodobém horizontu. Časem si však vytvoří závažné zdravotní potíže a ironicky více stresu. Jestli chcete svůj boj se stresem vyhrát, vyzkoušejte tyto rady:

Pochopte, jak stres prožíváte. Jak na sobě poznáte stres? Čím se liší vaše myšlenky nebo chování ve stresu? Identifikujte stresory. Které události nebo situace spouští stresové pocity? Jsou spojené s rodinou, dětmi, zdravím rodiny, finančními rozhodnutími, prací, vztahy nebo něčím jiným? Uvědomte si, jak se vyrovnáváte se stresem. Máte nějaké zlozvyky? Vykonáváte je rutinně nebo ve specifických situacích? Hledáte ve zlozvycích útěchu při spěchu nebo zmatcích? Udělejte si odstup - věnujte se jen tomu, co je skutečně důležité. Určete, v čem by vám mohli pomoci členové rodiny. Najděte si zdravý způsob kompenzace stresu: vycházky, cvičení nebo mluvení s přáteli a rodinou. Mějte na mysli, že zlozvyky časem sílí a těžko se mění. Neberte si moc věcí naráz, zaměřte se na jednu věc, kterou chcete změnit. Vyhledejte odbornou pomoc. Přijetí pomoci od přátel a rodiny může posílit vaši schopnost vytrvat během těžkých situací. Pokud se i přesto cítíte stresem uchvácená, je dobré promluvit s psychologem. Matky často kladou na první místo rodinu a sebe zanedbávají. Je v pořádku snížit své standardy. Nezatěžujte se příliš „perfektním" domem a rolí „perfektní" matky. Nikdo neočekává, že budete superžena.

Jak si poradit s obtížným rozhovorem

Konflikty nemá nikdo rád, ale vyhýbat se nesnadnému rozhovoru s kolegou je neprofesionální a nefér. Máme pro vás rady, jak se připravit na choulostivou situaci a ztišit případné emoce. Při přípravě na rozhovor jsou klíčové tři věci: vlídnost, respekt a trénink. S vyjádřením nečekejte na poslední chvíli. Namísto toho si dohodněte s kolegou soukromou schůzku na nerušeném místě. Den předem se na chvíli zamyslete a naplánujte, co a jak chcete říci. Udělejte si poznámky. Neváhejte zkusit si řeč před zrcadlem nebo s kamarádem. Čím více v klidu a soustředěni jste, tím hladší bude průběh rozhovoru pro oba. V definici problému a jeho možných řešení buďte maximálně konkrétní. Obecná a mlhavá kritika nic nezmírní. Bude jen zbytečně matoucí. Vyjadřujte se vlídně, jak jen to jde, ale vyhněte se dvojsmyslům. Připravte se na odezvu, která může přijít. V závislosti na vážnosti problému a temperamentu vašeho kolegy můžete dojít až ke vzteku, slzám nebo sebeobraně. Co nejvíce se snažte nereagovat podobným způsobem. Pochopte, že kolega se může cítit zraněn nebo uražen. Únik před nepříjemným dialogem je nejlehčí volba, avšak také ta nejzbabělejší. Ke svým kolegům byste měli být tak otevření a upřímní, jak byste si to přáli od nich. Nikdo nemiluje konflikty. A na jedné věci se shodnou všichni: čím déle problémy poletují nepojmenované vzduchem, tím více nabírají na síle a skončí mnohem hůře.

Co obnáší být otcem na plný úvazek

Otcové na rodičovské dovolené často zápasí s respektem – a to jak sami k sobě, tak ze strany okolí. Musíme si uvědomit, že když se muž rozhodne zůstat doma, není to kvůli vyhýbání se pracovním povinnostem. Jde spíš o vědomé, nelehké a rozhodně kurážné rozhodnutí. Rostoucí počet mužů přijímá roli, kterou mnoho žen odmítlo. Co je na vyměňování plenek, uklízení, nakupování, vaření a dětských hrách tolik přitahuje? Nejsou buď ochotní přenechat zodpovědnost na pečovatelské službě, nebo mají jejich ženy vyšší příjmy. A nebo to souvisí s temperamentem. Někteří tatínkové jsou zkrátka trpělivější a pohodovější než jejich ženy.

