200711

l i s t o p a d n o v e m b e r

Hynek Martinec: Anděl

11 2 0 0 7

�

077 9549 3409 077

? ? ? ?

���������������������������������������������� �������������������������������������� �����������������������

����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 11/2007 ����������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������

4

���������������������������������������������������������

������ ��������������

www.echomagazin.com

EDITORIAL EDITORIAL

K mojej práci okrem iného patrí aj schvaľovanie inzerátov na našej webovej stránke. Nerobíme to preto, že by sme niečo chceli cenzurovať, ale preto, aby sa tam neobjavovali hlúposti. Internetová doba napríklad spôsobila, že zrejme tí istí ľudia, ktorí krátko po novembrovej revolúcii predávali v inzerátoch typu „pošlite dvadsať korún v obálke a ja vám obratom pošlem“ napríklad recepty na to, ako sa gúľaním očí zbaviť okuliarov, biorytmy vytvorené na detských počítačoch a podobné veci, dnes masovo ponúkajú prácu z domu cez internet a návody na chudnutie, ktoré zrejme prežijú každú dobu. Denne zmažem aspoň desať takýchto inzerátov. Prosby posielané ich zadávateľom, aby ich tam nedávali, sa úplne míňajú účinkom. Tieto inzeráty sú len otravné, skutočne smutné inzeráty vyzerajú inak. Zvyčajne majú podobu „hľadám prácu, po anglicky neviem, ale mám dve zdravé ruky.“ Vždy dúfam, že sa týmto ľuďom ozve aj niekto iný ako podvodníci, šanca je ale malá. Sami proti sebe idú aj ľudia, ktorí síce niečo vedia, ale akosi to zabudnú spomenúť. Je pre nás príznačné, že máme nízke sebavedomie a nevieme sa predať. Napríklad mnohí remeselníci, ktorí môžu v Británii či v Írsku slušne zarobiť vo svojej profesii aj bez perfektnej angličtiny, tak často hľadajú akúkoľvek prácu a potom zbytočne zabíjajú čas umývaním riadov v kuchyni. Úplne šialenou kategóriou sú niektoré inzeráty písané v angličtine. Ak to už niekto nevie, mohol by poprosiť

o pomoc nejakého známeho. Niektorí ľudia si s tým ale nelámu hlavu a hľadajú prácu textom, ktorý je skôr paródiou na angličtinu. Nie je hanbou nevedieť jazyk, s tým sa vždy dá niečo robiť. Hanbou ale je ukazovať to všetkým ostatným. Čosi podobné platí o inzerátoch napísaných v češtine či slovenčine, ale s troma gramatickými chybami v dvoch riadkoch. Aj v tomto prípade by asi mohol pomôcť nejaký kamarát. Alebo výber slov, kde nie je toľko ypsilonov. Milšou skupinou sú zoznamovacie inzeráty. Kedysi sa im ľudia dosť vyhýbali, dnes ich je pomerne veľa. Nie je nič čudné na tom, že v cudzej krajine začnú mnohí trpieť pocitom osamelosti, resp. že im chýba niekto, s kým by sa mohli chvíľu baviť v rodnej reči o veciach, ktorým cudzinci jednoducho nerozumejú. Rovnako dnes nie je nič čudné na tom, že sa dnes ľudia zoznamujú cez internet. Len občas by nezaškodilo, keby o sebe napísali aj niečo viac ako len to, kde bývajú, asi by to ušetrilo čas a prípadné sklamanie z toho, keď sa ozvú ľudia z „iných svetov“. Kvôli istej deprivovanosti východoeurópskych mužov, o ktorej sme písali v májovom čísle venovanom láske, zrejme najviac odpovedí na zoznamovacie inzeráty dostanú ženy. Ak hľadáte iba kamarátku na kávu, radšej to v inzeráte zdôraznite, inak hrozí, že vašu e-mailovú schránku zavalí testosterón.

Ján Gregor, [email protected]

11/2007

5

www.skyeurope.com

Domov je bližšie od

29

*

£/€ Dublin Cork

Manchester

Birmingham

Praha

Poprad Bratislava Košice

London Luton od 28 októbra

* Jednosmerne, bez letiskových poplatkov. Tarifa je limitovaná počtom miest.

200711

OBSAH británia

Polícia otrávená z prisťahovalcov . . . . . . . . . . . 8 Končia sa idylické časy a začína kritika?

Imigranti z rôzneho cesta . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Výskum, ktorý vyvrátil mnohé mýty

Hokej na ostrovoch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Kam ísť, ak sa nechcete len pozerať

Absurditánia: Mierky a váhy . . . . . . . . . . . . . . . 28 Ako Británia čelí pokroku a svetu

írsko

DOPRAVA Strana 6, 31

angličtina

POTRAVINY Strana 19, 21, 55

na cestách

PRÁCA Strana 55

Czenglish aneb chyby po našem (6.) . . . . . . . 30 Pokračovanie seriálu o bežných omyloch

Výrazy potrebné na cestách . . . . . . . . . . . . . . 32 Najhoršia cesta vedie do práce . . . . . . . . . . . . 12 Ľudia, ktorí strávia dochádzaním tri hodiny

Najväčší poľský reporté . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Posmrtne vydaná kniha R. Kapuczinského

AquaCity má zeleného Oscara . . . . . . . . . . . . 48 World Travel Award putuje do Popradu

TELEFONOVANIE Strana 3, 33

Lákadlá líbyjskej Sahary . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Reportáž z krajiny Kadáfího a piesočných dún

TRANSFÉR PEŇAZÍ Strana 4, 11, 17, 57 UBYTOVANIE Birmingham - 29 Londýn - strana 2, 29, 43, 59 Leeds - strana 43, 59 Liverpool - strana 29 Manchester - strana 27

Dobrovoľníkom v národnom parku . . . . . . . . . 41

Slovné spojenia a vety v angličtine

LACNÝ NÁBYTOK Strana 60 PÁRTY Strana 11, 33, 35

Írske školstvo nezvláda imigrantov Letný boj proti ružovej burine

REGISTER INZERCIE: BALÍKOVÁ PREPRAVA Strana 33, 37, 43

Školy kam nechodia bieli . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

kultúra

Klavírom proti Terezínu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Kniha o živote v dvoch storočiach a krajinách

Ako sa žije umelcom v Londýne . . . . . . . . . . . 22 Rozhovor s českými výtvarníkmi

Kam za českou kultúrou . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

ÚČTOVNÍCTVO, DANE Strana 33, 43

Pozvánky na november

Návod na okradnutie imigrantov . . . . . . . . . . . 38

VZDELANIE Strana 47

Ken Loach a jeho nová sociálna dráma

Filmy plné dobrých rád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

ZÁBAVA Rádio - strana 15 Dovolenka - strana 9

História britských propagačných filmov

poradňa

Au pair v židovskej rodine . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Zvyky a tradície, ktoré môžu prekvapiť

Ako sa primerane brániť . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Sebaobrana v medziach zákona

Poradňa je pripravovaná v spolupráci s Western Union

Kreditné karty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Výhody britského života na dlh 11/2007

7

G L O S Y

By the way… TLUSTÉ SKOTSKO - Podle nejnovějších statistik skotské vlády jsou obyvatelé Skotska druhými nejobéznějšími ve vyspělém světě po Američanech. Nejhorší na tom, že situace se vůbec nezlepšuje. Za deset let se poměr obézních dospělých zvýšil o 46 procent. Špatné stravovací návyky se přenášejí taky na jejich děti - celá jedna pětina žáků základních škol trpí obezitou. Možno je načase zahrát Skotům na „spořivou strunu“ a připomenout jim, že na léčbu nemocí souvisejících s nadměrnou váhou se vynakládá ročně 171 milionů liber. Když už tohle na Skoty nezabere, potom asi nic. (mt) ÚBOHÍ BANKÁRI - Nejedna slza sa kotúľala po lícach Londýnčanov keď sa dozvedeli, že situácia na trhoch sa zhoršuje a približne dvetisíc bankárov príde o prácu už do Vianoc a ďalšie tisícky v nasledujúcich mesiacoch. Bežní ľudia sa boja, že by Londýn mohol prísť o povesť mesta s najdrahšími nehnuteľnosťami na svete, ktorú bankári doteraz pomáhali udržiavať svojimi bonusmi spolu s ruskými zbohatlíkmi a blízkovýchodnými šejkami. Po novom roku hrozí, že budú sedieť v kaviarňach na nábreží a podporu v nezamestnanosti rozpúšťať v ničnerobení a káve. Odporné francúzske zvyky! (jg) BOHATÍ LAKOMCI - Před několika měsíci přišla ekonomka a politická aktivistka Noreen Hertzová s myšlenkou, že ligoví fotbalisté by mohli věnovat jednodenní výdělek charitě pomáhající zdravotním sestrám v sociální nouzi. Vycházela z toho, že pro milionáře nemůže být problémem věnovat pár stovek na dobročinné cíle. Myšlenka nadchla několik hráčů a ti přislíbili nejméně 750 tisíc liber. Zatím se ovšem nepovedlo vysbírat ani třetinu. Paradoxně, nejdisciplinovanější byli hráči slabších a méně bohatých klubů, kde přispěli všichni hráči. Z milionářské Chelsea nedal zatím žádný hráč ani penci, i když samotní klub jistou částkou přispěl. Ani další velkokluby se příliš nevyznamenaly - z Manchestru United poslali peníze jen dva hráči a z Arsenalu tři. (mt) USTRÁCHANÝ GORDON - Gordon Brown sa bojí pehry, hovoria tí, čo očakávali, že nový britský premiér využije náskok pred konzervatívcami a vyhlási predčasné voľby. Keby ich bol vyhlásil, asi by tí istí ľudia hovorili, že sa bojí toho, ako rýchlo popularita jeho vlády spľasne. Britský volebný systém dovoľuje vyhlásiť voľby vládnucou stranou vtedy, keď sa jej to podľa preferencií najviac hodí. >>

8

Policie má problémy s lidmi z východu

V

edoucí činitelka britské policie ve otevřeně apelovala na vládu, aby policii zvýšila financování, jelikož není schopna se vyrovnat s problémy, vzniklými v důsledku velkého počtu přistěhovalců do Británie. Julie Spence, policejní ředitelka z hrabství Cambridgeshire, konstatovala, že imigrantské komunity, často z nových členských zemí EU, mají „jiné normy“ než Británie, zejména co se týče zločinnosti s noži a řízení automobilů s alkoholem v krvi. V letech 2003 - 2004 stoupl počet cizinců, zatčených v tomto hrabství za řízení automobilu po požití alkoholu, z 57 na 966, i když posléze znovu o dvě třetiny poklesl. Spencová také argumentovala, že policistům trvá až třikrát déle než normálně vyřídit případ trestného činu, spáchaného přistěhovalcem v důsledku jazykových problémů. „Profil hrabství se dramaticky změnil a vláda na to nereaguje při rozdělování finančních prostředků,“ konstatovala policistka. „Nyní pracujeme s lidmi z mnoha zemí, mluví více než 90 jazyky.“ „I když je hospodářský prospěch přistěhovalectví zřejmý, musíme udržovat infrastrukturu základních veřejních služeb. To znamená, že musíme zvýšit počet policistů.“ Většina přistěhovalců v hrabství Cambridgeshire pracuje v zemědělství a v po11/2007

travinářském zpracovatelském průmyslu. Avšak Spencová argumentovala, že se nové komunity musejí přizpůsobit britskému standardu chování. „Když přijedou, myslí si, že tady můžou dělat totéž jako ve své zemi,“ řekla. „Mnoho lidí se domnívalo, že protože doma nosili na svou ochranu nůž, mohou nosit nože i v Británii. S komunitami pracujeme a vysvětlujeme to, protože i když nutně nepáchají trestné činy, musí se jim vysvětlit, co smějí a co nesmějí dělat.“ „Zaznamenali jsme podstatný vzrůst opilosti za volantem, protože si lidi mysleli, že se tady mohou chovat jako doma. Jejich postoje vůči alkoholismu za volantem jsou přibližně takové jaké byly v Británii před dvaceti lety.“ Kromě toho vznikají konflikty mezi soupeřícími zahraničními gangy a to znamená, že naši policisté musejí cestovat do zahraničí a vyslýchat tam svědky. „Nedávno jsme měli vraždu: Litevec zavraždil Litevce a mohlo se to klidně stát v Litvě. Ale stalo se to tady, a jeden můj detektiv strávil mnoho času v Litvě a snažil se tam zjistit, co je podstatou této zločinnosti, což přináší náklady, které jsme dříve neměli. Něco jiného musíme pak zrušit.“ Více k témě na straně 36. (Guardian, Britské listy)

www.echomagazin.com

�����������

������

Kozmetický efekt kryoterapie

Súčasné laboratórne výskumy evidentne svedčia o tom, že kryoterapia pôsobí pozitívne na imunitný systém a posilòuje tak obranyschopnos organizmu. Priamym pôsobením chladu na povrchové vrstvy kože a ich následným výrazným prekrvením v zahrievacej fáze sa vysvet3⁄4uje i pozitívny efekt pri odstraòovaní celulitídy. Všeobecne možno konštatova, že pobyt v extrémne nízkych teplotách omladzuje, osviežuje a zlepšuje náladu.

á Každ drží ob a n e ž pe u t s .v pri 1 ček dar

Akcia každý 2. vstup zdarma je predåžená do 15.12.2007. Návštevu Kryocentra je potrebné objedna vopred na recepcii Kryocentra alebo telefonicky: 052-7851 111 [email protected] www.aquacity.sk 11/2007

9

G L O S Y

>> Ak Brown odolá predčasným voľbám a radšej v zostávjúcom čase ukáže, čo dokáže, ušetria sa tým peniaze a voliči budú rozhodovať na základe výsledkov jeho politiky a nie na základe výsledkov premenilvých prieskumov verejnej mienky. (jg) LONDÝNSKY TRIUMF - Britská metropola je zvyknutá na rôzne prvenstvá, ale keď bola londýnska mestská doprava v cestovateľskej ankete TripAdvisor označená za najlepšiu na svete, tak zrejme zaskočilo každého, kto aspoň raz v živote zažil rannú tlačenicu na Central Line alebo sa po polhodinovom čakaní neúspešne snažil zastaviť poloprázdny nočný autobus. Turisti však ocenili to, že mestskou dopravou sa dá v Londýne dostať v podstate kamkoľvek. Výsledky ankety určite potešili starostu Ken Livngstona, ktorému sa teraz ľahšie budú odrážať útoky konzervatívneho kandidáta Borisa Johnsona, ktorý zvykne londýnsku dopravu kritizovať na každom kroku. (tm) UČIŤ SA, UČIŤ SA, UČIŤ SA - Britské médiá s hrôzou zverejnili výsledky prieskumu, podľa ktorého britskí vysokoškoláci strávia na prednáškach, seminároch a samoštúdiom najmenej času zo všetkých Európanov. Aspoň rektori si zachovali chladnú hlavu a pripomenuli, že kvantita nie vždy znamená kvalitu. Hoci v Európe najdlhšie študujú Portugalci, na prestíži univerzity v Guimaraesi sa to nijako neprejavilo. A v medzinárodnom porovnaní školských systémov už dlhodobo dosahujú najlepšie výsledky Škandinávci a Kórejčania, ktorí paradoxne zároveň strávia v triede najmenej času. (tm)

L E T E N K Y Lacnejšie o 10 percent Letecká spoloènos SkyEurope otvorila od konca októbra nové linky z Bratislavy do Londýna (Luton), Manchestru, Birminghamu, Dublinu aj Corku. Zároveò sa dá lieta nielen do Bratislavy, ale aj do Košíc, Popradu èi Prahy. Lety Bratislava - Londýn, Praha - Londýn a Bratislava - Manchester premávajú každý deò a Bratislava Dublin štyri krát do týždòa. Lety na ostatných linkách premávajú tri krát týždenne. Vïaka otvoreniu nových liniek je možné lieta na Slovensko a do Èiech èastejšie a komfortnejšie. Všetci èitatelia Echa majú možnos objedna si o 10% lacnejšie letenky prostredníctvom kliknutia na banner na stránke www.echomagazin.com

Prajeme príjemné lietanie

Imigranti

z rôzneho cesta B

ez prisťahovalcov by britská ekonomika skolabovala. Imigranti zneužívajú štedrý sociálny systém. Názory sa rôznia, ale akí sú imigranti? Reportéri z televízie Channel 4 si uvedomili, že predsa Poliaci nemôžu byť rovnakí ako Bangladéšania a pustili sa do skúmania toho, kto ako Británii prospieva, prípadne ju zaťažuje.

Inštitút pre výskum verejnej politiky (IPPR) pre nich vypracoval štúdiu, ktorá niektoré zažité stereotypy potvrdzuje, iné vyvracia. Z nášho pohľadu je škoda, že medzi 25 vybranými etnickými skupinami neboli Česi ani Slováci. Objavili sa len v celkovom prehľade počtu imigrantov v Británii a údaj IPPR, že na Ostrovoch žije 74 a pol tisíca ľudí z bývalého Československa, sa zdá byť dosť podhodnotený. Strednú a východnú Európu teda podľa očakávania zastupovali Poliaci, ktorí potvrdili svoju povesť tvrdo a lacno pracujúcich. V počte týždenne odpracovaných hodín ich porazili len workaholickí Američania. Zato Poliaci pracujú bezkonkurenčne najlacnejšie - v priemere za L7,30 na hodinu, o šesťdesiat pencí menej ako Somálčania. Tento rozdiel môže byť však spôsobený aj tým, že Somálčanov pracuje len 19 percent, zatiaľ čo Poliakov 85 percent. Aj keď teda súčasná ekonomická situácia našich severných susedov nevyzerá najlepšie, vďaka dobrému vzdelaniu majú predpoklady na pomerne rýchly rast. Pochvalu si vyslúžili aj ich deti. Riaditeľka jednej zo škôl v grófstve Lincolnshire uznanlivo potvrdila, že hoci východoeurópske deti často prichádzajú s nulovou angličtinou, tvrdo na sebe pracujú a rýchlo sa zlepšujú. Podotkla, že to pravdepodobne vyplýva z toho, akú úlohu a hodnotu má vzdelanie v stredoeurópskej kultúre. Neskôr nesmelo dodala, že o mnohých iných národoch sa to povedať nedá.

Príliš dlhá siesta Z výskumu IPPR vyplýva, že dosť zle sú na tom Portugalci, ktorí majú najnižší priemerný vek ukončenia školskej dochádzky, len 16 a pol roka, a ich deti dosahujú o 32 percent horšie výsledky ako je britský medián. To sa potom prejavuje aj na ich uplatnení na trhu práce. Rovných tridsať percent Portugalcov je buď nezamest-

10

11/2007

naných alebo ekonomicky neaktívnych. A aj tí, čo pracujú, si ročne zarobia v priemere len niečo viac ako 16 tisíc libier. Jeden z Portugalcov to v televíznom dokumente zhodnotil tak, že im stačí robiť osem hodín denne. Viac nepotrebujú a aj tak sa tu majú lepšie ako doma, hoci 40 percent z nich býva v sociálnych bytoch. V tomto smere sú na tom od nich horšie už len Bangladéšania, Turci a Somálčania. Aj keď sa to na prvý pohľad nezdá, celkom dobre sa uplatňujú rôzne africké národnosti, snáď s výnimkou Somálčanov, ktorí sú úplne špecifickým prípadom, vhodným na samostatný výskum. Ak si aj odmyslíme prevažne bielych Juhoafričanov, v tabuľke ročného zárobku sú v prvej desiatke Uganďania a Keňania. Najmä v prípade Uganďanov však za dobrými výsledkami možno zrejme hľadať najmä tamojších Indov, ktorých odtiaľ v 70. rokoch vyhnal šialený diktátor Idi Amin (na snímke vpravo). Nigérijčania majú zase po Francúzoch najvyšší vek ukončenia vzdelania a polovica z nich prispieva k fungovaniu štátu prácou vo verejných službách. V tomto sú však neporaziteľní Filipínci, z ktorých vo verejnom sektore pracuje 60 percent, aj keď zvyčajne za dosť mizerný plat. Z hľadiska príjmov sú na tom pochopiteľne najlepšie najmenej viditeľné „menšiny“ bielych prisťahovalcov, pre ktorých je angličtina rodným jazykov. Najlepšie zarábajúci sú Američania, nasledovaní Kanaďanmi, Austrálčanmi a Juhoafričanmi. Medzi cudzojazyčnými menšinami dominujú Francúzi a mnohých Britov určite prekvapilo zistenie, že viac ako oni zarábajú aj rodáci z Cypru, Zimbabwe alebo Jamajky. A pochopiteľne, potom aj viac prispievajú do štátnej pokladnice. Tomáš Mrva

www.echomagazin.com

NO.1 BAR SO ŽIVÝMI KONCERTAMI V SEVEROZÁPADNOM LONDÝNE OBĽÚBENÝ BAR MEDZI SLOVENSKOU A ČESKOU KOMUNITOU S TERASOU PRE FAJČIAROV

VSTUP ZDARMA

SKVELÉ VIANOČNÉ A NOVOROČNÉ PARTY REZERVUJTE IHNEĎ

0208 954 2666

OTVORENÉ 7 DNÍ DO 1 RÁNA PIA - SOB DO 2 RÁNA

SKVELÁ SKVELÉ ZÁBAVA JEDLO

SKVELÁ HUDBA

43 CHURCH ROAD, STANMORE, HA7 4AA TEL: 020 8954 2666 E: [email protected] WWW.CRAZYHORSELONDON.COM

Ž I V O T N Ý

Š T Ý L

Najhoršia cesta Pri týchto slovách si väčšina ľudí začne spomínať na nejakú nevydarenú dovolenku cez cestovnú kanceláriu, v skutočnosti ju ale skoro každý musí od pondelka do piatku absolvovoať dvakrát denne - do práce a z práce.