Muži na rodičovské dovolené hovoří o pocitech izolace mnohem častěji než ženy v jejich roli. Společnost, včetně maminek, na ně zatím hledí přinejmenším s nedůvěrou. Uznání okolím je skutečný problém. „Ostatní otcové mě zavrhují a mám skutečně potíže najít své místo ve světě," svěřuje se jeden tatínek na plný úvazek. „Občas pro mě bylo deprimující být otcem v domácnosti. Byl jsem vychován, abych pracoval. Jenže jsem zjistil, že nemůžu pracovat na poloviční úvazek a přitom být naplno rodičem. Jsem pyšný na to být dobrým otcem a je fantastické vidět plody své práce. Ale zároveň si uvědomuji, čeho všeho jsem se pro to vzdal." Na druhou stranu je práce mužů v domácnosti méně náročná než pro ženy. Pracující ženy na sebe často berou mnoho rodičovských povinností večer. Společnost od pracujících žen očekává péči o děti více než od mužů. Stejné stereotypy se drží péče o domácnost - muži jí věnují menší pozornost, ženy větší. Dnes nejčastějším uspořádáním je zaměstnání obou rodičů. Důvody jsou hlavně finanční. Je ale prokázáno, že děti tím netrpí. To, co rozhoduje, je zájem, který rodiče o dítě mají. Z toho plyne dobrá zpráva pro všechny tatínky. Nejlepší variantou je investice do obyčejných věcí v dětském životě a dostupnost obou rodičů. Znamená to přijetí alespoň některých povinností: poznejte kamarády a učitele svých dětí, pomáhejte jim s úkoly, ukládejte je do postele atd. To vše může v dětském životě znamenat ohromný rozdíl.

Tajemství harmonie práce a rodiny

Všichni o ní mluví, ale ne každý rovnováhy mezi kariérou a rodinou skutečně dosáhne. Proč je tomu tak a jak od slov dojít k realitě? Na to se pokouší odpovědět několik byznys lídrů a myslitelů. Jak se jim podařilo najít a udržovat "balanc"? Jak při uskutečňování pracovních cílů zachovávají spojení s "normálním" životem? A pokud zajdou příliš daleko v některém směru, jak se vrací zpátky? Dawn Gould Lepore - výkonný viceprezident a CIO v Charles Schwab & Co. Inc., Kalifornie Rovnováha je o dělání jasných rozhodnutí v životě. Musíte přijít na to, co je pro vás důležité a to bude určovat váš čas. Je mi 44 a vybrala jsem si profesní kariéru. Práce mě hodně uspokojuje, miluji výzvy a letím na nové projekty. Můj život kompletně změnilo narození syna. Vždycky jsem osobní a profesní život držela striktně oddělené. Nyní musím být schopná hladce měnit dvě role. Dokonce jsem se stala vyrovnanějším lídrem. Hodně se snažím udržet si svoji standardní pracovní dobu. Čas využívám efektivně a umím dobře delegovat. I tak, co se týče rovnováhy, jsem stále na cestě. Jestli se dívám zpět a přemýšlím o chybných rozhodnutích? Ne. Ale uvědomuji si, že jsem odmítla hodně: děti ve třiceti, rodinu. To vše jsem vědomě volila a výsledkem byl zvýšený stres. Na rozhodnutích není nic lehkého. Ale já se na to dívám takhle: buď je za sebe uděláte sami, nebo je někdo udělá za vás. John Perry Barlow - spoluzakladatel, místopředseda, Electronic Frontier Foundation, Wyoming Je těžké najít rovnováhu mezi tím, co je optimum a co je už příliš. Když pracujete fyzicky, vaše tělo vám dá jasný signál, že už nemůže. Jenže v naší branži je to jiné. Můžeme dřít do nekonečna - nebo si to aspoň myslíme. Je životní výzvou udržet si svobodu, najít rovnováhu a odolat nekonečným příležitostem. Uvědomil jsem si, že musím najít disciplínu říci „Ne". Stewart Friedman - ředitel programu Leadership a projektu Integrace kariéra/rodina, Wharonská škola a Pensylvánská univerzita, Pensylvánie Podezřívám některé společnosti, že zavádějí programy podporující rodinu jen jako způsob vyšvihnutí se výš na žebříčcích hodnocení firem. Selhávají v řešení skutečného problému. Jako lídr můžete opravdu něco udělat. Lidí, se kterými pracujete, se zeptejte na jednoduché věci: „Na čem vám opravdu záleží? Co vás nejvíce zajímá? Co děláte ve

volném čase?" Pokud se ptáte upřímně, získáte si důvěru a svého zaměstnance skutečně podpoříte v hledání životní rovnováhy. STÁŘÍ Zmenší se vám mozek, přejde vás chuť na sex, srdeční stěny zesílí a část svalů zmizí. Čtěte, jak bude s věkem postupně chátrat vaše tělo a na co se máte připravit. Mysl :Mozek dosáhne své největší velikosti kolem dvaceti let a poté už se jen zmenšuje, uvádí server msn. Ve čtyřiceti už začnete pociťovat výpadky paměti, významnou ztrátou paměti trpí celá třetina sedmdesátníků. Většinou mají problém najít správné slovo a zapamatovat si jména cizích lidí. Kolem deseti procent lidí starších sedmdesáti let trpí Alzheimerovou chorobou. Odborníci však upozorňují, že ztráta paměti a úbytek kognitivních funkcí nemusí být vždy nevyhnutelný. Celá řada výzkumů prokázala, že cvičení mozku a pravidelný pohyb udržují v kondici nejen tělo, ale i mysl a paměť. Zrak :Vaše oči se začnou měnit už ve třiceti letech. Čím starší budete, tím větší problém budou mít přizpůsobit se změnám světla. Až vám bude šedesát, vaše panenky budou mít o třetinu menší velikost než ve dvaceti. Oční čočky se stanou méně flexibilní a mohou se zakalit. Budete mít také nepříjemný pocit suchých očí, protože oči produkují méně slz. Vidění bude méně ostré. Většina lidí starších pětapadesáti let potřebuje alespoň část dne nosit brýle. S věkem se také snižuje schopnost periferního vidění. Problémem se pro vás stane ostré světlo a valné to nebude ani s nočním viděním (problémy s nočním viděním mohou být jedním ze signálů rozvíjejícího se zákalu). Přidružit se mohou i zrakové klamy jako například spirály a podobně. Ty jsou většinou neškodné, ale pokud jsou intenzivní a opakují se často, mohou být příznakem odchlípnuté sítnice. Vlasy :Vaše vlasy ztratí barvu a budou tenčí a křehčí. Melanin, pigment produkovaný melanocyty ve folikulech, dodává vlasům barvu, ale po třicítce jeho produkce klesá. Právě tehdy si nejspíš všimnete prvních šedivých vlasů. Jakmile folikuly s jeho produkcí ustanou úplně, vlasy vám kompletně zešednou. Téměř každý člověk má zkušenost s řídnutím vlasů, které je spojené s postupujícím věkem. Přibližně u dvou třetin mužů začne být znatelné plešatění v šedesáti letech. Zatímco vlasy žen obvykle nevypadávají, ale stanou se tenčími a křehčími. Naopak ochlupení v obličeji může hrubnout. Sluch :V průběhu času se mění struktury v uchu: bubínky slábnou a jemné řasinky uvnitř hlemýždě mohou být poškozené. Buňky v těchto řasinkách zachycují zvukové vlny a transformují je do signálů, které nervové buňky přenášejí do mozku. Pokud se tyto buňky poškodí, budete mít potíže zejména se zvuky vysokých frekvencí (zvlášť v hlučném prostředí). Prokazatelná ztráta sluchu postihuje třetinu lidí ve věku od pětašedesáti do sedmdesáti let a polovinu osob starších pětasedmdesáti let. Kůže a nehty :S přibývajícím věkem souvisí i tvorba vrásek a ochabující kůže. Vnější vrstva kůže, epidermis, slábne. Zmenšuje se počet melanocytů obsahujících pigment. Ty zbývající zvětšují svou velikost a kůže tak získává bledší, tenčí a průhlednější vzhled. Mohou se objevit tmavé oblasti známé jako stařecké skvrny. Vaše mazové žlázy budou produkovat méně tuku a kůže tak bude mít tendenci k vysušování. Bude také náchylnější k bradavicím a dalším kožním výrůstkům. Nehty na prstech u rukou a nohou rostou pomaleji a získají žlutavé zabarvení. Budou křehké a zakalené. Srdce :Postupem času je srdce čím dál tím větší. Je to dáno zesilováním a bytněním jeho stěn, které navíc negativně ovlivňuje jeho fungování. Srdeční chlopně se stanou tlustší a tužší, což se podepíše na vašem krevním tlaku. Budou se u vás častěji vyskytovat arytmie. Negativní důsledky věku na činnost srdce můžete zmírnit pravidelním cvičením. Tělesný tuk :Mezi pětadvacátým a pětasedmdesátým rokem se množství tělesného tuku zdvojnásobí. Jeho množství lze ovlivnit pravidelným pohybem a vyváženou stravou. I přesto se vám ale tuk bude ukládat i na místech, kde jste se s ním zatím nepotýkali (jde především o hruď, krk, podbřišek, stehna a hýždě). Navíc začne tuk mnohem víc obalovat i vnitřní orgány. Svaly :Svalová vlákna se spolu s věkem zmenšují. Tělo totiž s přibývajícími roky pomalu svalovou tkáň nahrazuje. Většinou jsou svaly nahrazeny tuhou vazivovou tkání, která je nejzřetelnější na rukou, jimž dodává kostnatý a vyhublý vzhled. Množství svalů, které s věkem ztratíte, je determinováno geny. Objem svalové hmoty se začne zmenšovat už kolem třiceti let. Sedmdesátníci mají většinou minimálně o dvacet procent svalů méně, než měli před čtyřmi desítkami let. Svaly ztrácejí svou flexibilitu a tonus (a to i v případě, že budete pravidelně cvičit). Sexualita :Menopauza u žen může způsobit náhlé a dramatické změny. Prsa v průběhu času ztuční, klesnou, ztratí svou velikost a plnost. Poševní svaly ztratí tonus. Velmi pravděpodobně se objeví pokles libida a spolu s tím, jak vaginální stěny slábnou, se pohlavní styk může stát velmi nepříjemným.