K

valitu života určujú mnohé faktory, určite medzi ne patrí aj to, ako rýchlo a pohodlne sa dostanete do práce. Aj u smoliarov, čo takto kaž-

12

dý deň strávia celé hodiny, môžeme vidieť príznaky toho, ako podvedome zmenšujú svoju mizériu. „Nie je to také zlé. O hodinku som doma,“ môžeme od nich počuť. Hoci tá hodinka je zvyčajne len časť cesty nerátajúca čas na presun od domácich dverí ku dverám na pracovisku, ale trebárs len čas strávený vo vlaku či električke. Na faktory, ako ďaleko je váš domov od najbližšej zastávky a na akom hlúpom mieste je vaše pracovisko, sa pritom milosrdne zabúda. Toto zľahčovanie je pochopiteľné, všetci to chcú mať blízko.

Americkí extrémisti

Kombinácia lacného benzínu a zmien na trhu práce urobila z Američanov

11/2007

jedných z najväčších cestovateľov za prácou. Vďaka poslednému desaťročiu tam dokonca vznikla kategória tzv. sepercommuters, teda ľudí dochádzajúcich do práce dlhšie než 90 minút. Nie je to žiadne maličké spoločenstvo. Takýchto ľudí je dnes v Spojených štátoch už takmer tri a pol milióna. Podľa Amerického štatistického úradu je tento fenomén, keď niektorí ľudia strávia dochádzaním do práce viac než mesiac z celého roka, relatívne nový. Od roku 1990 počet týchto extrémne dlho dochádzajúcich ľudí vzrástol o 95 percent. Dôvodom je, že najlepšie platené zamestnania sú v mestách, kde boom na realitnom trhu tlačí cenu domov do neuveriteľných výšok. V týchto miestach zároveň nie sú cenovo dostupné školy. Veľmi podobná je dnes situácia v Británii a obzvlášť v Londýne. Zatiaľ čo sa v minulosti hovorilo najmä o megatrendoch, americkí autori knihy Microtrends, The small forces behind tomorrow´s big changes si všímajú ich štatistický opak. Za mikrotrend vhodný pozornosti považujú fenomén, na ktorom

www.echomagazin.com

zastavia na približne rovnakom mieste, čím vznikajú tzv. boomburbs, predmestia charakteristické dodatočnými stavebnými plánmi, absenciou verejnej dopravy, žiadnymi chodníkmi a mestskými centrami. Neprekvapuje, že americká stredná trieda je posadnutá luxusnými autami vybavenými všetkými dostupnými doplnkami - strávia v nich viac času než vo svojich obývačkách. Táto extrémna kultúra vyprodukovala ešte jeden extrém - najnebezpečnejšou formou dopravy sa v Amerike stala chôdza. Podľa štatistiky sa chodci na smrteľných úrazoch spojených s dopravou podieľali 11,4 percenta, hoci iba 8,4 percenta všetkých ciest bolo podniknutých na vlastných nohách.

Cestovaním k obezite

Dochádzanie do práce neuniklo ani záujmu vedcov. Môžu byť ľudia, ktorí dochádzajú do práce na dlhé vzdialenosti, šťastní? Túto otázku si položili výskumníci z univerzity v Zürichu. Odpoveď je jednoznačná: nie veľmi. Podľa ekonómov z univerzity aby sa tí, čo dochádzajú do práce každý deň hodinu, cítili rovnako šťastní ako tí, čo to majú kúsok, musia zarábať o 40 percent viac. Vysvetlenie je jednoduché, ucestovaní ľudia prichádzajú domov neskoro a už nie sú veľmi zábavní. Chcú sa zvyčajne iba najesť a osprchovať. Z takéhoto života miznú priateľstvá, pribúdajú zdravotné problémy a kilá, pretože život na predmestí zvyčajne vedie k obezite.

Vlaky plné rizikových prípadov

sa zúčastňuje aspoň jedeno percento populácie. Vo svojej knihe ich vymenúvajú celkom 75, od technológií až po tínedžerov, jedlo a módu. Mikrotrendy podľa nich môžu pohnúť trhmi, ale aj rozhodnúť o prezidentských voľbách, ako sa stalo v roku 2004, keď malá menšina Latinoameričanov, ktorí nie sú katolíkmi, ale protestantmi, rozhodla o prekvapivom znovuzvolení Georga W. Busha. Marketingovo zaujímavou skupinou sú aj spomínaní supercommuters, ktorí denne precestujú viac ako tri hodiny. Sú cieľovou skupinou pre predajcov rôznych zábavných zariadení do automobilov, z politického hľadiska je to skupina, ktorá bude veľmi citlivo reagovať na zvyšovanie daní z pohonných látok a zrejme aj náchylnejšia podporovať politicky riskantné vojny o ropu.

Tlačenica na predmestí

Ľudia situáciu vo veľkých a predražených mestách riešia tak, že pri odchode z práce sadnú do auta a usadia sa až tam, kde je cenová hladina prijateľná. Prejavuje sa tendencia, že sa všetci

Podľa prieskumov môžete pri cestovaní do práce v rannej špičke zažiť väčší stres ako bojový pilot či policajt zasahujúci proti výtržnostiam. Hoci sú ľudia pracujúci v týchto profesiách pod tlakom, podľa britských vedcov majú situáciu relatívne pod kontrolou. Ľudia cestujúci do práce sú oveľa bezmocnejší a nemôžu ovplyvniť meškajúci vlak či dopravnú zápchu. Vedci monitorovali srdcový tep a krvný tlak 125 dobrovoľníkov počas piatich rokov ich dochádzania do práce. Zažívali pritom viac stresu ako spomínaní policajti a piloti. Stres môže viesť až k zdravotným komplikáciám, nášmu telu určite nerobí dobre. Z historického hľadiska je zábavné, že sa na konci 19. storočia, keď sa vlakmi začalo presúvať čoraz viac ľudí a niektorí museli stáť, vážne diskutovalo o tom, či im to majú dovoliť. V Británii už pred vyše desiatimi rokmi prímestské vlaky vylepšili tým, že odstránili časť sedadiel, nech sa tam dá „komfortne stáť“. Margaret Thatcherová mala k vlakom taký odpor, že počas jedenástich rokov na čele krajiny nimi cestovala iba raz. Situácia v doprave bola v minulom desaťročí taka zlá, že ľudia na privatizáciu britských železníc v roku 1994 regovali apaticky. V nasledujúcich rokoch ekonomického rastu a vysokej zamestnanosti sa pre-

11/2007

plnenosť vlakov ešte zväčšila, takže sa dopravná špička natiahla o ďalšie nekonečné minúty.

Pasažieri s tupým výrazom

Vedci okrem zdravotných rizík dochádzania za prácou objavili aj iný zvláštny fenomén. U cestujúcich sa objavovala strata pamäti, úkaz nazvaný v angličtine commuter amnestia. Je to obranný psychologický mechanizmus spúšťajúci sa stresujúcim cestovaním. Vďaka bezmocnosti, keď ste zakliesnení medzi ďalších cestujúcich počas dopravnej špičky, sa z ľudí stávajú zombie, polomŕtvoly s vypnutým mozgom. Takýto mechanizmus sa spúšťa už u ľudí prežívajúcich menší stres. A aj keď sa počas cesty stane niečo nevšedné, nebudú si to pamätať. Bežní ľudia strávia každý týždeň dochádzaním do práce aspoň jeden pracovný deň. Po prepočítaní to znamená vymazanie troch rokov života.

Zabudnuté umenie chôdze

V predindustriálnej ére väčšina ľudí cestovala na vlastných nohách, a to ich udržiavalo zdravých. S objavením motora sa ľudia stávali čoraz lenivejšími. Chôdza skončila kdesi na okraji, takže ju aj Svetová zdravotnícka organizácia označila za „zabudnuté umenie“. Kráčanie, tento najstarší spôsob cvičenia, však dnes zažíva svoj návrat. Šťastlivci, ktorí to do práce nemajú až tak ďaleko, si namiesto polhodinky v dopravnej zápche môžu dopriať tridsať minút rýchlej chôdze. Výhoda je, že je to zadarmo, nepotrebujú platiť dopravu ani cvičiteľa v telocvični. Kráčanie posilňuje odolnosť a pôsobí preventívne proti srdcovým chorobám, mozgovej porážke, rakovine a osteoporóze. Upravuje aj váš vzhľad, predovšetkým ak máte nadváhu. Pred pár týždňami ale viaceré organizácie protestovali proti vyhláseniam britského ministerstva zdravotníctva o tom, že na udržanie dobrého zdravia a boj s obezitou stačí rýchla chôdza. Ako uviedli, pravidelné behanie sa tým nedá nahradiť.

Aby sa tí, čo dochádzajú do práce každý deň hodinu cítili rovnako šťastní ako tí, čo to majú len na skok, musia zarábať o 40 percent viac. Ideálny pohyb

Štúdia vedcov z univerzity v Birminghame potvrdená ďalšími výskumami ukázala, že za minútu spálime najviac tukov vtedy, ak naše srdce bije medzi 70 a 75 percentami svojho maxima. Priemerný človek môže tento tep dosiahnuť práve rýchlym kráčaním alebo miernym

13

Ž I V O T N Ý

Š T Ý L

behom. Príliš namáhavá fyzická činnosť nie je pri odbúravaní tukov taká efektívna, ak sa tep srdca blíži jeho maximu, telo začína využívať viac karbohydrátov. V ľudskej reči to znamená, že maximálne zaťažené telo spaľuje menej tukov. Ako napísal enfant terrible amerických environmentalistov Edward Abbey, na kráčaní je pár vecí, ktoré treba vyzdvihnúť. „Chôdza trvá dlhšie než ostatné spôsoby presunu z miesta na miesto, azda s výnimkou plazenia. Tak sa naťahuje čas a predlžuje život. Ten je už aj tak dosť krátky na to, aby sme ho premrhali v rýchlosti. Kráčanie robí svet oveľa väčším a vďaka tomu aj oveľa zaujímavejším. Máte čas pozorovať detaily.“

Šťastie na mesto

Kráčanie si nevie vynachváliť ani dvadsaťpäťročný Londýnčan. Alex Podborski zvykol do svojej práce v cestovnej kancelárii v strede mesta dochádzať na skútri. Keď mu jeho Vespu tretíkrát ukradli, rozhodol sa, že skúsi dochádzať po vlastných nohách. Teraz strávi kráčaním do práce necelú polhodinu, rovnakým spôsobom sa večer vracia domov. Jeho cesta vedie cez Hyde Park, kde podľa svojich slov dostáva najlepšie nápady. Cestou sa usmieva na ľudí a vo všeobecnosti sa cíti viac spätý s mestom. Namiesto adrenalínového príchodu do zamestnania po kľučkovaní prepchatými ulicami sa po-

kojne prechádza. Kráčanie je jeho čas na upokojenie a má z neho aj zdravotné výhody - je štíhlejší a postupne mizne jeho pivné brucho. Podborského príklad ukazuje, že musíte mať šťastie nielen na vzdialenosť do práce, ale aj na mesto, v ktorom žijete. Mnohé z nich totiž neponúkajú príjemné miesta na chôdzu ako sú parky či rozsiahle pešie zóny. Ale ľudia aspoň začali viac rozmýšľať o priestoroch, v ktorých žijú a na miestne zastupiteľstvá tlačia, aby dali viac priestoru chodcom či cyklistom.

Riešenie s podivnými výsledkami

Otázka ako cestovať do práce sa dá vyriešiť aj radikálne - pracovať z domu. Čoraz viac ľudí si to môže dovoliť vďaka internetu a čoraz väčšiemu počtu zamestnávateľov chápajúcich, že takýto človek mu nefajčí po chodbách, nerobí obrovské telefónne účty ani nešíri klebety (aj keď posledné tvrdenie trochu spochybňuje obľúbenosť klebiet v e-mailoch). Práca doma

14

11/2007

Podľa prieskumov môžete pri cestovaní do práce v rannej špičke zažiť väčší stres ako bojový pilot či policajt zasahujúci proti výtržnostiam. znie romanticky, pretože si navrávate, koľko času ste tým ušetrili. Mnohí sú však zdesení, keď zistia, že pracujú prakticky neustále, iba si urobia pár prestávok na jedlo. Dôsledkom nie sú len pribúdajúce kilá a neporiadok v domácnosti, ale začínajú sa ukazovať aj dôsledky sociálnej izolovanosti. Nemusíte sa o seba príliš starať, takže sa môžete ľahko prichytiť pri tom, ako pracujete vo vyťahanom pyžame s dierami od cigariet, máte mastné vlasy a bez ohľadu na pohlavie akosi priveľa neoholených chlpov. Už si tak často ani neumývate zuby a ľudia vo vašom okolí namietajú, že ste sa akosi zmenili. Je to dôsledok priveľkej samoty, keď človek zabúda aspoň predstierať dobré vychovanie a bez každodenných kontaktov s inými ľuďmi sa z neho postupne môže vyvinúť hulvát. Toľko ospevovaná práca z domu sa po čase môže prejaviť so všetkými sociálnymi a hygienickými dôsledkami. Zvonku vyzerá neodolateľne, zvnútra to však nemusí byť žiadna krásavica. Ján Gregor

www.echomagazin.com

SMS +421(0)907417497 [email protected] Skype: rtipoprad

VYHRAJ Ä WIN - VYHRAJ

Channel 0195

94,2 & 94,8 FM 94.2 and 94.8FM

Skype: rtipoprad [email protected] SMS +421(0)907417497

Sky Digital 0195 94,8 Kosice

www.rti.fm 94,2 Poprad [email protected]

SMS+421(0)907 417 497 15 11/2007

P R Í B E H

Hudbou proti Terezínu Keď človeka ponížia na úroveň čísla na zozname väzňov v koncentračnom tábore, zostáva len málo vecí, ktoré mu spôsobujú potešenie. Pre pražskú rodáčku Alicu Herzovú-Sommerovú sa takýmto únikom od každodenných hrôz Terezína stala hra na klavíri, ktorá jej pravdepodobne zachránila život..

S

pozoruhodným životným osudom 103-ročnej virtuóznej klaviristky, ktorá žije v londýnskej štvrti Hampstead, sa vďaka prekladu jej biografie Rajská záhrada v pekle (A Garden of Eden in Hell) z nemeckého originálu do angličtiny môžu zoznámiť aj ľudia v jej adoptívnej vlasti. Celý život bol pre Alicu akýmsi hľadaním vlastnej identity. Jej matka potláčala v sebe židovskú kultúru aj korene. Jedným z dôvodov bola zatrpknutosť na tradičné zvyky, kvôli ktorým ju vydali proti jej vôli, a tým druhým bola ochrana pred antisemitizmom. Tak ako mnohí židia z vyšších vrstiev, aj Herzovci sa identifikovali s Nemcami a ich kultúrou. Medzi rodinných priateľov patril Franz Kafka, s ktorým Alice chodievala v detstve plávať alebo na prechádzky, počas ktorých počúvala jeho príbehy. Kafkov spoločník, sionistický mysliteľ, sa dokonca stal jej švagrom. Melissa Müller - Reinhard Piechocki: A Garden of Eden in Hell (Macmillan 2007, L18.99)

16

Hľadanie identity

Zrejme najťažšia kríza identity postihla vtedy už úspešnú klaviristku a medzičasom aj manželku a matku syna Stephana po nemeckej okupácii Prahy. K Nemcom, v ktorých kultúrnej sfére vyrastala, sa už z pochopiteľných dôvodov nehlásila, ani hlásiť nemohla. Hoci v čase nacistického ohrozenia stála na strane Čechov a plynule hovorila po česky, nebola ani Češkou a aj keď mala v sebe židovskú krv, dovtedy neprejavovala takmer žiadny záujem o židovskú kultúru. Po vojne, aby si uchovala československé občianstvo, musela dokonca zaprieť, že pred ňou patrila do „nemeckých kruhov“. Všetky tieto dilemy však nasledovali až dlho po tom, ako sa u nej už v detstve prebudila túžba stať sa hudobníčkou. Rozhodujúcim impulzom pre ňu bolo rozprávanie jej matky o známom skladateľovi Gustavovi Mahlerovi, ktorý taktiež patril do okruhu rodinných priateľov. Alicin vzťah k hudbe často hraničil až s posadnutosťou. Ako 14-ročná dokonca začala sama vyučovať, aby si zarobila na nový klavír. Keď sa neskôr sťahovala do Izraela, tak jej túžba odviezť si so sebou klavír bola taká silná, že vďaka intervencii Maxa Broda, svetu známeho najmä ako správcu Kafkovej literárnej pozostalosti, jej prezident Klement Gottwald udelil povolenia na vývoz z republiky. Cena za prepravu však bola taká vysoká, že sa jej na ňu musela zložiť rodina.

Zvuky Terezína

Ťažiskom knihy sú však takmer dva roky, ktoré Alice strávila v terezínskom koncentračnom tábore. O tom, ako precízna nemecká mašinéria dokázala v ľuďoch vyvolať ilúziu nádeje, svedčí skutočnosť, že keď ju požiadali, aby tam zahrala ostatným väzňom na klavíri, tak si pomyslela, že to tam nemôže byť až také hrozné. Čoskoro však zistila, aká bola každodenná realita. A historická realita je taká, že z 89 tisíc ľudí deportovaných do Terezína sa oslobodenia dočkalo zhruba 3500. O tom, ako neľudské podmienky nútia ľudí k extrémnym činom, vypovedá aj Alicina jediná „krádež“ v živote. Keď jej syna trápil hlad, v zúfalstve sa uchýlila k tomu, že vzala kúsok chleba z vedľajšej postele. Po celý čas však Alice patrila do skupiny takzvaných vyvolených, ktorí z rôznych príčin nemali byť odvezení do 11/2007

vyhladzovacích táborov. Jej manžel Leopold také šťastie nemal a konca vojny sa nedožil. Alicino výnimočné postavenie v tábore vyvolávalo mnohé nepríjemné, až vyčítavé otázky jej mimoriadne vnímavého syna, ktorý mal pocit, že žijú na úkor niekoho iného. Jej brat Paul to však pochopil veľmi pragmaticky: „Chcú ti zachrániť kožu, Alice, aby svetu ukázali, ako pekne sa správali k židom v tábore.“ Hru na potemkinovskú dedinu zvládali nacisti perfektne. Pred návštevami inšpekcií Červeného kríža vždy väzňom nariadili skrášlenie a vymaľovanie tábora. Zorganizovali koncerty, divadelné predstavenia, dokonca detskú operu. Vytvorili tak ilúziu, že to nebol koncentračný tábor, ale závodná dovolenka. V mnohých pasážach je kniha dosť znepokojujúcim čítaním. Bez správneho kontextu totiž môžu jednotlivé epizódy skutočne vyvolať pocit, že o väzňov bolo vzorne postarané. Preto nemožno zabúdať na to, že táborom sa neozývali len tóny Chopinových etúd. Práve naopak, väčšinou ich prehlušovali výstrely popravných čiat. Ani po oslobodení a skončení vojny sa Alicine útrapy neskončili. Do jej pražského domu sa počas vojny nasťahovala česká rodina. K moci sa dostali komunisti a v ich radoch nebola ani zďaleka núdza o antisemitské živly. A tak sa Alice nakoniec rozhodla, že sa pridá ku svojim dvom sestrám a odsťahuje sa do Izraela. Neskôr viac než desaťročie žila striedavo v Izraeli, Švédsku a Londýne, kde sa nakoniec v roku 1986 usadila v blízkosti svojho syna, ktorý zomrel v roku 2001. Ešte aj dnes, keď sa blížia jej stoštvrté narodeniny, Alice Herzová-Sommerová každý deň hráva na klavíri. Hudba jej nielen zachránila život, ale jej ho aj v tomto požehnanom veku stále obohacuje. Tomáš Mrva

www.echomagazin.com

11/2007

17

Š P O R T

H kej Londýn má za sebou prvú skutočnú hokejovú horúčku v podobe dvoch zápasov NHL medzi obhajcom titulu Anaheim Ducks a ich kalifornskými rivalmi Los Angeles Kings. Aj keď Británia nepatrí medzi hokejové veľmoci, príležitosť na rekreačný alebo súťažný hokej sa dá nájsť.

K

pozoruhodným zjavom medzi britskými rekreačnými tímami patria Eastern Stars. Ich „východniarskosť“ je hneď dvojitá. Jednak hrávajú na zimnom štadióne v Lee Valley na východe Londýna a navyše väčšinu kádra tvoria hráči z bývalého Sovietskeho zväzu a Československa. Eastern Stars sú športovým dieťaťom Igora Iľjina z Lotyšska a Vadima Vinnikova z Bieloruska, ktorý klub založili v roku 2007. Hoci v minulosti mali „hviezdy z Východu“ nálepku ruského tímu, ich súčasným manažérom je Čech Karel Čupka a hráva za nich viac než desiatka hokejistov z Česka a Slovenska. V čase našej návštevy na tréningu tam však z česko-slovenskej enklávy okrem Karla Čupku boli len dvaja Slováci. „Takto je to vždy. Keď hráme zápas, tak je nás plno. Keď trénujeme, tak sa nás zíde zopár,“ povzdychol si zakladateľ a prezident klubu Igor Iľjin. Manažér Karel Čupka sa dal dokopy s Eastern Stars pred troma rokmi. „Vtedy sme mali asi najkvalitnejší tím. Potom to išlo trochu dolu vodou. Za ten čas, čo som v Británii, som si všimol, že nielen v hokeji to funguje tak, že všetko sa po chvíli pokazí, aby sa to potom zase napravilo. Teraz mám pocit, že to znova ožíva,“ pridáva svoje postrehy. Keďže Eastern Stars sa v tejto sezóne prvý raz zúčastňujú dlhodobej súťaže, londýnskej ligy rekreačných tímov, Karlovým cieľom je vybudovať čo najsilnejší káder.

Zachytá si Chabibulin?

Hľadanie hráčov však nie je jednoduché. Mnohých adeptov totiž odradia početné prekážky, ktoré s hokejom súvisia. „Chalani by často aj mali záujem hrať, ale pred cestou do Anglicka ani len nepomysleli na to, že by si so sebou vzali aj hokejovú výstroj, čo je celkom pocho-

18

na britský spôsob

piteľné. A kúpiť si novú nie je ani zďaleka lacné,“ vysvetľuje Karel Čupka. O niečo prijateľnejšou možnosťou je priviezť si potrebné veci z najbližšej návštevy domova. Tá sa však môže uskutočniť aj o niekoľko mesiacov, takže toto riešenie tiež nie je ideálne. Z hľadiska dlhodobého budovania mužstva je zase problémom to, že mnohí hráči zostanú v Londýne len istý čas a potom sa buď vrátia domov alebo sa presunú inde. A netýka sa to len Čechov alebo Slovákov. Karel uviedol prípad anglického hráča, ktorý dostal zamestnanie na ostrove Wight a pre Eastern Stars bol stratený. „Ako perličku môžem spomenúť, že sme mali v kádri aj Nikolaja Chabibulina, ruského brankára hrajúceho v NHL. Je dobrý kamarát s Igorom Iľjinom a keď bol bez zmluvy, tak sme ho zaregistrovali. Ani neviem, či je jeho registrácia vôbec ešte platná,“ s úsmevom hovorí Karel Čupka o najväčšom úlovku Eastern Stars.

dosť ľudí, ktorí nadšene fandili a hokeju zjavne rozumeli. Nie je teda pravda, že hokej v Británii neexistuje.“ Dokonca má oveľa bohatšiu históriu ako si myslíme. Briti boli prvými majstrami Európy a dokonca v roku 1936 vyhrali zlato na olympiáde, keď Československo skončilo bez medaily. Česku sa olympijské zlato podarilo získať až v roku 1998 a Slováci dodnes nemajú ani len medailu. Na to, že deväť z dvanástich hráčov žilo od malička v Kanade a desiaty sa tam dokonca aj narodil, sa história nepýta. Tomáš Mrva

Zároveň však pripomína aj zvláštny postoj niektorých záujemcov, ktorí mali o možnosti hrať hokej v Londýne, veľmi nerealistické predstavy: „Niekoľkí sa rovno pýtali, koľko za to dostanú, prípadne či im zabezpečíme výstroj. Tak som im musel rýchlo vysvetliť, ako to tu funguje.“ Hráči sú väčšinou nadšenci, ktorí to robia preto, že ich to baví a nie preto, aby si hokejom zarobili peniaze. Na ľade sa objavujú skutoční amatéri, ale aj hráči, ktorí privoňali ku kvalitným súťažiam.

Nehokejová krajina?

Na margo komentárov v niektorých českých alebo slovenských médiách, ktoré pred zápasmi NHL v Londýne vytvárali obraz Británie ako nehokejovej krajiny, Karel Čupka dodáva, že situácia je samozrejme neporovnateľná s Českom a Slovenskom, ale hokej má svoju základňu. „Nedávno sme boli v Guildforde na lige a bolo tam

AKO SA PRIDAŤ Ak sa chcete pridať k Eastern Stars, viac informácií o nich, ako aj kontakty na Karla Čupku a Igora Iľjina nájdete na internetovej stránke www.eastern-stars.co.uk. V Anglicku a Walese pôsobí niekoľko desiatok rekreačných hokejových tímov. Ich zoznam aj s informáciami o časoch tréningov a kontaktmi na manažérov najdete na stránke rekreačnej sekcie Anglickej asociácie ľadového hokeja www.eiharec.co.uk/team_list.php. Pre záujemcov v Škótsku je užitočná stránka www.srihc.com/contacts.html.

11/2007

www.echomagazin.com

11/2007

19

Z V Y K Y

Au pair v židovskej rodine Vzhľadom k obľúbenosti au pair u židovských rodín je dosť možné, že sa dievčatá dostanú práve do týchto rodín. Občas sa môže stať, že zostanú zaskočené z istých zvykov a tradícií, ktoré sú pre židovské rodiny príznačné, a preto je lepšie sa vopred informovať a pripraviť sa na inú kultúru.

N

a prvý pohľad vyzerá židovská rodina ako každá iná. Keď však v nej začnete žiť, môžu vás postretnúť viaceré prekvapenia. Rada by som ozrejmila isté zvyky a neobyčajnosti, s ktorými by ste mali v židovskej rodine počítať. Spôsob akým židovské rodiny praktikujú svoje zvyky je zrejem rôznorodejší trebárs ako u kresťasnských rodín, takže to, čo platí v jednej rodine vôbec nemusí platiť v druhej. Najlepšie je, ak sa o tom po príchode do takejto rodiny dôkladne porozprávate. Všetko sa to odvíja vlastne od židovského vierovyznania, teda judaizmu. Je to náboženstvo praxe a viera sa prejavuje predovšetkým cez dodržiavanie božích nariadení, prerto tá obsesia s pravidlami. Praktizujúci veriaci muži nosia na hlavách prikrývku hlavy - kipa, resp. jarmulka, a to už od útleho detstva. Jarmulka symbolizuje a pripomína jeho nositeľovi , že má byť pokorný. Nosia ju hlavne pri návšteve synagógy, pri modlitbách a židovských sviatkoch. Pre praktizujúcich veriacich židov je príznačná tzv. delená kuchyňa. Židia nemôžu konzumovať mlieko a mliečne výrobky spolu s mäsom. Z tohto titulu je bežným javom, že v kuchyni sú príbory, taniere a hrnce určené na mlieko a mliečne výrobky a príbory, taniere a hrnce určené na mäso. Vo veľmi veriacich rodinách sa môžete stretnúť aj s deleným kuchynskými umývadlami, chladničkami, mrazákmi, ba aj umývačkami riadu.

20

Bežný týždeň vyzerá v židovskej rodine ako v každej inej. Deti často navštevujú židovské školy, kde sa okrem iného venujú výučbe hebrejčiny. Zásadná zmena je vždy v piatok večer, keď sa začína shabat. Opäť to má súvis s judaizmom. Shabat sa začína v piatok večer so súmrakom a končí sa v sobotu večer opäť za súmraku. Na začiatku shabatu v piatkový podvečer je slávnostná večera s požehnaním. V sobotu židia navštevujú synagógu, kde sa modlia. Počas shabatu nepracujú, nevaria, neupratujú, necestujú ale venujú sa rodine a deťom, čítajú si a podobne. Tento zvyk však nedodržiavajú všetci, iba naozaj veľmi veriace rodiny. Ďalším dôležitým bodom, ktorý je bežný v židovskom svete, je kosher jedlo (u moslimov sa čosi podobné nazýva halal). Práva tu odchádza k častým nedorozumeniam - veľa náboženských predpisov sa v judaizme vzťahuje na domácnosť a nie na osobu. To je dôvod, pre ktorý važadujú, aby aj nežidovské au pair dodržiavali kosher. Kosher sa vzťahuje hlavne na mäso, kde je zviera chované zdravo, zabité špeciálnym spôsobom, mäso spracované bez chemických úprav. To isté sa vzťahuje na zeleninu, ktorá nie je chemicky ošetrovaná a ani inak modifikovaná. Z tohto samozrejme vyplýva, že kosher jedlo je síce veľmi zdravé, ale aj dosť drahé. Ešte jedna dobrá rada: radšej zabudnite na slaninku alebo bravčové 11/2007

rezne. Židia podobne ako moslimovia nemôžu jesť bravčovinu. Majú to zakázané, pretože prasa sa považuje za nečisté zviera. Ako každé iné náboženstvo má aj judaizmus množstvo sviatkov, spomeňme aspoň tie najdôležitejšie. V období, keď kresťanský svet oslavuje Vianoce, Židia oslavujú tzv. Chanukah. Je to v podstate obdoba Vianoc, tiež sa navzájom obdaruvávajú, ale márne budete hľadať vianočný stromček, nič také pre nich neexistuje. Ďalším dôležitým sviatkom je Passover, prebieha zhruba v období našej Veľkej noci. Passoveru predchádza veľmi precízne upratovanie a počas tohto obdobia sa v dome kompletne vymenia príbory, taniere a hrnce za nové určené len na Passover. Tiež sa možete na skoro dva týždne rozlúčiť s chlebom, ryžou, cestovinami a ostatnými múčnymi pokrmami. Židovský nový rok (Rosh Hashanah) je väčšinou v septembri a pre Židov sa momentálne píše rok 5768. Toto je zhruba súhrn najzákladnejších informácií o zvykoch a neobyčajnostiach židovských rodín. Treba mať na zreteli, že nie každá židovská rodina prežíva judaizmus rovnako, teda nemusia zákonite dodržiavať všetky spomenuté zvyky. V každom prípade veľa šťastia každej z vás, ktorá sa vyberie do Británie na pozíciu au pair, nech sa už dostanete do akejkoľvek rodinky. Monika Gazdíková

www.echomagazin.com

11/2007

21

R O Z H O V O R

V Londýně se nedá vznášet Hynkov obraz Zuzany vznikal pol roka v ich parížskom štúdiu a práve on môže za to, že dnes žijú v Londýne. HYNEK MARTINEC s ním vyhral prestížnu BP Young Artist Award, jeho priateľka, umelkyňa ZUZANA JUNGMANOVÁ v Londýne pokračuje v projekte zameranom na malé deti.

22

11/2007

www.echomagazin.com

v oblacích

11/2007

23

R O Z H O V O R Ste spolu už od strednej školy a často o sebe hovoríte v množnom čísle. Nie ste doslova autorskou dvojicou, čím by ale bol Hynek bez Zuzany a Zuzana bez Hynka? ZUZANA: Opravdu se známe již mnoho let a právě asi ta léta prověřila naše jednotlivé, ale i společné schopnosti. Přesně víme, v čem ten druhý má slabinu, a tím se úžasně doplňujeme. Jestli vaše otázka směřovala i k Hynkovu obrazu „Zuzana v Pařížském studiu“ (na straně 26), v mém portrétu se neuvěřitelně spojilo viditelné s neviditelným, což je vlastně přesně to, nač se ptáte. Skvělá souhra mezi obsahem a formou. HYNEK: Určitě se dobře doplňujeme.

Hynek Martinec: Časová kabeláž II

Hynek Martinec: Pažské letisko

HYNEK: Počas strednej školy ste prestúpili na „hollarku“ a dnes v Londýne robíte to, čo tu robil pred štyrmi storočiami aj Václav Hollar. Spôsob vašej tvorby je výrazne odlišný, cítite ale napriek tomu nejaké spojenie? Vystudoval jsem střední školu Václava Hollara, teď jsem v Londýně, kde působil. Je to dobrý pocit, že na této půdě působil úspěšně český umělec a je ještě dnes oceňován.

Robíte aj abstraktné umenie, ale preslávil vás hyperrealizmus pripomínajúci fotografie. Ako sa vyvíjal tento spôsob maľby vo všeobecnosti a ako ste sa k nemu dostali vy? Stále se vyvíjí. Můj přístup k malovaní či umění je konceptuální. Pro mě je důležité dělat ve stejné době úplně odlišné věci, abstrakci či fotorealismus. Kdybych to měl jednoduše vyjádřit, tak hyperrealismus mě drží v reálném světě, ve kterém žijeme, a v abstrakci se většinou hodně daleko ztrácím, což je někdy velice náročné. Je to podobné, jak jsem říkal, že Londýn a Paříž je dyptich, který se musí podporovat. Tak v mém případě je to hyperrealismus a abstrakce.

24

Obaja ste vegetariáni, ako to zmenilo váš život? HYNEK: Změnilo to ve mně hodně. Hlavně pohled na svět. Mé tělo cítím jinak, ale co mě především fascinuje na vegetariánství je, že člověk má pravděpodobně větší schopnost myslet duchovněji, což je pro mě hodně důležité. Je to opravdu velice jemná záležitost. Nejíst maso je jedna z možností, jak mít jiný názor na svět. Pro mne bylo též fascinující, že jsem začal jinak vnímat barvy kolem sebe. Opravdu to všem moc doporučuji, alespoň na dva měsíce. Ta zkušenost v životě je cenná. ZUZANA: Rituál pravidelného jídla je součástí života každého z nás. Většinou si člověk mnohé nepěkné návyky nese již z dětství. V mém případě přišla změna mého životního stylu v jídle velmi dramaticky. Mám velmi silnou alergii právě na některé druhy Na tento druh maľby treba talent, ale určite aj veľa trpezlivosti. V akom sú pomere? Talent je dobrá věc, ale to není vše. Je to hodně o těžké práci, kterou musí každý umělec s velkým talentem či netalentem podstoupit. Trpělivost je mi sympaticka. Hoci sa podobajú na fotografie, tie vzniknú v okamihu sekundy, zatiaľ čo niektoré hyperrealistické obrazy vznikajú celé mesiace. Čím sa ešte tak výrazne odlišujú? Vším, nejen tím, že se maluje měsíce. Tištěná fotografie má vlastnost dokonalého provedení, kde lidské oko není schopno se soustředit na jednotlivé detaily, lidské oko to bere jako informaci celku. Zatímco v hyperrealisticky namalovaném obraze se tato bariéra bourá a vy se můžete dostat do větší hloubky fotografie. V tom vidím zásadní rozdíl. A to nemluvím o tom, že je tam cítit lidskost, což v reprodukci nikdy nepocítíte. Hyperrealistické obrazy se nesmí hodnotit podle reprodukce, ale je nutné vidět originál. Divák pak sám pochopí ten diametrální rozdíl. Hyperrealistické obrazy môžu v laikovi vyvolávať dojem, že je to remeselne náročné, ale nič iné za nimi nie je. Dokážu vás takéto názory nahnevať?

11/2007

masa a medicína, myslím tím i ta alternativní, mi nedávala řešení. Mé rozhodnutí stát se vegetariánem v době, kdy mi bylo asi dvacet let, patří mezi má moudrá životní rozhodnutí. Změnilo se mnohé: více si všímám věcí kolem sebe, jsem citlivější a hlavně jsme si oba s Hynkem uvědomili, jak je naše navyklé stravovaní omezené. Od leta žijete v Londýne, pred tým ste boli rok a pol v Paríži. Do Londýna vás dostal úspech Hynkovho portrétu, ako ste sa ale dostali do Paríža? HYNEK: Do Paříže jsme se dostali poměrně kuriózní cestou. Hlavně musím říci, že jsme ji vůbec neplánovali. Naskytla se nám možnost odjet na tři měsíce do ateliéru malíře Romana Kameše. Během těch tří měsíců jsme se rozhodli zůstat a pracovat nějaký čas v Paříži. Poté přišla možnost přijet do Londýna, tak jsme neváhali a přijeli. Je pravda, že jsme strávili poměrně dlouhou dobu v Paříži a musím říci, že to byl velice zásadní pobyt po všech stránkách, jak životních, tak uměleckých. Člověk si hodně věcí v cizině vyjasní. Úspěch v této soutěži je velká pomoc, protože se nám tady otevřely jiné možnosti, které jsou težko jinak k nalezení. Ocenění samotných Angličanů je obrovským úspěchem. Paříž to vše nastartovala, i přesto, že jsou to naprosto odlišná města. Obě metropole vnímám jako ideální diptych, který by se měl doplňovat. Pravda je, že Londýn je hodně o penězích, bankách a obchodu, ale kde jsou peníze, tam jsou také umělci. Londýn je v předních pozicích současného umění. Úžasně zajímavé je chodit na výstavy a potkávat se s tak rozmanitým světem, jakým je právě umění. Ne, každý má svou představu o umění. Zuzanu ste v minulosti maľovali niekoľko krát, na víťaznom portréte ste ale pracovali šesť mesiacov. Prečo tak dlho? Protože si to sám vyžádal. Nedalo se časově předbíhat. Každý obraz zraje jinak a jde si svou vlastní cestou. Tento obraz znamenal veľký prielom vo vašom živote, viete si predstaviť, že by ste ho niekedy predali? V tuto chvíli jsme nad tím nepřemýšleli. Měl jsem sice nějaké zajímavé nabídky, ale obraz bude putovat po výstavách až do příštího léta. A co bude potom, netuším. K prvej Londýnskej zákazke ste sa dostali dosť kurióznym spôsobom, kedy ešte vo vašom živote tak výrazne zasiahla náhoda? Na každý den se dá dívat, že je to náhoda, že zrovna mluvím k vám, k různým lidem. Ale musím přiznat, že já tyto kroky neberu jako náhodu, ale předem dané informace. To, že jsem vyhrál tuto soutěž, mi hodně pomohlo hlavně v praktických věcech, ale v umění ne. Tam se vždycky začíná od začátku. Jinak podobných zážitků, jako jak jsem přišel k první zakázce, mě doprovází celý život a vnímám to, jako svou důležitou součást. Někdy si připadám, že jsem jen nástrojem...

www.echomagazin.com Paríž má stále imidž mesta s kaviarničkami plných elegantných žien a intelektuálov, Londýn vystihujú skôr bankári v oblekoch. Aké su podmienky pre umelcov v týchto mestách? ZUZANA: Paříž je nesrovnatelná, neporovnatelná s Londýnem a naopak. V našich očích je Paříž opravdu symbolem „krásné ženy“. Umělec vždy nejdříve nějakým způsobem sonduje, na jakém žebříčku popularity je, jak odborné, tak i laické veřejnosti. Asi to je docela stěžejní věcí, protože můžete mít obrazů, soch, grafik plný ateliér a společnost vás vlastně vůbec neslyší. V Paříži stále převládá vlna abstraktní, jsou tam hluboké duchovní kořeny, práce se spiritualitou. Je to nádherné město na snění, na uvědomování si barev, odstínů, ale vše jaksi pluje vám nad hlavou. Zato Londýn je tvrdým obchodníkem, který přesně ví, co chce. V Londýně se nedá vznášet v oblacích, on po vás chce jasná stanoviska, jasný, přesný záměr a když se trefíte, tak máte na druhou stranu i to ocenění. Ale asi hlavní věcí, která nám tu opravdu velice imponuje, jsou vyrovna-