Menopauza se typicky objevuje mezi pětačtyřicátým a pětapadesátým rokem, ale perimenopauza se může dostavit už kolem pětatřiceti. Pokles produkce hormonů se spolu s věkem dostavuje i u mužů. Kolem čtyřicítky se snižuje produkce testosteronu. Většinou se jedná o postupný proces, se kterým nesouvisí žádné viditelné problémy. Přibližně dvacet procent šedesátníků má však nízkou hladinu hormonů. Muži produkují menší množství spermatu a také u nich dochází k poklesu libida. Objevují se problémy s dosažením a udržením erekce. Kosti :V průběhu života se naše kosti neustále obnovují. Protože se tato obnova však s věkem zpomaluje (u většiny lidí k tomu dochází kolem třicátého roku), objem kostní hmoty a její hustota klesá. Tento proces je nejrychlejší u žen v průběhu a po menopauze. Vaše páteř začne být méně pevná a může se začít křivit. Zmenší se vám meziobratlové ploténky, takže se sníží i vaše tělesná výška. Kosti budou poréznější, křehčí a náchylnější ke zlomeninám. Klouby : S přibývajícími roky se vaše klouby stanou tužšími a méně flexibilními. Klesne produkce tekutiny zajišťující jejich promazávání, tím může dojít k poškození chrupavky. Kolena a kyčle degenerují. Všechny tyto změny budou příčinou bolesti, zánětů a zatuhnutí. Většina osob starších šedesáti let má zkušenost s nějakými problémy s klouby, ať už se jedná o tuhnutí nebo přímo artritidu.