ZUZANA

Najprv ste pracovali s duševene postihnutými, dnes s malými deťmi. Oba projekty sa týkali výtvarného umenia, v čom sa práca s týmito skupinami podobá a v čom odlišuje? To je velice zajímavá otázka. V mých očích je práce s oběma skupinami stejná. Hlavním faktorem je čistá otevřená energie. Ono je vlastně neuvěřitelně krásné pozorovat, jak v umění nejsou bariéry, komunikujete s tím médiem stejně svobodně, když jste malý tříletý kluk, a stejně, když jste dvacetiletá dívka s Downovým syndromem, není tam zábran. Když bychom pak byli konkrétnější, tak samozřejmě se odlišuje program a skladba témat v kombinaci s různými technikami, ale ve výsledku je to velice podobný proces hledání. V práci s deťmi spomínate pojem automatická kresba, čo to presne znamená? Osobně ten výraz automatická kresba ráda nemám, ale ten pojem za sebou schovavá práci s prvními výtvarnými pokusy. Kdy se snažíme zachytit kolem sebe, ale i v sobě objevené síly, celý ten složitý svět, který v době našich dvou let nejsme schopni pojmou komplexně, ale často, když se díváme na naše první kresby, tak cítíme, že je v nich něco schovaného, na co jsme již staří, abychom to pochopili. A to je má cesta. Pociťujú už takéto malé deti frustráciu akú poznáme my dospelí, ktorí máme v hlave jasnú predstavu ako by sme niečo namaľovali, ale zrazu zistíme, že výsledok má ďaleko od toho čo sme si predstavovali? Tento problém mají jen děti už delší čas školou povinné. Je to tím, že musely přijmout

né síly mezi mnoha uměleckými odvětvími. Jednodušeji řečeno, máte tu jedinečnou možnost vidět to nejlepší, ať je to operní zpěv nebo video-art. Vše je ve vysoké kvalitě na stejné pozici, a to je neuvěřitelné. Po mé době temna, kdy jsme dostudovala v Čechách v oparu, že být textilním umělcem je nesmysl, je to vysvobození být tady. HYNEK: Podmíky jsou tady skvělé! Je tu hodně galerií, které jsou většinou zadarmo, jsou státem podporované a co je důležité je, že je tady publikum, které se o to vše zajímá. Ale na druhou stranu si myslím, že když se tady člověku nedaří, tak netuším, proč zůstávat v tak drahém městě. V Británii je množstvo galérií bezplatných. Je ešte niečo, čím sa odlišujú od iného sveta? HYNEK: Hlavně kvalitou, zajímavostí a velkorysostí. V jiných evropských městech najdete určitě silné skupiny, které hodně ovlivňují umění. Většinou to jsou dvě, které se nemají nazorově rády, a když je jedna silnější a vy patříte do té slabší, tak s tím okolní systém a přistoupit na hru dnešního světa. Dvouletému chlapci je úplně jedno, co si o jeho díle myslíte a jestli se vám líbí nebo ne. V tom okamžiku tvoření je tam ten chlapec zcela sám a užívá si na umělecké vlně, je totálně soustředěný a nechává se unášet svými vlastními myšlenkovými obrazy. Samozřejmě mé studium a určitý druh fascinace není nic nového, bylo mnoho chytrých lidí přede mnou, kteří pečlivě zmapovali nebo spíše se snažili zmapovat, jak to s těmi dětmi vlastně je. Mým cílem je pokusit se o propojení mezi mými vlastními představami o světě a jejich představou o dění kolem. Je to pro mě zcela nová sebereflexe. Výtvarná práca s deťmi má viac rovín, od samotného kreslenia až po návštevy galérií. Ktorú časť majú najradšej? Myslím, že obě varianty mají své osobité kouzlo. Muzea s sebou nesou příběh a často je to příběh zcela současný, jen letopočty nás mají uklidnit, že je to už dávno. Pro děti sledující ten tajemný příběh ve vitrínkách je zcela reálný a živý, ony se hned přirozeně napojí na věci, pro nás dospělé už minulé, zcela reálně, současně a moderně. V ateliéru probíhá samotná interakce trochu jiným způsobem, ale vlastně já funguji stejně jako ta vitrínka v muzeu, dávam možnost příběhu. V čom robí pri vyučovaní výtvarnej výchovy náš školský systém chyby? Není živým organismem! Nechci všechny učitele házet do jednoho pytle, ale u nás vznikl takový omyl, že učitelem může být každý. Viděla jsem to reálně ve svém okolí, když se někdo nedostal na nějakou sobě vysněnou školu, šel na „peďák“, což je hrůza! A hlavním problémem je nedostatek praxe. Vyučovat by měl mladý budoucí učitel teprve po řádné praxi u nás i v cizině. Vidím to sama na sobě, jakou

11/2007

Hynek Martinec: Politický vězeň V. Bachtík

neuveřitelnou školou mi byla práce v Pařiži pro Entract en France, jiná země, jiná atmosféra, jiný svět. Mým velkým učitelským vzorem je Hynkova maminka Helena Martincová, která celý svůj život zasvětila dětem a škole. Snaží se, jako ředitelka základní školy v malé vesničce Máchov, dát dětem to nejlepší, ale obě vidíme ty zásadní, hluboké, systémové chyby v našem školství, které jsou nepřekonatelným problémem. Už jen stálé a velmi trapné střídání ministrů na pozici školství je na pováženou. Projekt pre deti od 18 mesiacov do šiestich rokov zameraných okrem iného na bilingválnu výchovu ste začali v Paríži, dnes v tom pokračujete v Londýne. Prečo sa niektorí rodičia boja, že ich dieťaťu môže výchova vo viacerých jazykoch uškodiť? Je tu velký problém, že vlastně u nás problematika bilingvismu je stále ještě v plenkách a teprve teď pomaloučku dochází našemu českému vzdělávacímu systému a hlavně důležitým institucím, že když nebudou podporovat bilingvální vzdělávání Čechů v cizině, přijdou o úžasný zdroj chytrých a vzdělaných lidí, kteří se už nikdy do Čech nevrátí, protože nebudou mít k naší zemi ani vztah ani jazyk. Je též velice důležité se chtít o té problematice něco dozvědět, dnes je doba internetu, doba volně přístupných informací, když vás něco zajímá, není problémem se vzdělávat. Vždy se člověk bojí věcí, které nezná, které vypadají složitě. A hlavně v tomto případě dokonale bilingvní dítě je ukázkou skvělé, každodenní práce rodičů. Samozřejmě tu hraje roli mnoho faktorů, ale určitě není problém, že by se dítě nebylo schopno naučit dobře oba jazyky svých rodičů. Každý rodič by měl na svého potomka mluvit svým rodným jazykem, to je pro dítě nejlepší výukovou metodou. Je to každodenní tvrdá práce, která postupuje velice pomalu a težce, ale výsledky jsou neuvěřitelné.

25

R O Z H O V O R moc nenaděláte, protože máte danou nálepku. Ale tady mně to připadá, že díky tomu širokému spektru je to hodně tolerantní a opravdu záleží jen na divákovi, co chce vidět. A toho si v Londýně velice cením. V drtivé většině tady člověk může vidět všechno, co se děje ve světě. Londýn je taková velká přestupní stanice, kde se můžete svobodně rozhodnout, kam pojedete a jakým expresem se vydáte. ZUZANA: Jak jsem to již naťukla, asi nejpodstatnější je ta barevnost, mnoho světů se tu potkává a konfrontuje své nejlepší schopnosti, tady v jeden den je neuvěřitelný počet vernisáží, performancí, čtení literatury… Nepřeberné množství možností, jak se něco nového dozvědět a pochopit tu pozitivní stranu globalizace. Hovorí sa, že každý Marx potrebuje svojho Engelsa. Sú ešte nejakí mecenáši, ktorí by podporovali umelcov? HYNEK: Samozrejmě, že existují, kde jinde by měli být než v Londýně? ZUZANA: Je to až neuvěřitelné, ale tady v Anglii, přesněji tady v Londýně to funguje. Stále se tu najdou osvícení bohatí lidé se skvělými kontakty, kteří velmi chytře vědí, že investice do umění ve správný čas, je skvělým obchodním tahem. A hlavně setkávání se s uměleckým světem je velká zábava, není to nudný život bankéře. A v Česku? ZUZANA: V Čechách nejsou peníze a bez peněz se sbírat umění ve světovém kontextu, podle mě, prostě nedá. Znám mnoho schopných a velmi fundovaných lidí, kteří mají skvělé předpoklady ke sbírání umění, ale bez finančního pozadí to opravdu nejde. HYNEK: Myslím, že je to na dobré cestě. Není to příliš otázka financí, je to spíše o přemýšlení a vzdělanosti.

trapní a co je na tom všem nejhorší, mysleli jste to své umění smrtelně vážně! Mohu mluvit jen ze své osobní zkušenosti, čím jsem za tu krátkou dobu, co jsem ze školy, prošla. Teď oslavuji reálný život. Není jednoduchý, je velice složitý, je to boj vnitřních a vnějších sil, ale ta pravost, ryzost se nedá ničím imitovat. Samozřejmě některá rozhodnutí byla správná, jiná nikoliv, ale byla moje.

Čím sa dnes živí väčšina vašich spolužiakov?

Hynek Martinec: Láďa

Väčšina výtvarníkov študuje dlhé roky, umelecké školy však akoby nerátali s tým, že sa umelec bude musieť aj predať a uživiť. Ako absolventi takýchto škôl zvládajú stretnutie s realitou? HYNEK: Každý člověk má neopakovatelnou cestu. Uměním se dá uživit, je jen otázkou na jaké úrovni. Většina umělců riskuje každý den, že se neuživí. Je to každého věc a s tím musí umělec počítat. ZUZANA: Když jsem dostudovala a konečně jsem vskočila do reálného žití, tak jsem si neuvěřitelně oddychla. Každá akademická půda má svá pravidla, svou typickou atmosféru, svůj svět. Naše umělecké školy mají s realitou společného jen málo. Realita je mnohost, variabilita, ostrost a to mě neuvěřitelně osvobodilo. Vnitřní řád školy vás zařadí do škatulky, ty jsi ten a ten, patříš tam a tam a nic víc. Mě trápilo to odcizení. Takový ten pasivní útlum, kdy něco děláte, dáváte do toho vše a přitom pak zjistíte, že to byla jen hra, že jste se po deset let svých studií dusili, byli jste přitom

ZUZANA: Co se týká mého oboru, tedy klasického textilu, tak nás zůstalo neuvěřitelně málo. Ono je to s textilem trochu složitá věc a hlavně je v Čechách úzce spjat s textilním průmyslem, který za posledních deset let totálně vymizel. Ale dnes je doba spojování, Evropa je celek, tak snad se i u nás textil probudí. HYNEK: Je to různé, ale většina jich skončí v reklamních studiích. Na druhé straně se najde pár umělců, kteří se živí jen prodejem svých prací. Ján Gregor

HYNEK MARTINEC Narodil sa v Broumově. V jedenástich vyhral prvú výtvarnú súťaž, študoval klasickou maľbu na Akademii výtvarných umění v Prahe, absolvoval stáže v Londýne a v New Yorku. Jeho umelecký záber je široký, venuje sa maľovaniu hyperrealizmu, pracuje i na abstraktných obrazoch a prepája rôzne médiá. V súčasnosti žije v Londýne. V lete dostal BP Young Artist Award a ako jediný v histórii ceny o niekoľko týždňov získal aj cenu návštevníkov. Viac na www.hynekmartinec.com.

ZUZANA JUNGMANOVÁ Vyštudovala odbor textilná tvorba na Vysokej škole umeleckopriemyselnej v Prahe. Má za sebou viacero spoločných aj samostatných výstav. Pracovala s rôzne mentálne postihnutými ľuďmi v atelieri gobelínovej arteterapie v Ústavu sociální péče Javorník, v Paríži pre Entract en France pracovala s deťmi predškolského veku a dnes v projekte pokračuje v Londýne. Záštitu nad Kid‘s Art Club prevzalo České centrum. Viac na www.czechcentres.cz/london. Zuzana Jungmanová: Zelená, tapiserie

26

Zuzana Jungmanová: Černoška, uhel na papíře

11/2007

www.echomagazin.com

11/2007

27

Z A J Í M A V O S T

Absurditánie:

Vítězná míle zervativci ojedinělý zastánce metrické soustavy. Podle něj duální systém nejenom zvyšuje náklady výrobců, ale je matoucí také pro spotřebitele. Na tenhle jednotkový nepořádek dokonce svalil vinu za neúspěch britské vesmírní sondy na Mars, protože jeden ze subdodavatelů neuměl pracovat v metrické soustavě, co mohlo vést ke klíčovým chybám ve výpočtech.

Nechuť ke změně

Metričtí martýři oslavují. Evropská unie se vzdala snahy donutit Británii, aby úplně přešla na metrický systém. To, že si tím vlastně komplikují život, je pro ně zjevně nepodstatné.

S

Hlavní boje se ovšem neodehrávají v kozmu, ale na ulicích anglických měst a vesnic. Mnozí z prodavačů na tržištích se stěžovali, že na nové váhy prostě neměli peníze a že jejich zákazníci, převážně ze starší generace, chtěli nakupovat v librách a uncích. Zároveň tvrdili, že si uplatňují právo na svobodu vyjádření a spotřebitelského výběru. Důvodů, proč se metrickému systému tak urputně brání, je několik.

ymbolem boje proti mírám a váhám, které užívá zbytek Evropské unie, se stal prodavač zeleniny ze Sunderlandu Steve Thoburn (na snímke). Dramatické zabavení jeho „ilegálních“ váh se starými imperiálními jednotkami se stalo součásti mytologie odpůrců metrického systému. Z Thoburna se nakonec stal skutečný mučedník v boji proti kilogramům, protože v roce 2004 zemřel na infarkt a stal se svatým patronem imperiální koalice - i když se zápisem v trestním rejstříku. Jeho vdova teď, celkem pochopitelně, žádá posmrtnou královskou amnestii.

U některých je to prostě lpění na tradicích a nechuť učit se novému systému. Další skupina zásadně odmítá jednotky, které považují za nechtěný francouzský import, páchnoucí racionalismem a revolucí. Je lepší jim nepřipomínat, že podle některých historiků je myšlenkovým otcem metrického systému Angličan John Wilkins. Pro některé je to projev jakéhosi politického vzdoru, a to zejména u prodavače, který na libry prodával růžičkovou kapustu (anglicky Brussels sprouts). Když takto ignoroval směrnici z Bruselu, nemohl se divit, že dostal pokutu.

Paradoxem celé absurdní kauzy souboje metrických a imperiálních jednotek je, že zastánci mílí, uncí a pint údajně bojují proti evropské byrokracii, ale svým počínáním jenom prohlubují byrokracii britskou. Místo jednoho univerzálního systému se tady totiž paralelně vyskytují systémy dva a někdy hodně nekonzistentně. Když si dáte v anglické hospodě čepované pivo, objednáváte si pintu. Když máte chuť na láhvové, tak dostanete třetinkové. Ale třetina je v tomto případě z litru.

Tyhle malicherné debaty úplně obešly prodavače, od kterého si cestou do práce zvyknu kupovat jablka. Docela logicky usoudil, že většina lidí nejí ovoce na kila nebo libry, ale jednoduše na kusy, a proto žádné váhy nemá. Celý spor mu tedy může byt docela ukradený a byznys pro něj pokračuje nerušeně dále.

Ještě i Brity natolik uctívaná Magna Charta, základ jejich ústavního zřízení, určuje, že v království by měl být jenom Básnikjednotkový Paul Muldoonsystém, prednáša poéziu jeden jak to před něSeamusa Heaneyho (portrét v pozadí) kolika lety připomněl lord Howe, mezi kon-

28

Síla myšlení Zřejmě nejabsurdnějším argumentem metrických martýřů je tvrzení, že Britové nejsou schopni myslet v metrickém systému. Jak se dopracovali k takovému nesmyslu, není celkem jasné, 11/2007

protože většině zdravých jedinců je jasné, že s konceptem metru, kilogramu nebo Celsiova stupně se člověk nerodí, ale se to prostě naučí. Bez ohledu na to, zda má v sobě britské nebo čínské geny. Navíc jen těžko možno předpokládat, že by britská mysl byla nějak speciálně nastavena na míle nebo libry, které jsou původně římskými jednotkami. A kdyby mnozí zarputilí Britové tušili, že Fahrenheitovu stupnici má na svědomí v Polsku narozený Němec, tak by snad začali měřit v stupních „neutrálního“ Švéda Celsia, když už se stupnice skotského Ira lorda Kelvina mimo vědecké komunity příliš neujala. Ale spíš platí slova humoristy George Mikese, že nádhera této nesmyslné stupnice byla v tom, že jí nerozuměl žádný cizinec, snad ani samotný Fahrenheit. Diskuse o tom, který ze systému je praktičtější, je stejně pošetilá. To, že kilometr má tisíc metrů, je logické a vyplývá to již z jeho názvu. Proč má míle 5280 stop není na první pohled jasné. Oficiálně je to proto, aby mohla být rozdělena na osm furlongů, o nichž kromě dostihových fandů už několik desetiletí téměř nikdo neslyšel. A proč má furlong 660 stop, je již naprostou záhadou. Zato ovšem slouží jako základ k jednotce, jejíž praktické využití nedokážou logicky vysvětlit ani Britové - furlong za dva týdny. Obdobným skvostem je teorie, že imperiální jednotky jsou přirozenější, protože mají původ v každodenních činnostech a měřeních a jsou navázány na lidské tělo, čemu odpovídají taky názvy palec, stopa nebo loket. To je všechno velice hezké, ale aby tyto míry byly v praxi použitelné, tak se rovněž musely sjednotit, a to už s přírodou nemělo nic společného. A tehdy za to mohl Londýn a ne Brusel. Michal Törek

www.echomagazin.com

11/2007

29

A N G L I Č T I N A

Czenglish,

aneb chyby po našem (6.) 56 Conditional (Podmiňovací způsob) Často se stává, že čeští mluvčí používají podmiňovací způsob tam, kde ho angličtina nepřipouští. Děje se tak většinou ve vztažných větách a o něco méně často v řečnických otázkách. 1 Existenční věty * Do you have any other shoes? -- None that would be any bigger. * There‘s not a single person here who wouldn‘t have read that book. * There‘s no woman in the world who wouldn‘t love jewellery. * I don‘t know anyone who would like that kind of music. * I‘ve never had a teacher who would use those kinds of methods. * Is there anyone here who would help me? * Have you seen anything that would interest you? Uvedené oznamovací věty vypovídají o neexistenci věcí nebo lidí s jistými vlastnostmi a rysy; otázky se ptají na jejich existenci. Angličtina v takových případech nepoužívá sloveso v podmiňovacím, nýbrž v oznamovacím nebo tázacím způsobu. (Všimněte si, že v češtině je v těchto větách prostý tvar přítomného, minulého nebo budoucího času také možný, ale není tak idiomatický jako podmiňovací způsob.) Do you have any other shoes? -- None that are any bigger. There‘s not a single person here who hasn‘t read that book. There isn‘t a woman in the world who doesn‘t love jewellery. I don‘t know anyone who likes that kind of music. I‘ve never had a teacher who used those kinds of methods. Is there anyone here who can/will help me? Have you seen anything that interests you? 2 Věty vyjadřující určitý cíl nebo záměr * They wait for willing victims to whom they would tell their stores. * At school you usually try to find someone who would share your interests. V takových souvětích je vhodné nahradit vedlejší věty infinitivem. They wait for willing victims to tell their stories to. At school you usually try to find someone to share your interests. 3 Hypotetické situace * I‘d like to meet a man who would be cleverer than me. * Can you imagine a country where no one wouldlike music? Tady jsou dvě možnosti; užit tvary přítomného nebo (spisovněji) minulého času. I‘d like to meet a man who is/was cleverer than me. Can you imagine a country where no one likes/liked music? 4 Řečnické otázky * JohnUpdike? Who wouldn‘t have heard of him? V podobných řečnických otázkách, které poukazují na existující, nikoli možnou nebo teoretickou situaci v současnosti, používá angličtina prostý přítomný nebo předpřítomný čas. Srovnejte: John Updike? Who doesn‘t enjoy his work? (= Everyone enjoys it.) John Updike? Who hasn‘t heard of him? (= Everyone has heard of him.) John Updike? Who wouldn‘t like to meet him? (= Everyone would like to meet him.) 57 Consult * I consulted these mistakes with my French teacher. Sloveso to consult (sb/st about st) znamená „poradit se“ (obvykle s odborníkem -- především lékařem nebo právníkem) nebo „pátrat po informacích“ (hlavně ve spisech). Předmětem je osoba, na kterou se obrátíte, nebo věc, kterou prostudujete. If I were you, I‘d consult a doctor about those pains. If you don‘t know what it means, you should consult a dictionary. Když však chcete s někým něco prodiskutovat, prohovořit, použijte sloveso discuss (st with sb) nebo ask (sb about st). I discussed these mistakes with my French teacher. I asked my French teacher about these mistakes. 58 Countable and uncountable nouns (Počitatelná a nepočitatelná podstatná jména)

30

11/2007

Nepočitatelná podstatná jména nemají množné číslo a nemohou se používat s neurčitým členem a/an. Většina nepočitatelných podstatných jmen nepůsobí žádné potíže, protože odpovídající české výrazy se v množném čísle rovněž nevyskytují. Někde jsou však mezi oběma jazyky rozdíly a zde Češi pod vlivem mateřštiny některá jména nesprávně používají jako počitatelná. 1 advice -- nepočitatelné (viz odst. 2) My father was always giving me advice. equipment -- nepočitatelné (viz odst. 2) They‘ve bought a lot of new equipment recently. experience -- nepočitatelné i počitatelné Někdy lze jen těžko určit hranici mezi počitatelným a nepočitatelným podstatným jménem experience. Počitatelné vyjadřuje konkrétní událost („zážitek“) a je často nějak blíže determinováno. Meeting the President was an experience I shall never forget. I had many interesting experiences during my holiday in Rumania. Jako nepočitatelné znamená zkušenost(i) jako výsledek nějaké činnosti. To get the job you‘d need five years‘ teaching experience. He‘s had a lot of experience (with handicapped children). fun -- nepočitatelné It was really great fun to see him so drunk. At first the job seemed to be fun. It was good fun going to the fair with Jerry. gossip -- nepočitatelné i počitatelné Nepočitatelné znamená „klep/klepy“ (viz odst. 2). All that gossip about Peter and Mary spread like wildfire. Počitatelné znamená „klepna“ nebo popovídání o někom (sklepnout si -- to have a gossip). Gossips should be fined for the unhappiness they cause. Let‘s drop in on Jane and have a good gossip. homework -- nepočitatelné The teacher gave us a lot of homework today. Chceme-li vyjádřit přesný počet úloh, říkáme: We‘ve got homework in four subjects tonight. We‘ve got four lots of homework tonight. information -- nepočitatelné (viz odst. 2) They wanted some information from me. knowledge -- zvláštní případ nepočitatelného podstatného jména: někdy se používá s neurčitým členem a předložkou of, ale nikdy v množném čísle. His knowledge was amazing. Mary has a good knowledge of French. luck -- nepočitatelné (viz odst. 2) She always has good luck. luggage, baggage -- nepočitatelné (viz odst. 2) Put all my luggage over there. news -- nepočitatelné (viz odst. 2) What‘s the news? That‘s surprising news. nonsense Starší lidé občas používají podstatné jméno nonsense s neurčitým členem a označují jím něco nesmyslného. Většina rodilých mluvčích s ním však zachází jako s podstatným jménem nepočitatelným, a protože se ve všech ostatních případech chová rovněž jako nepočitatelné, bude nejjistější je používat jen jako takové. That explanation, my dear, is complete nonsense. shopping -- nepočitatelné Lucy is in town, doing her shopping. spaghetti, macaroni atd. -- nepočitatelná This spaghetti of yours is delicious. toast -- nepočitatelné i počitatelné Nepočitatelné znamená „topinka opečená bez omastku“ (viz odst. 2). Everyone‘s hungry, so let‘s make a lot of toast. Zapamatujte si, že český „toast“ (opéká se na oleji) není totéž, co anglický toast; anglický ekvivalent „toastu“ je fried bread. Would you like some fried bread with garlic rubbed on?

www.echomagazin.com

Počitatelný znamená „přípitek“. Let‘s drink a toast to the newlyweds. wallpaper - nepočitatelné I‘m going to take off all the wallpaper in the flat. work -- nepočitatelné (ve smyslu „práce“) It‘s hard work to stop smoking. Granny does all the easy housework. 2a Se všemi uvedenými nepočitatelnými výrazy s odkazem na tento odstavec lze použít slovo piece. Nejčastěji se objevuje s podstatnými jmény, která vyjadřují něco hmotného (a piece of toast/luggage), nebo s výrazy, které jsou nějak blíže vymezeny (a fascinating piece of information). Tvar množného čísla pieces se vyskytuje jen zřídka, pouze s podstatnými jmény vyjadřujícími něco hmotného nebo s výrazy početně vymezenými (two pieces of information). b Místo piece nebo pieces se však běžně s nepočitatelnými podstatnými jmény užívají výrazy some nebo hovorovější a bit, přestože oba mohou signalizovat nejen jednotné, ale i množné číslo. Let me give you some advice/a bit of advice. I found out some (useful) information about his background. 59 Couple * Students should work together in couples. (1) * Eva and I first met at nursery school and we soon became an inseparable couple. (1) 1 Mluvíte- li o lidech, nezapomínejte, že couple označuje ženu a muže, mezi nimiž je zvláštní vztah (např. a married/an engaged couple -- manželé/snoubenci), nebo dvojici, která spolu tančí. V jiných případech je třeba použít slovo pair. Students should work together in pairs. Eva and I first met at nursery school and we soon became an inseparable pair. 2 Nezapomeňte, že běžný význam anglického a couple je „dva/ dvě“, a ne „několik“, jako české „pár“. A couple of people znamená dva lidé; a couple of months jsou přibližně dva měsíce, ale rozhodně ne tři. Výraz a couple of minutes lze užít v poněkud širším významu;

Ernesto Che Guevara

protože jde o poměrně krátký časový úsek, může označovat dobu až čtyř pěti minut. 60 Cry * The swimming instructor cried at us a lot. (1) * I was so surprised that I wanted to cry, but I couldn‘t. (2) 1 V běžném hovorovém projevu znamená sloveso to cry „plakat“. When she learned she had failed the exam, she burst out crying. Ve smyslu „křičet“ užíváme sloveso to shout. The swimming instructor shouted at us a lot. 2 Ve spisovném projevu je možné použit cry ve významu „křičet“, ale většinou pouze jako uvození přímé řeči. „Mike! He‘s trying to kill you!“ she cried. Cry out označuje hlasitou reakci na překvapení, hrůzu ap. -- „vykřiknout“.& I was so surprised that I wanted to cry out, but I couldn‘t. 61 Custom a habit * He has a custorn of blinking his eyes when he‘s nervous. (1) * The‘,ve started reviving some of the old habits. (1) * English theatres have a habit of putting on special Chrstmas plays for children. (1) 1 Rozdíl mezi custom a habit bývá většinou jasný: custom označuje vžitý způsob chování velké skupiny lidí, tedy něco, co tito lidé už dlouho dělají, a habit něco, co po dlouhou dobu dělá jedinec. He has a habit of blinking his eyes when he‘s nervous. Cheating in exams is a bad habit to get into. They‘ve started reviving some of the old customs. English theatres have a custom of putting on special Christmas plays for children. 2 Když však jedinec něco dělá při pravidelně se opakující příležitosti, je také možné použít podstatné jméno custom. It was his custom/a custom of his to give small presents to all his employees at Christmas. He has a custom of drinking a small glass of whisky before going to bed every night.

© Don Sparling

Zdroj: Laboratoř zpracování přirozeného jazyka, FI MUNI

11/2007

31

A N G L I Č T I N A

Užitečné anglické výrazy Party

to come over - přijít k někomu; navštívit doma to join in - přidat se k něčemu / k někomu to get down - tancovat (trsat, skočit si, válet) to put on - pustit (CD, desku) to get something in - donést/ koupit (jídlo), zásobit to eat up - sníst, dojíst to drink up - vypít, dopít Příklady: 11. To come over. I love entertaining. People often come over to dinner at my house. 2. To join in. At the concert, we all joined in with the singing. 3. To get down. I‘m not very good at dancing, but you just can‘t help getting down to some music. 4. To put on. I‘m having a quiet night at home tonight - I‘m going to put on a DVD on and watch a film. 5. To get something in. My little niece and nephew are coming round tomorrow, so I‘m getting in lots of crisps and sweets to keep them happy! 6. To eat up. (as if talking to a child) now you can have some ice-cream, but only if you eat up your pasta first. 7. To drink up. We‘ll have to drink up - the bar‘s closing in a minute.

Date

to stand someone up - nepřijít na schůzku / rande to let someone down - zklamat, zradit to fall out - pohádat se, rozejít se, přestat milovat to break up - rozejít se to make up - smířit se to get over someone - zapomenout na někoho, s kým jste chodili - přebolet (už to přebolelo), překonat smutek 1. To stand someone up. I really don‘t want to go out tonight - I‘m going to stand him up. 2. To let someone down. He said he could help me fix my television, but he‘s let me down. 3. To fall out. My uncle fell out with my dad years ago and now they don‘t speak to each other. 4. To break up. I think her marriage is breaking up - she‘s headed for a divorce. 5. To make up. We had our first argument the other day, but now we‘ve kissed and made up. 6. It took him almost a year to get over her.

Holiday

to get away - utéct, dostat se pryč to take off - vypadnout

Round-the-world trip

to see someone off - vyprovodit někoho to touch down - přistát 1. To see someone off. When my brother went to university in Manchester, I went to the station to see him off. 2. To touch down. Please keep your seatbelts fastened and your mobile phones switched off until the plane has touched down.

Hotel

1. To get away. I‘m really stressed at the moment, I think I need to get away from it all for a while. 2. To take off. Where have they gone? I don‘t know - they didn‘t tell me - they‘ve just taken off somewhere

Flights

to set off - vyrazit / vyrážet (na cestu) to stop off - někde se zastavit, udělat si přestávku to get back - vrátit se/ vracet se 1. To set off. The traffic‘s terrible, we set off an hour ago and we‘ve only gone 10 kilometres. 2. To stop off. On our way home we stopped off at my parents‘ house for a cup of tea.

32

3. To get back. She‘s been away from work looking after her baby, but she gets back to work next month.

to check in - ubytovat se (v hotelu) to check out - odhlásit se (z hotelu) to look around - prohlédnout / prohlížet si to come back - vrátit/ vracet se, jezdit/přijet zpátky 1. to check in. Please make sure you have your passports and credit cards ready so that we can check in quickly at the hotel. 2. to check out. On the day I left, I had to get up early to pack because I had to check out of the hotel by 10.00. 3. to look around. When I moved to live in Edinburgh, I spent the first few days just looking around the city - its so beautiful. 4. to come back. Even though my uncle lives in Los Angeles now, he still comes back to visit us in London every few months. Zdroj: BBC

AŽ DO VÁŠHO DOMU 02/2007

STRANA

55

www.echomagazin.com

•Daňové priznania •Účty pre jednotlivcov, firmy a spoločnosti s ručením obmedzeným (LTD) •Jednoduché/podvojné účtovníctvo a DPH priznania (VAT) •Výplaty, PAYE a CIS (stavbári) priznania.

Zabezpečujeme aj dopravu pre osoby na Slovensko a do Čiech

Dlhoročné skúsenosti s anglickým daňovým systémom. Kontakt: Slava Naveirová FCCA AAT 135 Leas Drive Iver, Bucks, SL0 9RP Tel: 01753 653 904, Mob: 07800 942 666 E:mail: [email protected]

11/2007

33

I R S K O

KULTURNÍ AKCE NA LISTOPAD Arts Picturehouse, Cambridge (18.11. - 13.1.) The Ritzy Brixton, London (25.11. - 30.12.) Greenwich Picturehouse, London (2.12. - 6.1.) Picturehouse @FACT, Liverpool (15. - 20.12.) City Screen Picturehouse, York (16.12. - 6.1.) Duke of York1s Picturehouse, Brighton (2.12.) Phoenix Picturehouse, Oxford (16.12. - 20.1.) Exeter Picturehouse, Exeter (20.11. - 11.12.) Little Theatre Cinema, Bath (4. - 18.12.) Cinema City, Norwich (12. - 26.11.) The Belmont Picturehouse, Aberdeen (2. - 23.1.) Harbour Lights Picturehouse, Southampton (13.1. - 10.2.) Richmond Filmhouse, London (16.1.) The Hyde Park Picture House, Leeds (3.1.) Filmhouse Edinburgh (13. - 17.2.)

Fimfárum II

Made in Prague: Nový český film 8. - 11. listopadu 2007 Riverside Studios, Crisp Road, London W6 9RL Pokladna: 020 8237 1111, www.riversidestudios.co.uk Již pojedenácté se příznivci českého filmu v Londýně mohou tešit na pravidelný filmový festival v Riverside Studios v Hammersmith organizovaný Českým centrem Londýn. Tentokrát je ve středu zájmu současný český film a festival představí to nejlepší z české produkce za uplynulé dva roky. Festival slavnostně zahájí režisér David Ondříček (režisér oblíbených Samotářů), který představí svůj nový film Grandhotel, odehrávající se v ikonické budově ještědského vysílače. Zahajovací večer doplní nejnovější český animovaný film plný černého humoru ve stylu Tima Burtona či Jana Švankmajera Jedné noci v jednom městě. Z programové nabídky určitě zaujme dnes již v Čechách kultovní film A bude hůř... natočený podle zakázané knihy Jiřího Pelcla a vytvářející autentický portrét generace hippies v Československu 70. let. Výsledkem je téměř undergroundový konspirační film, ve kterém se život jeho hrdinů točí kolem hudby, pití a snahy vyhnout se vojenské službě. Na letošním festivalu diváci najdou pod názvem Marcela další příběh z populárních Manželských příběhů po 20 letech Heleny Třeštíkové. Tento dokument, vítěz z dokumentární sekce festivalu v Plzni, zachycuje přes 20 let Marcelina života od svatebního dne až po tragédii, tak oslovil české televizní diváky, že finančně pomohli Marcele začít žít nový život, a tak spoluutvořili nový konec filmu. Film Bohdana Slámy Štěstí, vítěz z filmových festivalů v San Sebastianu a Montrealu, nabízí detailní pohled na rodinu a přátelské vztahy, zatímco populární tandem Jan Hřebejk a Petr Jarchovský ve svém novém filmu Kráska v nesnázích nejen zachycují realitu pražských povodní, ale především ve svém příběhu o krásné ženě, jež se nedokáže rozhodnout mezi dvěma muži, také poskytují vynikající hereckou příležitost Jiřímu Schmitzerovi a Janě Brejchové. Jako úplná novinka se na festivalu představí nový film Alice Nellis Tajnosti s Ivou Bittovou v hlavní roli ženy, která během jednoho dne prožívá zásadní rozhodnutí, jež totálně změní její život. Rodinné publikum určitě potěší Fimfárum II, Werichovy pohádky pro malé i velké diváky, a ty nejmenší diváky pak příběhy Medvědů ze série Pane, pojďte si hrát či kluků ze Zahrady Břetislava Pojara. Kromě londýnského publika se tentokrát na české filmy mohou těšit i diváci v regionech, neboť festival v rámci putovního programu navštíví dalších 13 kin v Británii. Made in Prague na turné v Británii 12. listopad 2007 - 17.únor 2008 Pokladna: 0871 704 2068 www.picturehouses.co.uk, www.czechcentre.org.uk

34

06/2007

Design do tmy 1.- 11. listopadu 2007 Queen Alexandra College, Birmingham B17 Info:0121 428 5050, www.qac.ac.uk Přehlídka českých designových prototypů a výzkumných produktů pro zrakově postižené. Krásné a funkční předměty mohou na výstavě ocenit vidomí i nevidomí. Marketa Lazarová 4. listopadu.2007, 12.00 Curzon Mayfair, 38 Curyon St, London W1J Info: 0871 7033989 www.curzoncinemas.co.uk Zvláštní projekce filmu Františka Vláčila Markéta Lazarová (1967), který byl zvolen nejlepším českým filmem všech dob, u příležitosti prvního vydání tohoto filmu na DVD. Pane, pojďme si hrát & dětské disco 11. listopadu, 14.00 Riverside Studios, Crisp Road, London W6 Info: 020 8237 1111 www.riversidestudios.co.uk Na úspěšné projekce večerníčků pro děti navazuje letošní pásmo animovaných filmů Břetislava Pojara představující těm nejmenším dobrodružství oblíbených ´Medvědů´, dvou zlobivých koťátek a malíře Honzy či čtyřech chlapců objevujících kouzla tajemné ´Zahrady´. Po projekci bude následovat dětské disco. Projekce v češtině, pro děti od 2 do 5 let. Čestná stráž: Český videoart a galerijní film 13. listopadu 2007, 18.00 Curzon Soho, 99 Shaftesbury Av., London W1D Info: 0971 7033988 www.curzoncinemas.co.uk Prezentace současného českého videoartu a galerijního filmu mapující rozdílné přístupu k filmovému médiu a tvorbu mladých českých umělců jako jsou vítězové Chalupeckého ceny Kateřina Šedá a Michal Pěchouček, či umělci Eva Jiřička a Martin Zet. Voyage Festival: Ztracená dovolená 29.11.2007, 19.45 Francouzský institut, 17 Queensbury Place, London SW7 Info: 020 70731350 V rámci festivalu evropských dokumentárních filmů ´Voyage´ se představí v britské premiéře film Lucie Králové Ztracená dovolená. Tato dokumentární detektivka pátrá po skupině šesti ´asiatů´ pravděpodobně Číňanů, na základě jejich ztracených prázdninových fotografií, které byly nalezeny českým turistou ve Švédsku. Vítěz dokumentární sekce Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech 2007. Následuje diskuse s režisérkou Lucií Královou. Pavel Novák Zemek: 24 preludes and fuges Streda, 5. decembra, 19.00 St. Gilles, Cripplegate, Fore Street, London, EC2Y 8DA Pavel Novák, známy aj ako Pavel Zemek, sa v roku 1957 narodil v Brne. V jeho tvorbe sa odráža moravské ľudové umenie ako aj náboženská viera. Jeho 24 fúg a prelúdií je založených na Biblii, 90-minútový cyklus pre piano predvedie William Howard. Vstupné je desať libier, študenti štyri.

www.echomagazin.com

11/2007

35

S E B A O B R A N A

Ako sa brániť útokom

Překvapilo mě to, že slzotvorné spreje a paralyzéry jsou zakázané. Co je teda dovoleno pro osobní ochranu? Plno holek dělá pozdé do noci v barech a pak se vrací domů a cokoliv na obranu se jim hodí. Co tedy člověk může mít u sebe na obranu? Standa

M

ožností veľa nie je. Na rozdiel od Spojených štátov, kde vlastníctvo strelnej zbrane považujú za takmer neodňateľné ľudské právo, Británia zaujala presne opačný postoj a okrem presne špecifikovaných výnimiek, napr. na lovecké alebo športové účely, je vlastníctvo a nosenie zbraní zakázané. Ako sme spomenuli v Echu 7/2007, ilegálne sú aj vysokonapäťové paralyzéry a slzotvorné a iné omamné spreje.