Šaty versus úspěch Žena ve vedoucí pozici rovná se kostým. Takový je společenský standard. Co si pomyslíte, když potkáte manažerku v džínech? Vězte, že pravý úspěch v byznysu není v odívání. Pravým klíčem ke správnému vzhledu ženy manažerky je cítit se sama sebou - pohodlí a jistota se nakonec promění v bezvadný výsledek. Pamatujte, že nejste placena za to, co nosíte. Pokud pravidla vymezíte od začátku, lidé si zvyknou. Specifickým odíváním lze v některých případech dokonce vylepšit image firmy. Vezměme si příklad firmy, kde všichni, včetně CEO, nosí trička s firemním logem. Tímto vyšlete signál typu: všichni táhnou za jeden provaz, nebo: všichni jsou součástí jednoho týmu. Tvrdé lpění na společenských standardech nepřinese úspěch ani vám ani týmu. Rozhodněte se jak se oblékat podle následujících rad: Dobře vymezte pravidla oblékání na pracovišti. Pokud nosíte neformální oděv, definujte, co je a co není akceptovatelné. Vyhnete se nepříjemnostem jako je upozorňování osob na nevhodné oblečení a podobně. Vytvořte si vlastní image. Založte jméno společnosti na výkonech, dobrých vztazích a spokojených zaměstnancích. Dovolte svým podřízeným být sami sebou - jejich produktivita se rapidně zvýší. Buďte sami sebou. Pokud nejste džínový typ, nenuťte se do toho. Pokud se ovšem dusíte v kostýmu a nesnášíte ho, je mnoho možností, jak projevit vlastní osobnost. Změní se někdy poměry v prostředí top byznysu? Asi ne. Alespoň se můžeme utkat s těmi, kdo soudí druhé podle prvního dojmu. Je možné posuzovat výsledky práce, nikoliv značku oděvu. ODPOČINEK Nepřemýšlejte o tom, zda si odpočinek skutečně zasloužíte. Váš mozek i tělo ho potřebuje, bez pauzy se i ten nejlepší stroj brzy porouchá. Přestože je paní Zdence Schořové přes osmdesát let, používá počítač, mobilní telefon a několik let byla i studentkou univerzity třetího věku. I proto se dodnes má o čem bavit s vnuky a pravnuky. Celý život zdravě jedla, hýbala se, ale vedle toho se navíc pořád vzdělávala, nevyhýbala se novým věcem a uměla a umí odpočívat. K prodloužení mládí a dobré pohodě v penzijním věku člověk nepotřebuje jen ideální míry a váhu. Měl by umět relaxovat, aby se jako přetížený stroj nezadrhl příliš brzy. Platí totiž, že podobně jako namožený a přetížený sval potřebuje nějaký čas na opravu, potřebuje především lidský mozek a celý imunitní systém odpočívat, aby mohl zítra nebo za týden zas pracovat. Studie dokonce dokládají, že přesčasy vůbec nezvyšují produktivitu práce. Přestože jsou Američané zvyklí pracovat i 50 hodin týdně s maximálně týdenní dovolenou jednou za rok, nejsou o nic výkonnější než jejich kolegové ze starého kontinentu. A to mají Evropané narozdíl od Američanů zpravidla týdnů dovolené hned několik a pracují jen obvyklých 42 až 48 hodin týdně. Nejmilejší společník pro všechny? Televize

Trocha sportu, čtení, rodina, zahrádka, ale hlavně: televize. Tak vypadá podle výzkumu CVVM zveřejněného v roce 2005 volný čas dospělých, tedy lidí nad patnáct let. Zábavná skříňka je rychle k použití a nevyžaduje přípravu, někdy ani přemýšlení a soustředění. Jenže především děti by měly před televizí dát přednost knížkám. "Předností čtení knih je především rozvoj fantazie. Čtenář si představuje postavy, dokresluje děj, což vyžaduje představivost," říká psycholožka Lenka Čadová. "Při sledování televize se však nabízejí již hotové představy druhých." Jenže jakou alternativu k mluvícím obrázkům mohou dospělí nabídnout jak svým dětem, tak svým rodičům v důchodu? Jedním z řešení jsou zájmové kroužky, ale podle mnoha dětských psychologů se to ani s nimi nemá přehánět. Není na škodu, když dítě vystřídá více kroužků za sebou na cestě za tím jedním, pravým. Na druhou stranu však potřebují dospělí i děti vypnout, nic nedělat, vyčistit si hlavu a udělat v ní tak prostor pro další myšlenky. Většina lidí, kteří dokončili nějaký projekt, konečně podepsali se zákazníkem smlouvu nebo odevzdali před uzávěrkou svou práci, zná tento pocit: skončil jeden úkol, uklidím stůl, vyřídím odložené maličkosti a pak mohu začít na něčem novém. Právě takovou pauzu nebo úklid potřebuje i mozek, aby mohl zas začít pracovat efektivně. Navíc se může pro zaneprázdněné manažery stát třeba sbírání hub, výlet s dětmi nebo návštěva vzdálených příbuzných na venkově nejen odpočinkem, ale pomůže jim uspořádat si myšlenky. Děti, i ty v pubertě si chtějí s rodiči povídat Na čtvrté místo oblíbenosti patří podle výzkumu CVVM trávení volna s rodinou. Jak by však taková zdánlivá samozřejmost jako víkend s dětmi a partnerem měla vypadat, když má každý jiné zájmy? Jedním z řešení je, aby například otec šel s dcerou na výstavu a matka vzala druhého potomka na cyklistický výlet. Psycholožka Lenka Čadová však poukazuje na to, že když se lidé i přes rozdílné koníčky snaží být spolu, vede to k vzájemné toleranci a respektu k druhým. Koníček zvaný rodina může a nemusí být nákladný, to hlavní, co totiž děti i prarodiče chtějí, je obyčejné povídání. A byla by chyba myslet si, že o to už třeba puberťáci nestojí, ačkoli se snaží setrvávat s rodiči co možná nejkratší dobu. "Povídání rodiče s dětmi sbližuje, prohlubuje vztah, má zásadní vliv v oblasti emocí. Je pro dítě příjemné, když si na něj udělá rodič čas," říká psycholožka Lenka Čadová. Univerzita třetího věku pro starší Totéž co děti, tedy povídání a obyčejné bytí spolu, ještě více potřebují senioři. "Z některých současných výzkumů plyne, že mezi potřebami mají senioři nejméně uspokojenou touhu po komunikaci se svými blízkými. Ti však nemají na ,povídání‘ dostatek času," říká Eva Jarolímová, psycholožka z pražského Gerontologického centra. Aktivním a soběstačným seniorům také hodně pomůže, když jim mladší pomohou naplňovat své zájmy. Stačí, když vnučka zajde s babičkou na koncert, zavařuje s ní ovoce nebo jí i jen čte noviny. Podle psycholožky Jarolímové se neustále rozšiřuje nabídka různých center a organizací pro seniory. Dopřávají si další vzdělávání na univerzitě třetího věku, návštěvy besed, přednášek, kurzů tance, ručních prací. A aby si snadno domluvili schůzku s vnoučaty, mohou se v kurzech speciálně zaměřených pro poněkud starší žáky naučit pracovat s internetem, posílat e-maily nebo zacházet s mobilním telefonem. Úleva pro celou rodinu: denní stacionáře To vše platí pro duševně a tělesně poměrně zdravé seniory, ale zábavu a nové podněty potřebují i staří nemocní. Pro ně jsou určeny takzvané denní stacionáře, jakési školky. Ráno je jejich rodina do centra přiveze a odpoledne si je vyzvedne. Celý den je pak naplněný drobnou ruční prací, společenskými hrami, rehabilitací, ale i představeními dětí a podobně. "Takové zařízení má pak nejen význam pro nemocného, ale slouží i pro úlevu a odpočinek pečujícím. Starat se o nemocného po cévní mozkové příhodě nebo s demencí je náročné a vyčerpávající,"