Označkovaný útočník

V súčasnosti viacero firiem ponúka legálnu alternatívu k slztovorným sprejom. Hlavný rozdiel je v náplni spreja. Zákon zakazuje spreje, ktoré obsahujú akúkoľvek škodlivú tekutinu plyn alebo inú látku, ktorá sa môže zo zbrane vylúčiť. V ponuke je teda niekoľko farebných sprejov, ktoré neobsahujú žiadnu zo zakázaných látok. Na útočníka v prípade potreby vystreknete farbu. Dosah sprejov je až štyri

36

metre. Výrobcovia sa predháňajú v tom, ako dlho vydrží ich sprej na tvári alebo oblečení útočníka. Zatiaľ čo FarbGel má podľa výrobcu trvanlivosť sedem dní, ultrafialové farbivo zo spreja Stoppa Red MK údajne vydrží niekoľko týždňov. Použitie spreja má jednak pomôcť dočasne zneškodniť páchateľa a umožniť útek, prípadne poškodenému poskytne čas na zavolanie polície. Farebné škvrny zároveň prispejú k identifikácii útočníka. Výrobcovia však upozorňujú, že spreje treba použiť len v prípade skutočného ohrozenia a nepreberajú zodpovednosť za jeho prípadné zneužitie. Na internete sa nám ich podarilo nájsť za necelých dvadsať libier. Okrem farebných sprejov sa dá kúpiť aj farebná pena, napr. Dye Witness. Pena pokryje hlavu útočníka a dočasne ho oslepí. Vzhľadom na zloženie peny však nemá žiadne škodlivé účinky. Z pokožky sa farba postupne zmyje, ale výrobca tvrdí, že na oblečení zostane natrvalo. Zároveň je to lacnejšia možnosť ako farebné spreje. Pena sa dá zakúpiť už od L7.99. Jednoduchším spôsobom ochrany sú rôzne zvukové alarmy, ktoré sú súčasťou kľúčeniek alebo náramkov pripomínajúcich hodinky. V prípade ohrozenia jednoduchou aktiváciou vyvoláte hluk v hladine 120-140 decibelov, čo je zhruba ako keby ste stáli tridsať metrov od štartujúceho lietadla. Nečakaný ostrý zvukový impulz má šokovať útočníka a umožniť napadnutej osobe únik. Účinnosť týchto alarmov je teda veľmi obmedzená a samotní výrobcovia tvrdia, že za úspech sa dá považovať už aj to, ak vzbudíte pozornosť okolia a niekto 11/2007

vám príde na pomoc. Aj preto sú tieto alarmy pomerne lacné a dajú sa kúpiť už za necelé štyri libry. Rovnako ako výrobcovia, aj ministerstvo vnútra (Home Office) upozorňuje, že niektoré spreje alebo látky, ktoré výrobcovia označujú za legálne, môžu byť považované za útočné zbrane, ak sa použijú za nesprávnych okolností alebo neprimeraným spôsobom. Ministerstvo nemá žiadny zoznam legálnych sprejov alebo iných prostriedkov na osobnú ochranu a ich použitie neschvaľuje.

www.echomagazin.com

Odporúčaná obrana

Oficiálne stanovisko vlády k sebaobrane a použitiu primeranej sily sa týka špecificky vlastníkov nehnuteľností a prevádzkovateľov obchodov, ale Toby Nation z ministerstva vnútra pre Echo uviedol, že rovnaké pravidlá platia

aj pre sebaobranu jednotlivcov na ulici. Základným princípom je právo na ochranu vlastnej osoby, rodinných príslušníkov a majetku použitím primeranej sily. Zákon sa prikláňa na stranu ohrozených a od ľudí neočakáva, že budú presne vedieť posúdiť mieru použitej sily. Za najsilnejší dôkaz považuje také inštinktívne a čestné správanie, ktoré aj vo vypätej chvíli považujete za potrebné. Čím extrémnejšia situácia, tým väčšie použitie sily sa toleruje. Podľa vlády pojmu primeraná sila rozumejú tak sudcovia, ako aj porota. Britské úrady však dodávajú, že spoločnosť v žiadnom prípade neschvaľuje neprimerané použitie sily, ani snahu o pomstu v prípade ohrozenie. V prípade, že máte pocit ohrozenia vo vlastnom dome, tak dokonca nemusíte ani čakať na útok a môžete prejsť do akéhosi obranného protiútoku. Mnohí Briti sú na túto možnosť dobre pripravení a v nedávnom prieskume istej poisťovacej spoločnosti tretina respondentov uviedla, že majú doma na ochranu pripravenú golfovú palicu alebo kriketovú pálku a polovica z nich by ich v prípade potreby aj použila. Niektoré situácie však nie sú na prvý pohľad jasné a napadnutý sa za istých okolností môže stať útočníkom. Takým prípadom je ak sa útočník dá na útek. V prípade, že sa zmocnil vášho majetku, tak máte stále právo použiť primeranú silu na jeho opätovné získanie, ale nie na fyzické zneškodnenie osoby. Zloženie útočníka na zem ragbyovým obranným zákrokom alebo jeden úder (ale len jeden, aby ste sa sami nestali

11/2007

útočiacou stranou) budú podľa britskej prokuratúry s najväčšou pravdepodobnosťou považované za primerané prostriedky. Zároveň zákon umožňuje aj civilným osobám zatknúť človeka priamo pri čine alebo pri podozrení, že spáchal skutok, za ktorý môže byť zatknutý. Danú osobu musíte informovať o tom, že ju zatýkate a po ukončení úkonu okamžite kontaktovať políciu, prípadne ju odviesť na najbližšiu policajnú stanicu. Právomoc zatýkať sa však týka len skutkov, za ktoré hrozí dlhodobé väzenie. V prípade, že použijete silu pri zatýkaní človeka a ukáže sa, že skutok nespáchal, tak sami môžete byť stíhaní za nezákonný postup a útok voči inej osobe. Na druhej strane existuje precedens z roku 2000, podľa ktorého nie je podstatné, či zatýkaný verí, že je nevinný a nesmie klásť odpor. Tomáš Mrva

Užitočné linky:

www.cps.gov.uk/legal/section5/ chapter_d.html#01 - kapitola venovaná sebaobrane a prevencii zločinu na stránke britskej prokuratúry aj s viacerými príkladmi a vysvetleniami www.farbgel.com/ - výrobca a predajca spreja FarbGel www.security-sprays.co.uk - výrobca a predajca sprejov a pien Dye Witness, Stoopa Red MK3 and Stoppa Red MK9 www.c-p-p.co.uk/_personal_alarms/ asp/CtgID/1006/af/page.htm - predaj rôznych sprejov a zvukových a plynových alarmov

37

Nie príliš slobodný svet

K U L T Ú R A

Snaha uživiť samú seba a nespratného syna vedie osamelú matku Angie k tomu, že postupne sa z nej stane vykoristovateľka legálnych aj nelegálnych prisťahovalcov. Najnovší film Kena Loacha It‘s a Free World kladie veľa závažných otázok o imigrácii, do jednoznačných odpovedí sa však príliš nehrnie.

H

lavným motívom tejto tematicky mimoriadne aktuálnej sociálnej drámy je balansovanie hlavnej postavy medzi uspokojovaním vlastných potrieb a súcitom s často bezbrannými cudzincami, ktorí ani zďaleka nemajú osud vo vlastných rukách. Zároveň je to aj zrážka troch svetov. Sveta imigrantov, ktorí sú ochotní pracovať takmer za akýchkoľvek podmienok. Sveta chamtivých zamestnávateľov a pracovných agentúr, pre ktorých účel svätí podmienky. A sveta Angieiných rodičov, ktorí chcú, aby ich dcéra žila tak, ako chcú oni. Po tom, ako Angie, ktorú hrá Kierston Wareingová, vyhodia z náborovej agentúry, pre ktorú pracovala v poľských Katoviciach, si so svojou spolubývajúcou Rose založí vlastnú agentúru. Na začiatku zamestnáva jedine legálnych imigrantov. Keď za ňou príde Iránec Mahmúd, ktorému Británia neudelila azyl, tak je k nemu neúprosná: „Žiadne doklady, žiadna práca.“

Silné pokušenie

Práve okolo postavy Mahmúda sa odohráva najväčšia dráma celého filmu. Keď totiž príde za Angie po druhý raz, tá ho najprv pošle preč, ale nakoniec sa nad ním zľutuje a navštívi jeho rodinu, ktorá sa ukrýva v nedôstojných podmienkach. Pohľad na jeho manželku a dve dcéry v nej prebudí materinský cit a ľudská spolupatričnosť ju vedie k tomu, že ich dočasne nasťahuje k sebe a Mahmúdovi sľúbi, že mu nájde prácu. Týmto rozhodnutím sa však pre Angie začína cesta na hrane zákona. Mahmúdovi a niekoľkým jeho priateľom totiž zadováži falošné španielske a talianske pasy. Od tej chvíle začína strácať akékoľvek zábrany a mení sa na neľútostnú obchodníčku s ľudským tovarom. Napriek tomu, že sama si stále myslí, že robí niečo záslužné, zrkadlo jej nastavuje vlastný otec. Pýta sa jej, či robotníkom platí aspoň minimálnu mzdu a pripomína jej, že lekárov a učiteľov najíma na podradné práce a jediný, kto má z toho prospech sú zamestnávatelia. Aj jej spoločníčka Rose začína mať pochybnosti o správnosti ich konania

38

11/2007

a pri rozdeľovaní peňazí, ktoré pomerne rýchlo zarobili, poznamená, že niečo z toho by mohli dať aj robotníkom. Angiena mrzutá replika poslúžila ako motto a názov celého filmu: „Tak im daj zo svojich. Žijeme v slobodnom svete.“

Odvrátená strana

Angie si však neuvedomuje, že každý má o slobodnom svete inú predstavu a jeho súčasťou môžu byť aj násilie a túžba po pomste. Na vlastnej koži to začne pociťovať, keď jej cez okno preletí kameň, na ktorom je nalepený papier s nápisom Zlodejka. Neskôr sa stane terčom útoku rozzúrených robotníkov, ktorým nezaplatila za prácu, pretože sama nedostala peniaze za dodanie pracovnej sily. Psychologicky ťažko pochopiteľným paradoxom je, že hoci v dôsledku svojich pochybných rozhodnutí vystavila nebezpečenstvu vlastnú rodinu, Angie neprestáva hľadať spôsoby, ako vybabrať so systémom. Loachovi sa nie vždy podarilo celkom dobre zachytiť vnútorné pohnútky, ktoré ju viedli k silno ľudským alebo cynicky pragmatickým činom. Medzi dvoma mantinelmi dobra a zla akoby nebolo žiadne ihrisko. Všetko je extrémne, vyhrotené, takmer bez akéhokoľvek manévrovacieho priestoru. Angie tak nakoniec zostáva rozporuplnou postavou, ktorú občas ľutujete a inokedy máte pocit, že je to rozmaznaná beštia, ktorá nevie, čo so sebou. Filmu trocha chýba silnejší pohľad zo strany imigrantov. Všetci sú len figúrkami na veľkej šachovnici a ich svet zostáva na konci rovnako tajomný ako na začiatku. O ich pohnútkach, motivácii alebo nádejach sa nedozvieme v podstate nič. Mahmúd je len marginálnou, hoci ľudsky nesporne silnou a sympatickou postavou. Nevýrazne a nerealisticky pôsobí Poliak Karol, ktorý sa s Angie pozná ešte z Katovíc. Po celý čas nie je celkom jasné, čo v Británii robí. Scéna, keď sa v karavane, kde býva, miluje s Angie, vyznieva doslova smiešne a neautenticky. Na to, že scenárista Paul Laverty dostal na filmovom festivale v Benátkach cenu za najlepší scenár, deju chýba väčšia hĺbka. Možno je to daň za to, že tvorcovia sa snažili do poldruha hodiny vtesnať príliš veľa, a tak často menili dejové línie. Výsledkom je viacero fragmentov bez silného príbehu, ktorý by poskytol celistvejší obraz. Treba však oceniť, že Ken Loach spracoval aktuálnu a politicky citlivú tému bez akýchkoľvek ilúzií a prikrášľovania (ak si odmyslíme už spomenutú milostnú scénu). Aj v slobodnom svete musia niektorí ľudia hrdlačiť, aby sa ako-tak udržali nad hladinou. Tomáš Mrva

Televíznu drámu It‘s a Free World v septembri uviedol Channel 4, nasledujúci mesiac vyšla na DVD

www.echomagazin.com

Závet veľkého reportéra Keď sa pripravovalo anglické vydanie knihy známeho poľského novinára a spisovateľa Ryszarda Kapuścińského Cesty s Herodotom, nik ešte netušil, že to bude jeho literárna rozlúčka. Kapuściński v januári zomrel vo veku nedožitých 75 rokov, ale jeho cestopisné reportáže zostávajú pre mnohých prvým a často jediným kontaktom so vzdialenými a exotickými miestami.

P

re Kapuścińského dielo je príznačné, že autor do Ázie, Afriky alebo Latinskej Ameriky neprichádza ako arogantný mudrc, ktorý bude všetko kritizovať a poučovať, čo a ako majú tamojší ľudia robiť. Práve naopak, prvé Kapuścińského kontakty so vzdialeným svetom ho zachytávajú ako zaskočeného a naivného mladíka, ktorý sa snaží pochopiť, ako sa tam ocitol a hlavne, ako tam má prežiť. Cesty s Herodotom sú do istej miery dokonca tromi knihami. Jedna nám približuje mladého novinára, ktorý sa zrazu dostal do stredobodu veľkých svetových udalostí, tá druhá predstavuje retrospektívny pohľad toho istého človeka, ale s pol storočným odstupom a skúsenosťami svetovo uznávaného zahraničného korešpondenta a tá tretia nás sprevádza antickým svetom, kam sa Kapuściński často uberal čítaním Herodotových Dejín, keď sa spoznávaním minulosti snažil pochopiť to, čo sa okolo neho dialo.

Knihu dostal ako dar od svojej šéfredaktorky, keď ho vyslala na prvú zahraničnú cestu, a to nie hocijakú, ale rovno do Indie. Bolo to jedno z nádherných prekvapení, aké život občas prináša. Dovtedy totiž nikdy nebol za hranicami a jeho túžbou bolo dostať sa kamkoľvek, čo i len do susedného Československa. Namiesto toho ho čakala jedna z najtajomnejších krajín sveta.

Viem, že skoro nič neviem

Vôbec teda neprekvapuje, že Kapuściński prichádza do Indie nepripravený. Priamo na mieste sa musí oboznamovať s miestnymi zvykmi a snažiť sa pochopiť priepastné kultúrne rozdiely. Zároveň je vystavený neúprosnej realite extrémov, ktoré sú pre túto krajinu príznačné. Na jednej strane priam až surreálny svet paláca jedného z maharadžov, na druhej strane pre nás nepredstaviteľná chudoba vidiečanov z najnižších kást. Mladý novinár chápe, že tento stav nie je celkom normálny, ale neuchyľuje sa k tomu, aby ukazoval na niekoho prstom a pripisoval mu zodpovednosť. Skôr sa snaží zistiť, ako tieto paralelné svety vznikli a či existuje cesta k ich prepojeniu. O nič jednoduchšie to nemá ani v tajnostkárskej Číne, ktorej neľútostne vládol Mao Ce-tung. V paranoidnej spoločnosti sa len ťažko dostáva k akýmkoľvek užitočným informáciám. Tlmočník, ktorého mu pridelili, je stelesnením čínskeho múru, ktorý robí všetko pre to, aby mu nemusel nič hovoriť, nič vysvetľovať. Kapuścińskému postupne dochádza trpezlivosť a ukrývanú zlosť si ventiluje na skutočnom Čínskom múre. Označuje ho za výsledok úplnej iracionality a márnotratného plytvania energiou. „Je to dôkaz historickej neschopnosti ľudí v tejto časti planéty komunikovať, radiť sa a spoločne rozhodovať o tom, ako najlepšie využiť nesmierne zásoby ľudskej energie a intelektu,“ dodáva namrzene. Na Čínu však nezanevrie, len si uvedomuje, že jej pochopenie si vyžaduje celoživotné úsilie.

Louis Armstrong a antika

Tak trocha zastrašený nepreniknuteľnosťou a monumentálnosťou Ázie, Kapuściński postupne nachádza čoraz väčšiu záľubu v Afrike. Čierny kontinent sa stáva jeho parketou, a preto je škoda, že práve v druhej časti knihy, keď 11/2007

sa pohybuje po Afrike, na nás z knihy čoraz častejšie hovorí Herodotov, a nie Kapuścińského hlas. Dlhočizné pasáže z klasického antického diela, popretkávané autorovým zamýšľaním sa nad životom Herodota, Grékov či Peržanov, spomaľujú tempo knihy, ktorá sa odohráva v dynamickom prostredí tretieho sveta päťdesiatych a šesťdesiatych rokov. Práve medzi nimi je však ukrytá zrejme najlepšia časť knihy, reportáž o koncerte Louisa Armstronga v sudánskom Chartúme. Je to výborný príklad toho, ako pozorné oko dokáže z mýtu spraviť človeka z mäsa a kostí. Kapuściński je šokovaný tým, ako africké publikum, od ktorého čakal emócie a nadšenie, len ticho sedí a počúva a po koncerte sa rýchlo rozpŕchne domov. Afričania sa akosi nedokázali naladiť na jednu nôtu s potomkom afrických otrokov. A samotný Armstrong, z ktorého na pódiu vyžarovala energia, bol v hoteli starým, spoteným, vyčerpaným mužom, ktorý bol rád, že to má všetko za sebou. Toto bol Kapuściński v najlepšej forme, schopný na niekoľkých riadkoch, niekoľkými presne zvolenými slovami plasticky zobraziť ďaleký svet a neznámych ľudí. A hoci Cesty s Herodotom nie sú až takým fascinujúcim čítaním ako niektoré iné jeho knihy, celé Kapuścińského dielo je odpoveďou fanatikom, ktorí ho zavrhli, keď sa objavili obvinenia, že istý čas spolupracoval s poľskou tajnou službou, aby mohol naďalej cestovať po svete. Úprimne povedané, bol by som viac prekvapený tým, keby Kapuściński na dobrodružných cestách za vojnami, revolúciami a prevratmi, nemusel robiť aj morálne kompromisy. Potom by sme však boli ukrátení o ich majstrovské zobrazenie. Aj to je jeden z paradoxov, o akých desaťročia písal Ryszard Kapuściński. Tomáš Mrva Ryszard Kapuściński: Travels with Herodotus (Allen Lane 2007, 288 strán, 20 libier, preklad Klara Glowczewska)

39

I R S K O

Černá školní revoluce

Jiná matka, která byla ve stejné situaci, že její sice katolické, ale černé dítě nezapsali do školy, natolik znechuceně nepůsobila. Nedělníku Observer řekla, že Irové se obecně velice milí a tolerantní a byli to právě její irští sousedé, kteří ji upozornili na novou školu pro odmítnuté žáky. Ta má v prvním roce existence čtyři třídy s osmdesáti žáky. Podle ředitele charity Educate Together, která poskytuje alternativu k církevním školám, celá nepříjemná záležitost je projevem prolínání náboženské a rasové diskriminace. „Dokud to vláda nevyřeší, tak je nevyhnutelné, že se objeví rasové neshody,“ řekl deníku Times. Někteří aktivisté poté, co zjistili, že většinu odmítnutých dětí tvořili potomci imigrantů, vyslovili obavy ze vzdělávacího apartheidu. Ministryně školství Mary Hanafinová se ocitla v nelehké situaci, když musela vysvětlovat, jak vůbec k tak závažnému problému mohlo dojít. Podle ní ovšem nešlo o rasismus ze strany škol, ale o špatné plánováni, které nebralo v úvahu rapidní nárůst počtu dětí v školním věku. Její argumentace, že i když mohlo jít o záležitost barvy pokožky, ale ne nevyhnutně o rasový problém, je ale z hlediska logiky velice podivuhodným počinem.

Nikdy více

Irsko znova čelí nové realitě, kterou sebou přináší rozsáhlé přistěhovalectví. Novým prvkem na irské scéně je první zcela černošská základní škola. Není ovšem výsledkem snahy imigrantů izolovat se, ale právě naopak - vznikla proto, že jejich děti se nedostaly do irských škol.

I

migranti tvoří v současnosti téměř 14 procent obyvatelstva Irska, zatímco v Británii je to méně než devět procent, ale pro mnohé jeho obyvatele je představa multikulturní země ještě pořád hodně vzdálená. A nevztahuje se to jenom na jednotlivce, ale taky na instituce, které ne vždycky berou v úvahu, že představa bílého katolického Irska už patří minulosti. Zdá se, že právě kolize tradičního a nového způsobila problém se zápisem černošských dětí do školy. Mnoho z nich zůstalo bez místa v škole i přesto, že jejich

40

rodiny žijí v dané oblasti mnohem déle něž některé bílé irské rodiny, jejichž děti se zápisem žádný problém neměly. Devadesátosm procent irských škol provozuje katolická církev, která má právo upřednostnit katolické děti před žáky jiného vyznání. Jelikož mnozí afričtí přistěhovalci, převážně Nigerijci, kteří začali přicházet koncem devadesátých let, patří buď k některé protestantské větvy křesťanství nebo jsou muslimové, automaticky se dostávají do nevýhodné pozice.

Naši mají přednost

Mnohem kontroverznější bylo ovšem odmítnutí katolických dětí. Jedna z matek se deníku Times postěžovala, že když přivedla svého syna na zápis, tak jí po tříhodinovém čekání řekli, že pro něj nemají místo. Zkusila to tedy jinde a tam jí odkázali, že nejprve se musí postarat o své vlastní. Když se dotazovala, co tím myslí, odpovědi se nedočkala. Vzhledem k tomu, že její dítě je stejného náboženství jako ostatní děti ve škole, usoudila, že problémem bude zřejmě barva jeho pokožky. Svým názorem, že některé školy jsou rasistické, se tedy vůbec netají. 11/2007

Ministerstvo alespoň flexibilně zareagovalo na krizovou situaci a novou školu v severním předměstí Dublinu akreditovalo v rekordně rychlém čase. Celkové šlo již o třetí nouzovou školu, vytvořenou pro děti, kterým se neušlo místo v žádné z existujících škol na rychle rostoucích sídlištích. Mary Hanafinová přislíbila, že se pokusí zajistit, aby novou školu co nejdříve navštěvovaly taky bílé děti a aby se příští rok problém při zápisu neopakoval. Není ovšem jansé, zda je jejich rodiče budou chtít poslat do školy, která se zapsala do irských dějin jako první černošská škola. Faktem ovšem zůstává, že irský školní systém se musí připravit na rostoucí počet žáků. Přispívá k tomu nejenom veliký počet imigrantských dětí, ale i skutečnost, že Irsko má nejvyšší populační růst v Evropě. Letos v září nastoupilo do škol rekordních 485 tisíc dětí a v nejbližších deseti letech se tento počet ještě o sto tisíc zvýší. To vytváří nesmírný tlak na celý vzdělávací systém. Jenom v tomto roce investuje stát více než půl miliardy eur do výstavby nebo rekonstrukce stovek školních budov, rozšiřování existujících tříd nebo nákupu nových lavic a tištění desítek tisíc učebnic. K tomu všemu nutno přidat potřebu stovek nových učitelů a vychovatelů a představa krize a možných konfliktů hned nabírá jasnější kontury. Letošní fiasko by tedy mělo být varováním před mnohem horšími následky nekoncepční vzdělávací politiky. Michal Törek

Na

přelomu 18. a 19. století Britové okupovali Irsko (ostatně ho okupovali od středověku), ale v téhle době také stavěli velká panská sídla po celém Irsku. Částí těchto sídel byly překrásné zahrady plné různých rostlin, keřů a stromů z celého světa. Britové také přivezli rostlinu Rhododendron Ponticum ze severního Španělska. Keřík, který u nás dorůstá maximální výšky kolem dvou metrů (a to už se o něj člověk musí hodně starat), našel v Irsku ideální půdu a podnebí. Vzhledem k tomu, že nenašel přirozeného nepřítele, rozmohl se dosti značně. Je pravda, že v období jara nádherně kvete a je to fakt pěkná rostlinka. Když jí ovšem není moc... Ale zpátky do historie - Britové také v podstatě zdevastovali veškeré irské lesy, které vytěžili nejdříve kvůli dřevu na lodě a domy, a pak z toho, co zbylo, vytvářeli dřevěné uhlí. V Irsku tedy les, jako je třeba u nás, skoro neexistuje. Naštěstí v posledních několika letech začíná přibývat. Začátkem 20. století se našel bohatý majitel panského sídla v Killarney, který bydlel v Mucross House, a ten se zachoval gentlemansky a celé sídlo odevzdal jako dárek státu pod podmínkou, že z toho udělá národní park. A tím vznikl Národní park v Killarney. Stát k nabytým pozemkům postupně přidával další, až se park rozrostl do nynější podoby. Až v 80. letech se přišlo na to, že Rhodo (zkratka pro Rhododendron) je příliš rozšířený po celém parku. Dorůstá až do výšky 5m, kdy vytvoří tak neprostupné křoví, že cokoliv pod ním nemá šanci na růst (na zem pod ním dopadá asi 3% světla), takže sazenice stromů sice ze starých stromů spadnou, ale nevyrostou nové.