Kdo by nechtěl vypadat o deset let mladší! Proč se to někomu daří a jiným ne? A přitom má každý klíč ve vlastních rukou. Respektive – ve svých talířích. Vhodná strava totiž dokáže uchovat mládí a zdraví tělesných buněk a zabránit stárnutí. Lidé ve vyspělých zemích světa jsou posedlí touhou vypadat dobře, což znamená ve většině případů vypadat mladě. Plastičtí chirurgové si mnou ruce nad přibývající klientelou, ve Spojených státech dokonce povolili jakési "botulotoxinové obchůdky", tedy zařízení, kde vám injekci proti vráskám píchnou na počkání, anonymně, třeba cestou domů z práce. Mladistvý vzhled ale nemusí nutně stát tisíce. Pokud si vhodně zvolíte jídelníček, můžete vypadat o deset let mladší i bez vpichů a řezání. A navíc bude váš vzhled přirozenější. Jaké jsou tedy ony vzácné rady? Tip č. 1: Pijte vodu. Denně nejméně jeden a půl litru. Vaše tělo se tak bude lépe očišťovat. Vynechejte sladké a kolové nápoje, občas si dopřejte sklenku vína, raději červeného. Tip č. 2: Jezte ovoce a zeleninu. Nejenže se to příjemně odrazí na vaší linii, ale právě v těchto potravinách je obsaženo nejvíce antioxidantů. Tedy látek, které bojují se sloučeninami kyslíku, které možná znáte pod pojmem volné radikály. Právě ty patří k nepřátelům vašich buněk. Jezte, co vám chutná – každé má nějakou svou přednost. Tip č. 3: Jezte více ryb.

Klidně si je dopřejte třikrát týdně. V rybách naleznete omega mastné kyseliny, které působí dobře na kardiovaskulární systém. Navíc mají podle výzkumů i dobrý vliv na fungování mozku. Dobře si v tomto směru stojí sardinky, tuňák nebo losos. Tip č. 4: Přidejte zrní. Naučte se milovat obilniny a celozrnné pečivo. Vaše tělo získá důležité minerály – zinek se projeví příznivým účinkem na vašich vlasech a nehtech, selen zase pomůže při vylučování toxinů. Zkuste přírodní neloupanou rýži nebo třeba špaldu. Tip č. 5: Nezapomeňte na probiotika. Posilují vaši imunitu a zlepšují trávení a tedy i správné fungování vašeho organismu. Výborným zdrojem živých kultur jsou jogurty – pochopitelně ne všechny. Ty "pravé" obsahují L. casei, L. acidophilus... Tip č. 6: Nekuřte. Tabák je největším nepřítelem mladistvého vzhledu. Cigarety jsou zdrojem ničivých radikálů a navíc likvidují vitaminy. Způsobují předčasné stárnutí pleti, takže kuřáci mívají více vrásek. Tip č. 7: Chraňte se před sluncem. Také sluneční paprsky urychlují stárnutí pleti a tvorbu pigmentových skvrn. Tělo pochopitelně sluneční svit potřebuje, ale v rozumné míře. Nechoďte na slunce přes poledne a tělo si vždy chraňte krémem s přiměřeným faktorem. Tip č. 8: Hýbejte se. Ideální je cvičit alespoň dvakrát týdně. Každý pohyb, který svému tělu dopřejete, se vám nejrůznějšími způsoby vrátí. Věnujte denně půl hodiny svižné chůzi a za rok můžete zhubnout až o osm kilo. Zapomeňte, že existují výtahy, a do schodů choďte pěšky – to vám za rok hodí minus dvě kila. A navíc – cvičení prodlužuje život. Tip č. 9: Smějte se. A pokud chcete mít dokonalý úsměv, pravidelně navštěvujte svého zubaře. Tip č. 10: Relaxujte. Stres bývá nepřítelem dobrého vzhledu. Najděte si čas na to, co vás baví – masáže, relaxace, jóga, meditace. Po takové chvilce pro sebe vás pohled do zrcadla jistě potěší. Mnohým mohou tyto rady připadat povědomé. Například těm, kteří se zajímají o zdravý životní styl nebo o diety. Nakonec tedy dobrá zpráva – pokud se budete řídit těmito radami s cílem vypadat o deset let mladší, získáte k tomu jakýsi bonus: budete také zdravější.