Historie Groundwork a etapy práce

V r. 1982 několik studentů přišlo s Groundwork, ručně likvidovali tyto keře a vymysleli postup, který se aplikuje dodnes. Problém je v tom, že tahle rostlinka to jen tak nevzdává, takže nestačí ji podříznout, klidně vyroste z pařezu znova a navíc pod zemí ukrývá spoustu vlastních sazenic. Groundwork až na výjimky nepoužívá chemii, výjimky se najdou na nebezpečných místech, kde se musí člověk dostat lanem a pod. (to je záležitost vedoucích, nikoliv běžných dobrovolníků). Naštěstí kvete až po cca osmi letech, tzn. na stejné místo se musí v několika etapách: 1. zlikvidovat velké keře, co nejvíce poničit pařezy.

v národním parku

Máte rádi přírodu a chcete se zdokonalit v angličtině? Proč nevyužít možnosti dobrovolné práce v nádherné přírodě na západním pobřeží Irska, v národním parku v Killarney? Můžete pomoct při ničení záludné rostlinky Rhododendron Ponticum.

Dobrovolnictví

www.echomagazin.com

2. po 2-3 letech jít na stejné místo - zkontrolovat, co přežilo, vytrhat, pořezat (většinou se vždy něco přehlédne, musí se likvidovat rostlinky od velikosti cca 2cm, menší už skoro nejsou vidět) 3. po několika dalších letech (cca 6ti) jít znovu na stejné místo a znovu vyčistit vyrostlé sazenice a přehlédnuté kousky. 4. po každých cca 8 letech se znovu a znovu vracet na stejné místo pro kontrolu. Místo pobytu je označováno jako Hostel (Artur Vincent´s House). Není to však hostel v pravém slova smyslu, neboť slouží přes léto jen pro Groundwork, takže tam nebydlí nikdo cizí. Počítá se s tím, že jsou tam i lidé, kteří neumí úplně perfektně anglicky. V lese se pracuje 4 dny v týdnu, jeden den má člověk službu v hostelu a jeden den je celodenní výlet lodí přes tři jezera, pak pěší túra v nádherné krajině. Zbude i čas na prohlídku městečka Killarney. V pracovní den se dojde do základního tábora, kde je odpočinek (záleží na délce cesty, rozdělá se oheň, uvaří se čaj, kafe). Následuje školení o práci a rostlině - vysvětlí se, jak se likvidují Rhodos a jak vlastně vypadá, proběhne školení o používání pracovních nástrojů a další bezpečnostní instrukce. Pak se udělá rojnice, neboli „line“ (je důležité postupovat systematicky v „line“, aby se nic nepřehlédlo) a pracuje se do oběda, kdy přijdou na řadu sendviče, ovoce a něco sladkého. Následuje další práce, většinou se před večeří stihne koupel v jezeře, někdy pěkně studeném… Lidi jsou úplně super, všichni jsou tam nejen kvůli přírodě, ale i aby se seznámili

11/2007

s ostatníma, poznali různé národy, můžou tam být lidi od 18 do 70 let (když jsem tam byl předminulé léto, byla tam 70ti letá dáma!) Většinou jsou tam zastoupeny krajiny jako Irsko, Francie, Německo, Jižní Korea, Španělsko, občas i Řecko, Polsko, Holandsko, Švýcarsko a doufám, že přibude více lidí z Česka a Slovenska.

Jak se připojit ke Groundwork

Tato práce není organizována žádnou českou agenturou, ani já nejsem zaměstnanec žádné agentury. Objevil jsem toto dobrovolnictví náhodou v roce 2005 a od té doby jsem tam byl každé léto. Zároveň se účastním tzv. leaders weekend, jelikož jsem se stal jedním z vedoucích. Společnost Groundwork je vytvořena jen k tomuto účelu, je složená z dobrovolníků, je podporovaná státem a je součástí Irish Wild Life Trust. Projekt je z největší části financován státem. Poplatek, který každý účastník musí zaplatit je velmi malá část, byl však zaveden převážně jako motivace, protože když už něco zaplatíš, tak se zúčastníš a každý člověk je znát. Vzhledem k tomu, že v některých týdnech je velmi velký zájem, byla by škoda, kdyby někdo slíbil a nepřijel. Poplatek je 30 eur na týden, 45 eur na dva týdny. Myslím, že být tam více, jak dva týdny už by bylo dost vyčerpávající. Více na stránkách www.groundwork.ie, booking začíná někdy v dubnu/květnu - informace se objeví na webu. Také se dbá na to, aby to nebylo setkání jen lidí z jedné země, takže není možné např. jet v deseti lidech z Česka, ve třech třeba není problém. Vojta Vaník

41

I N F O

DISTRIBUCE ECHO MAGAZINU LONDÝN North London: MAQSOOD NEWS, 459 Green Lanes, London N4 AHIR RESTAURANT, 298 Nether Street, London N3 1RJ TATRAN LTD I. (Slovak delicatessen), 88 Mountgrove Road, London N5 2LT TRUSTIN FAIR BAG, 135 Station Road, London, (oproti tube station) HA8 1JG ANGLO - CZECHOSLOVAK TRUST, 23 Stonefield Road, London N1 0HW PERFECT NEWS, 45 West Green Road (ulica za stanicou metra Seven Sisters), N15 5BY CAFÉ LOCO, 266 Muswell Hill Broadway, N10 2QR ALMA SUPERMARKET, 151-153 Ballards lane, N3 LCC Transenvio, Turnpike Lane, 2 Queens Parade - Green Lanes, N8 0RD LCC Transenvio, Stamford Hill, 2 Amhurst Parade, N16 5AA Metro Food & Wine Southgate, London N1 Centrimmo Ltd Southgate Office Village, 286C Chase Road, London N14 6HF CONTINENTAL DELICATESSEN, 42/43 The Food Hall, Wood Green shopping centre EASTERN EUROPEAN FOODS, 56 Ballards Lane, naproti TESCO, N3 TLSI Seven Sisters, 67 - 83 Seven Sisters Road, London, N7 6BU Go east Cafe, 11 Ballards Lane, London, N3 1UX North-west London: NEWSSHOP 4 - 5 Princes Parade, Golder Green, London NW11 9PS SHEIK\‘S, 34-36 Golders Green Road, London oproti McDonalds NW11 CZECH AND SLOVAK CLUB,74 West End Lane, London NW6 2LX PISHTER LTD, 15 St.Mary\‘s Road, London NW11 9UE ANZALI, Finchley Road, Temple Fortune, London, vedla POLICE station NW11 FORTUNE FOODS, Hendon Central, 387-389 Hendon Way, London NW4 MORAWSKI DELICATESSEN, 157 High Street, Harlesden, London NW10 GOLDERS GREEN COLLEGE, 11 Golders Green Road, NW11 8DY U Ozikow, Hendon, NW4 Brent Cross Food & Wine, 109 Brent Street, Hendon, London, NW4 2DX Jantar Polish deli shop, 18-19 Sentinel Square, Hendon, London, NW4 2EL EDGWARE COLLEGE, Finchley road, NW3 East London: AKDENIZ GIDA PAZARI, 147-149 Hoe Street, London, (250m od tube station) E17 CZECHIA LTD, 344 Hoe Street, London, E17 9PX RUSSIAN SHOP LTD, 38 High Road, Romford, London RM1 1HR LCC Transenvio, Unit 9, Inshops Selections, Stratford Shopping Centre, E15 1 XQ Centrimmo Ltd, Southgate Office Villiage, 286C Chase Road, N14 6HF BOHEMIAWORLD LTD, 306-308 Chamber House, Hoe Street, London E17 9PX NEWSAGENT, 18 Blackhorse Lane, E17 6HJ St James street Library, Coppermill Lane, Walthamstow, E17 7HA Green Chingford, Green chingford, London, E4 7EN Leytonstone library, 6 Church lane, Leytonstone, E11 1HG Hale end library,Castle avenue, Highams park, London, E4 9QD Higham hill library, North countess road, Walthamstow, London, E17 5HF Wood Street library, Forest road, Walthamstow, London, E17 4AA South Chingford library, Hall lane, Chingford, E4 8EU Leyton library, High Road,Leyton, London, E10 5QH Harrow Green library, Cathall road, Leytonstone, E11 4LF Vida & Sons, Ilford, 399 Ilford Lane, Ilford, Essex, IG1 2SN Vida & Sons, Leyton, 478 High Road, Leyton, E10 Vida & Sons, Beckton, 149 Albert Road, Beckton, E16 Oakam, 23 High Street, Walthamstow, London, E17 7AD Key West Agency, 702 Lea Bridge Road, London, E10 6AW West London: EMBASSY OF THE CZECH REPUBLIC, 26 Kensington Palace Gardens, London W8 4QY EMBASSY OF THE SLOVAK REPUBLIC, 25 Kensington Palace Gardens, London W8 4QY EDGWARE ACADEMY I., 205 Edgware, London W2 1ES STANTON SCHOOL, 167 Queensway, London W2 4SB CHEERS ONE, 11a Pembridge road, W11 LITE, 28a Queensway, W2 POLSKI SKLEP, 24 Western Avenue, W5 3BQ LCC Transenvio, 234 King Street, Hammersmith, W6 0RF SAFER FOOD, 241 Station road, HA1 2TB Polish Specialities, 226-228 King Street Hammersmith, W6 Work4ce, 1A The Parade, Haven Green, Ealing, London W5 2PB Central London: EDGWARE ACADEMY II., 63 Shelton Street, Covent Garden, London WC2H 9HE CORKS WINE BAR, 28 Binney Street, London, W1 CS PARTY, Camden Town Hall, Kings Cross, London CZECH CENTRE, 13 Harley Street, London W1G 9QG MALVERN HOUSE III., Trafalgar Centre, 29 John Adam Street , London WC2N 6HX MALVERN HOUSE I., 1-17 Shaftesbury Avenue, London W1D 7EA MALVERN HOUSE II., 46/47 Bloomsbury Square, London WC1A 2RA TTI SCHOOL, 148 Camden High Street, London NW1 0NE TLSI, 103A Oxford Street, London WC12D VELEHRAD, 22 Ladbroke Square, London W11 3NA LOS LOCOS RESTAURANT, 24-26 russel street, london, WC2 PICADILLY BACKPACKERS, 12 Sherwood street, W1 LCC Transenvio, Oxford Circus 100 Dean Street, W1D 3TF Happy Home Childcare, 8-10 Hallam Street, Oxford Circus, London, W1W 6JU South London: Raqhs News, 157 Peckham Hill Street, SE15 5J CESKOSLOVENSKÝ KOSTEL, 14 Melior Street, London SE1 3QP Vida & Sons, Woolwich, 60 Hare Street, Woolwich, SE18 South-West London: TATRAN LTD II. (Slovak delicatessen), 430 Streatham High Road, London SW16 3PX STUDENT AGENCY LONDON, 123 Buckingham Palace Road, Victoria, London SW1 SAD PRESOV, 123 Buckingham Palace Road, Victoria, London SW1 London Study Centre, Munster House, 676 Fulham Road, London, SW6 5SA \“8\“ Till Late 52-54 Lampton Road, Hounslow Central TW3 1JQ Korona, 30 Streatham High Road, Streatham London, SW16 Polish Specialities, 73 Stockwell Road, London, SW9 9PY MANCHESTER: Manchester Public Libraries: Central Library, ST Peters Square, M2 5PD Higher Blackley, Victoria Avenue, M9 0RA New Moston, Nuthurst Road, M40 3PJ North City, Rochdale Road, M8 5UF Newton Heath, Old Church Street, M40 2JB Miles Platting, Varley Street, M40 8EE Clayton, 101 North Road, M11 4NE Beswick, Grey Mare Lane, M11 3AZ Hulme, Stretfod Road, M15 5FQ Mose Side Powerhouse, 140 Raby Street, M14 4SL Longsight, 519 Stockport Road, M12 4NE Chorlton, Manchester Road, M21 9PN Fallowfield, Platt Lane, M14 7FB Levenshulme, Cromwell Grove, M19 3QE Withington, 410 Wilmslow Road, M20 2DN

42

11/2007

Awaaz Centre - Learn Direct, 464 Cheetham Hill Road M8 9JW Polski Sklep, Cheer Wines 310-312 Great Cheetham St. East, Manchester, M7 4UJ Polaris Sklep (Middle Eastern Food Specialist) 925 Stockport Road, M19 3PZ Prime Time Recruitment, Ground Floor, 1 St James\‘s Square, Manchester, M2 6DN OTHER TOWNS IN THE UK: Birmingham: Centrimmo Ltd 1 James Eaton Close, West Midlands B71 1EZ Bradford: Hem Patson Ltd.87 Whetley Lane, Bradford, West Yorkshire BD8 9DS Bolton: Bolton Central Library, Le Mans Crescent, Bolton, BL1 1SE Brighton: The Standard, West Street, Brighton, East Sussex Gilingham: CostCutter, 1 Bellevue Road, Ramsgate, Kent, CT11 8LB Gloucester: Cezchland, 112 Northgate Street, Gloucester, GL1 1SL Liverpool: Central Library, William Brown Street, Liverpool, L3 8EW Luton: X Press News, 62 Park Street, LU1 3ET Nottingham:Eurobail Limited, Westminster Buldings, Theatre Square, Nottingham, NG1 6LG Oxford: MOYA RESTAURANT, 97 St. Clement\‘s Street, Oxford, OX4 1AR Peterborough: Chin\‘z Stores 102 Fletton Avenue, Peterborough, PE2 8BB PE2 8BB Rugby: Tesco Distribution centre Salford: Salford Broadwalk Library, Hankinson Way, Salford, M6 5JA Stockport: Central Stockport Library, Wellington Road South, Stocport, SK1 3RS Watford: THE POND POST OFFICE, 145 The Parade , High Street, Watford, London WD17 1NA Ferhat, 130 Shenley Road, WD6 1EF IRELAND EMBASSY OF THE CZECH REPUBLIC, 57 NORTHUMBERLAND ROAD, DUBLIN 4 EMBASSY OF SLOVAKIA, 20 CLYDE ROAD, DUBLIN 4 PUB LIVING ROOM, CATHAL BRUGHA STREET, DUBLIN 1 HOSTEL BLESSINGTON, BLESSINGTON ROAD, DUBLIN 7 PUB CZECH INN, ESSEX STREET, TEMPLE BAR, DUBLIN 2 FILMBASE, CURVED ROAD, TEMPLE BAR, DUBLIN 2 JAZYKOVÉ CENTRUM NA UNIVERSITY COLLEGE DUBLIN (UCD) CLAYMON LABORATORIES, THREE ROCK ROAD, SANDYFORD INDUSTRIAL ESTATE, DUBLIN 18 MUGS, COFFEE SHOP, CRUMLIN SHOPPING CENTRE, DUBLIN 12 PROGRESS RECRUITMENT, 58 GARDINER STREET LOWER, DUBLIN 1 PAYPAL EUROPE, BLANCHARDSTOWN CORPORATE PARK, DUBLIN 15 TESCO, THE SQUARE SHOPPING CENTRUM, TALLAGHT, DUBLIN 24 VISIT FOOD STORE, 84 LOWER MAIN STREET, ARKLOW KRMA SLAVIC HOUSE, 163 UPPER SALTHILL, GALWAY „KILDARE EU-CLUB“ - JIGGINSTOWN COMMERCIAL CENTRE, OLD LIMERICK ROAD, NAAS, CO. KILDARE AB CONVERTORS, BLESSINGTON, CO. WICKLOW CZECH REPUBLIC: EURES - PORADCI: Praha: Úøad práce Hl. M. Prahy, Domažlická 11, 130 00 Praha 3 Praha-východ: Úøad práce Prahy-východ, nám. Republiky 3; 110 00 Praha 1 Praha-západ: Úøad práce Prahy-západ, Podskalská 19; 128 01 Praha 2, Nové mìsto Èeské Budìjovice: Úøad práce v Èeských Budìjovicích, Klavíkova 7, 370 04 Èeské Budìjovice Brno: Úøad práce Brno-mìsto, Køenová 25; 659 59 Brno Karlovy Vary: Úøad práce v K. Varech, Svahová 24, 360 01 K. Vary Hradec Králové: Úøad práce v Hradci Králové, Na Okrouhlíku 1371, 502 67 Hradec Králové 2 Liberec: Úøad práce v Liberci, Dr. M. Horákové 23, 460 31, Liberec 1 Ostrava: Úøad práce v Ostravì, tø. 30. dubna 2c, 701 60 Ostrava Olomouc: Úøad práce v Olomouci, Vejdovského 4, 772 00 Olomouc Pardubice: Úøad práce v Pardubicích, Boženy Vikové-Kunìtické 2011, 530 02 Pardubice Plzeò: Úøad práce v Plzni, Kaplíøova 7, 320 73 Plzeò Pøíbram: Úøad práce v Pøíbrami, nám. T. G. Masaryka 145, 261 01 Pøíbram I Ústí nad Labem: Úøad práce v Ústí nad Labem, Dvoøákova 18, 400 02 Ústí nad Labem Jihlava: Úøad práce v Jihlavì, Brtnická 21, 586 01 Jihlava Zlín: Úøad práce ve Zlínì, Èiperova 5182, 760 42 Zlín Vsetín: Úøad práce ve Vsetínì, Pod YŽamboškou 1024, 75501 Vsetín KANCELÁØE & DOPRAVCI: LONDON INSTITUTE, Soukenická 23, 110 00, Praha 1 LONDON EXPRESS, Pravidelná autobusová linka z ÈR a SR do Londýna CZECHIA LTD Praha, Národní 28 (3.patro), 110 00 Praha 1 KOLEJE: Kolej Jarov I. A, Konìvova 204 Kolej Jarov I. B, Konìvova 202 Kolej Jarov I. C, Konìvova 200 Kolej Jarov I. D, Konìvova 198 Kolej Jarov I. E, Konìvova 196 Kolej Jarov II., Pod Lipami 43/2603 Kolej Jarov III. F,V zahrádkách 67/1953 Kolej Jarov III. G, Jeseniova 210/1954 Kolej Jižní mìsto - Blanice, Ekonomická 955 Kolej Jižní mìsto - Vltava, Ekonomická 953 Kolej Jižní mìsto - Otava, Ekonomická 952 Kolej Jižní mìsto - Sázava, Ekonomická 950 Koleje Strahov, Vaníèkova 7, 160 17 Praha 6 SLOVAKIA: Artforum: Banská Bystrica: Dolná 8, 875 90 Banská Bystrica3 Bratislava: Kozia 20, 811 03 Bratislava Košice: Mlynská 6, 040 01 Košice Trnava: Štefánikova 6, 917 01 Trnava 1 Žilina : Bottova 2, 010 01 Žilina EURES - PORADCI: Bratislava: Vazovova 7/A - Ružinov Bratislava: Karloveská 2, výšková budova, 2.posch. Bratislava: Pekná cesta, pri Slovenskej Grafii, vchod do priemyselného areálu - 1.posch. Bratislava: Vajanského nábrežie 10, oproti Právnickej fakulte UK, šedá budova - prízemie Bratislava: Poloreckého 1, budova školky Dunajská Streda : Ádorská 41 Malacky: Záhorácka 60/A, bielo - modrá výšková budova, pøed križovatkou na Kostolište, prízemie, dvere è.2 Poprad: Mestské informaèné centrum Poprad Mestský úrad v Poprade AquaCity Poprad Univerzity a školy: Poprad: Stredná priemyselná škola Poprad: Obchodná akadémia Poprad: Gymnázium Dominika Tatarku Poprad: Gymnázium Kukuèínova Poprad: SOU služieb SZVD Poprad: City Univerzity Bellevue USA Ružomberok: KatolÍcka Univerzita v Ružomberku

www.echomagazin.com

0044-20-85-211-399

Ubytovanie v Londýne a Leeds

- kompletne zariadené domy - cena už od 45 libier na týždeò - izby pre jednu, dve alebo tri osoby - v tesnej blízkosti metra - garancia spoloèného bývania pre páry Edvard Beneš s manželkou, 1921

BRATISLAVA: tel. 0918-619-078, 02 -48287-626, [email protected] PRAHA: tel. 02-21620-246, 0603-531-770, [email protected] LONDYN: tel. 0044-20-85-211-399, [email protected]

Atraktívne ceny 2x do mesiaca, vysoká kvalita, široké pokrytie, vyzdvihnutie priamo u Vás - rýchle a spoľahlivé doručenie priamo na adresu príjemcu. UK: 07960429669 SK&CZ: 0904467111

11/2007

43

a m a l k e R na zdravý rozum M É D I Á

Keď ideš cez cestu pozri sa dvakrát doľava a raz napravo. Autom sa do krčmy nechodí. Fajčenie spôsobuje impotenciu a po atómovom útoku treba sedieť doma a počúvať rádio.

B

ritský filmový inštitút má v archíve stovky krátkych filmov, ktoré majú divákov informovať a poučovať o všetkom, čo ho v bežnom živote môže stretnúť, prípadne ohroziť. Informačné filmy pre verejnosť sa začali nakrúcať v 40. rokoch. Objednávala si ich vláda, ktorá sa vojnou zúbožený národ snažila dostať na nohy (na vedľajšej strane vojné propagandistické plagáty) a vysielali sa v rámci reklamných pre-

stávok. Medzi najčastejšie zobrazované témy tak ako vtedy, aj dnes patria cestná bezpečnosť a zdravie, ale aj ochrana životného prostredia či návod ako správne vhodiť hlasovací lístok do urny pri voľbách. Ak ste sa narodili v bývalom Československu pred rokom 1980, prvé slovo, ktoré vám napadne po prečítaní predchádzajúcich riadkov, je „osveta.“ A nie ste ďaleko od pravdy, reklama na mlieko v ruštine, propagujúca priam zázračný vplyv tohto produktu na pevnosť a rast kostí, nemá ďaleko od britského filmu o vyváženom stravovaní detí. Teda, svojim poslaním. Vizuálne sa samozrejme 35mm film nedá s tromi statickými ilustráciami porovnať.

Charley says Samotný fakt, že cieľom filmov je informovať a financuje ich vláda, napovedá, že kvalita ich obrazu a zvuku nebude vysoká. Niektoré z nich dokonca pripomínajú staré horory. V podstate majú s týmto žánrom okrem kvality obrazu a hereckých výkonov aj spoločný cieľ, ktorým je nahnať divákovi strach či v extrémnom prípade vyvolať u neho úzkostné paranoidné stavy. Zo začiatku boli tieto filmy zamerané obsahovo hlavne na deti, keďže tieto až neuveriteľne dobre reagujú napríklad na krvavo-kruté scény z každodenného života. Informačné filmy pre verejnosť ako samostatný žáner boli na výslní v 70. rokoch, dnes sa nakrúcajú skôr ako súčasť rozsiahlejších kampaní. Krátke spoty, ktoré máme možnosť vidieť napríklad na hudobnej stanici MTV, ktorá je jedným zo sponzorov kampane zameranej na prevenciu aids či obchodu s bielym mäsom, sú v porovnaní s informačnými filmami oveľa kreatívnejšie. Treba však uznať, že ani starým britským spotom humor nechýba a populárne sú dodnes, či už ako nostalgická spomienka na detstvo alebo ako portrét každodenného života vo Veľkej Británii za uplynulých šesťdesiat rokov. Jednoznačne najobľúbenejšia séria krátkych kreslených informačných filmov sa volá Charly says. Od roku 2001 vyšli kreslené príhody ryšavého kocúra Char-

44

11/2007

www.echomagazin.com

11/2007

45

M É D I Á

lyho, ktorý deti varuje pred nebezpečenstvom, akým sú napríklad aj neznámi ľudia, už na dvoch DVD. Charly samozrejme nehovorí, v kritickom momente niečo zamňauká, čo potom hnedovlasý chlapček, ktorému patrí, pretlmočí do ľudskej reči. Od Charlyho sa deti dozvedeli, že sa nemajú hrať so zápalkami či pri vode a predtým, ako odídu z domu, to musia oznámiť rodičom. Kreslená mama vždy chlapca pochváli, dá mu jablko a Charly dostane niečo, čo má rád, teda rybu. O tom, že sa niektorí ľudia na týchto minútových videách bavia dodnes svedčia komentáre na Youtube spochybňujúce Charlyho logiku označujúc ho za moron či retarded cat. V každom prípade o Charlyho vplyve na jednu generáciu niet pochýb. Kapela Prodigy mu dokonca venovala samostatný singel a klip nazvaný, ako inak, Charley.

mera na vchodové dvere, ktoré otvorí Joanin otec vracajúci sa z pubu s novinkami o byte na prenájom, na ktorý sa majú ísť hneď pozrieť. Ken si oblečie kabát a vyjde sám, Joan za ním zakričí, aby ju počkal. Nie je zložité odhadnúť či počká, napriek tomu, že divák už ďalšiu scénu nevidí. Klasický thriller a melodráma v 18 minútach. Ich pointa sa však nedá jednoznačne zhrnúť do vety typu: „Buďte verní a takéto niečo sa vám nestane.“ Informáciou, ktorú tento film poskytuje, je skutočnosť, že túto chorobu je dnes možné liečiť a dôležitejšie ako topenie sa v zúfalstve je opätovné získanie dôvery tých, na ktorých nám záleží.

Z filmov portrétujúcich život obyčajných ľudí má divák pocit, že v päťdesiatych rokoch bola táto krajina oveľa jednoduchšia, milšia a pokojnejšia. Rozhodne však nebola čistejšia. Mnohé z informačCharly says, najobľúbenejšia séria krátkych kreslených informačných filmov. Kocúr za svoju ných filmov pre verejnosť múdru radu na záver dostáva rybu. sa hygiene v domácnosti nevenujú len tak pre nič za nič. Najznámejším je The Case of Poisoning, v ktorom je väčšina detailov zameraná na odpadky, muchy, ktoré sadajú na mäso v obchode, či na prvý pohľad čisté potraviny, ktoré sú v skutočnosti domovom pre milióny mikróbov. Cieľom tohto a jemu podobných

ale všetkým naokolo. V rámci jedného dvojminútového videa sa im podarí nabúrať do stromu, pretože ignorujú dopravné značenie či zdevastovať a zapratať odpadkami celý park, keďže ich nenapadne upratať po sebe. Najnovšie sa Joe a Petunia vracajú na televízne obrazovky. Párik idiotov je primerane vynovený, Petunia počúva iPod a nosí so sebou kópiu časopisu Hello a Joe má mobil. Avšak ani to ho nedonúti k tomu, aby zavolal záchranárov, keď z pláže sleduje topiaceho sa muža. Témami nových filmov už nie je len bezpečnosť na cestách, ktorá patrí k najdlhšie trvajúcim kampaniam v Británii, ale aj problémy, ktorými žije spoločnosť v 21. storočí. For a better tomorrow…Tell someone today je takmer šesťminútové video odohrávajúce sa na základnej škole, do pozadia ktorého odpovedajú rôzni dospelí na otázky malého dievčaťa o tom, čo je to šikanovanie, prečo si niektoré deti dovolia šikanovať iné, prípadne ako sa pred šikanovaním chrániť. Golden girl je jedným z mála spotov varujúcich pred jednoduchými podvodmi. V tomto prípade sú to rôzne lotérie, ktoré ľuďom poštou posielajú informácie o výhrach a členstve v kluboch za veľmi nejasných podmienok. Stačí len trochu viac dôverčivosti a naivity a niektorí môžu celoživotné úspory poslať na konto skúseným podvodníkom bez šance na nápravu. Častými námetmi sú aj podobné podvody realizované cez internet.

Joe a Petunia, filmy o neskutočne hlúpom páriku, ktorých bezhraničná blbosť spôsobuje problémy nielen im samotným, ale všetkým naokolo.

Mini thriller Myšlienku informačných filmov pre verejnosť však nie je vždy možné zhrnúť do jednoduchého príkazu či varovania. Príkladom komplikovanejšieho deja a významu je The people at No 19, osemnásť minútový čiernobiely film natočený krátko po druhej svetovej vojne. Mladý muž, Ken sa vráti z práce domov k rodičom svojej manželky Joan. Už dlhšie čakajú na vhodný byt na prenájom, pretože budú mať čoskoro dieťa. Doma však nájde len svokru, Joan šla k lekárovi. Do kuchyne vzápätí vôjde tehotná žena, ktorá je očividne vyľakaná. Matka diskrétne miestnosť opustí a Joan povie manželovi, že dieťa je síce v poriadku, ale jej diagnostikovali syfilis. Kenovi sa v mysli vybaví návšteva vojenského lekára, ktorý mu potvrdil, že je zdravý. Joan si však spomenie na večer z vojny, keď v klube s kamarátkou stretli dvoch cudzích mužov, v ktorých posteliach skončili. Po prestrihu do prítomnosti prejde ka-

46

filmov bolo naučiť ľudí používať zdravý rozum a odhad na dennom základe. Vojna sa skončila, bombardovanie už nebolo najväčším nebezpečenstvom, tým by sa mohla stať ľahostajnosť, ktorej sa vláda snažila predísť.

Nepríjemná pravda Ďalšou zo známych sérií filmov pre verejnosť je Joe a Petunia o neskutočne hlúpom páriku, ktorých bezhraničná blbosť spôsobuje problémy nielen im samotným,

11/2007

Britské informačné filmy pre verejnosť sa v prvom rade snažia diváka rozosmiať, aby ho potom mohli vystrašiť. Šokujúce obrazy detí ležiacich v kaluži krvi, či rozpadajúceho sa ľudského tela, asi vedia od niektorých zlozvykov odradiť. V Británii sa týchto filmov vyrobí okolo 100 ročne, a keďže diváci sa časom stávajú imúnnejší, musia mať prípadné následky svojich činov stále na očiach. Podobne ako malé deti, tak aj dospelí sa na to, aby sa stali lepšími potrebujú niekedy báť. Aňa Ostrihoňová

www.echomagazin.com

��������������������������������������� ��������������������������������������������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������� ������������������������������������������������� ������������������������������������������� ������������������������ � �������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� �������� ����������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������� ������������������������

�

�������������������������������� ������������������������� ������������������������������������������������������������������������� ������������ ������������������������������������������������������ ������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������� ������������������������ ������������������������ ���������������������������������������������������������������������� ����������������������������������

��������������������������������������� �������������������

�������������������������

�����������������������

�����������������������

���������������������������������������

����������

���������������������

���������������������

������������������

�����������������������������������

���������������������������

���������������������

����������������������

�����������������������

�����������������������

�������������������������������������

���������������������������������

���������������������

������������������������������

������������������

���������������������������� ���������������������������� ���������������������

���������������������

�����������������������

��������������������������

�������������������������������

������������������������

��������������������������������

��������������������

��������������������������

�����������������

������� �����������������������

������������������������

����������������������������������������������������� ��������������

������������

�����������������

�����������������

�����������������

�����������������������

����������

�������� ����������������������������������������

����������������������������� ����������������������������������������������������������������������������� ��������������� ������������������������������������������������������������������������������

������������������������� ��������������������������������

�����������

������������ ������������������ ������ �������

���������������������������������������������� ������������������������������� ��������������������� ���������

����������������

�������� ��������� ��������������� ������������������������������������������

�����������������������������������������

����������������������������������������������������������������������������������������

������������������

����������������������������������������������������������������������

������������������

����������������������

����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������

11/2007

47

I N F O

AquaCity

má zeleného Oscara Životné prostredie dnes prestalo byť témou hŕstky nadšencov, o čom svedčí Oscar pre bývalého americkho viceprezidenta Ala Gora za jeho film Nepohodlná pravda ako aj Nobelova cena za mier, ktorú získal spolu s Panelom Organizácie spojených národov pre klimatické zmeny. Zmena vnímania tejto témy sa nevyhla ani cestovnému ruchu. World Travel Awards sú ceny, ktoré už trinásť rokov udeľujú na základe hlasovania vyše 200-tisíc odborníkov z celého sveta. Tohto roku na odovzdávaní v Newcastle prvý krát udelili aj zelené ceny, AquaCity Poprad si ju minulý mesiac odnieslo v kategórii svetovo najlepšie ekologické stredisko v roku 2007. Okrem toho bolo nominované aj v kategóriách Najlepšie miesto rodinnej dovolenky a Najlepšie kúpeľné centrum. Zelená turistika sa rýchlo dostáva do stredného prúdu a rastúci počet

48

podnikateľov si uvedomuje výhody toho, ak ich strediská nepoškodzujú životné prostredie. Práve to bolo dôvodom, prečo sa na World Travel Awards rozhodli od tohto ročníka oceňovať spoločnosti, ktorým záleží na ekológii. „Klimatické zmeny spolu s celosvetovo rastúcim trendom čoraz viac cestovať kladú pred turistický priemysel nové enviromentálne výzvy,“ povedal Manon Han, viceprezident World Travel Awards. „Našimi cenami veľmi radi podporíme tých, ktorých vodcovstvo a nápady povedú k udržateľnej budúcnosti.“ „Je to úžasná správa pre celé Slovensko, táto cena dostane AquaCity do celého sveta a krajiny silné v cestovateľskom ruchu môžu len ticho závidieť,“ povedal pri preberaní World Travel Awards majiteľ popradského AquaCity a hlavný strojca jeho enviromentálneho zamerania

11/2007

Jan Telenský (na snímke uprostred). Stredisko investovalo do najnovších zelených technológií, takže v porovnaní s ostatnými podobnými rezortami výrazne šetrí životné prostredie aj vlastné účty za energiu. Za tri roky od otvorenia AquaCity ušetrilo 30-tisíc ton oxidu uhličitého, považovaného za hlavnú príčinu globálneho otepľovania. Hlavným zdrojom úspor v AquaCity je geotermálna energia, stredisko sa však zameriava aj na ďalšie možnosti a získava energiu aj zo slnka a plánuje ju získavať aj z vetra. V krátkej dobe tak môže byť takmer energeticky sebestačné. Prostriedky ušetrené za energiu investuje do svojho vybavenia, stredisko už dnes známe svojimi bezénmi, saunami, kryoterapiou, ale aj dvoma hotelmi a kongresovým centrom plánuje ďalší rozvoj v oblasti služieb, ale aj v oblasti zelených technológií.

www.echomagazin.com

11/2007

49

R E P O R T Á Ž

č í ř p a N

libyjskou

50

11/2007

www.echomagazin.com

Libye a její současný neomezený vládce Kolonel Kadáfí nejsou v Evrope zrovna bězně používanými jmény. Pro ty, kterým tato slova něco říkají, je mají spojené spíše s podporováním terorismu a hlavně nechvalně známým Lockerbie bombing, při němž v roce 1988 zahynulo v malém skotském městečku jedenáct obyvatel a 259 cestujících Boinegu 747.

Saharou

11/2007

51

R E P O R T Á Ž

Pro naši cestovatelskou šestici se třemi Land Rovery, která za posledních pár let projela dvakrát Maroko, Turecko a Sýrii, to ovšem znamenalo jediné – největší a nejvyšší dunová pole na světě, které jsme se, přes varováni známých, rodin a lidí kteří v Libyi pracovali za staré éry, rozhodli prozkoumat. Dostat se do Libye a přejet ji od hranice k hranici není jednoduchá záležitost. Individualní turistika není v této zemi povolena, částečně kvuli kontrole cizinců, ale hlavně pro její nesmírnou rozlohu a nebezpečnost térenu. Do rozlohy Libye by se Francie vešla třikrát a valná většina její 6 milionové populace žije v městech na pobřeží Středozemního moře. Proto zde není problém cestovat týden a nenarazit na živou duši a v horším případě ani na studnu s vodou. Jediná cesta, jak se do Libye dostat, vede přes jednu z nemnoha Libyjských cestovních agentur, které vás vyzbrojí průvodcem a po únosu turistů v sousedním Alžíru v roce 2003 také policistou. Bez nich je jakýkoliv pohyb po Libii nemožný. Nám se podařilo přes internet najít osvědčeného majitele mistní ‚cestovky‘ Hádiho, který nám okamžite po převodu pomerně vysoké částky na jeho švýcarské konto začal vyřizovat víza a nejrůznější povolení ke vstupu. Koncem března, který je společně s říjnem ideálním časem pro návštěvu Sahary, vyrazila naše skupina směrem na Janov a po pěti dnech únavné cesty skrz Evropu a Tunis jsme dorazili na jediný otevřený tunisko-libyjský přechod Ras Ajdir.

zapomněli v jenom z aut a tak ji nevědomky propašovali. Nyní jsme konečně vyrazili na jih - směr oáza Ghadameš. V Ghadameši, právem nazývanou perlou Sahary, jsme strávili dva odpočinkové dny prozkoumáváním středověké mediny, bořením mýtů o domnělé teroristické zemi a nákupem zásob na příští týden mimo civilizaci. Nafta nás zde vyšla na směšných 2,5 Kč, což ostře kontrastovala s cenou vody, jež stála deset korun za litr. Zde také potkáváme našeho pouštního průvodce. 58letý Sulejman se živí průvodcovstvím už přes čtvrt století a po poušti již vodil mnoho italských a francouzských archeologických výprav v době, kdy sem turisté jezdit nemohli. Jeho sluncem ošlehaná tvář má ostře řezané rysy, z beduínského šátku jsou vidět pouze jeho černé oči a hustý knír. Jako přikovaní máme co dělat, abychom od něho odtrhli oci. Sulejman nám mixem lamané francouzštiny, italštiny a angličtiny vysvětluje cíle naší třítýdenní cesty, jež nás zavede kolem hranice s Alžírem k městu Ghat na jihozápadě země, prehistorickým

Voda nad naftu

Zde nás už s úsměvem očekával Hádí, jenž si nás všechny okamžite podmanil svou energičností a smyslem pro humor. Po krátkém čekání a rychlé kontrole našich vozů jsme upevnili nové libyjské značky, jež jsou nutné pro průjezd Libyí a jejichž ztráta by nás stála 500 eur. Celníci zkontrolovali, že opravdu nevezeme žadné drogy, alkohol, zbraně a pornografii. Později jsme však zjistili, že polovinu našich zásob alkoholu jsme nedopatřením

52

11/2007

malbám v pohoří Akakus, obřím dunám Erg Murzugu, pouštním jezerům Erg Ubari a zpět nekonečnou kamenitou pouští, které zde říkají „hamada“, dále na sever do Tripolisu a k antickým památkám na pobřeží. Po prvních několika stech kilometrech si následující den uvědomujeme, jak důležité je zde mít průvodce. Naše nejnovější GPS neukazují nic jiného než pomyslnou hranici s Alžírem a 600 kilometrů vzdálený Ghat. Mezi ním a námi však leží kamenitá část Sahary, která je tu a tam narušena neprůjezdnými kaňony a 50 kilometrů dlouhým dunovým úsekem Erg Ubari. Bez Sulejmanovy znalosti terénu bychom daleko nedojeli, jak jsme si dokázali po prvních padesáti kilometrach, kdy jeden z našich Defendrů vyrazil sám na průzkum, vyjel z dosahu vysílaček a další tři hodiny jsme strávili jeho hledáním. Tato trapná počáteční epizoda poněkud narušila náš zatím harmonický vztah s průvodcem, který jsme pak několik večerů napravovali při ohni, opíjejíce se silným a velice sladkým mátovým čajem. Druhý den jsme konečně dojeli k okraji prvního dunového pole. V jížním cípu Erg Ubari dosahují duny sotva několika metrů a tvoří tak idealní podmínky pro učení se jízdě v písku. Sulejman ležící ve stínu své Toyoty kreslí klacíkem v písku a vysvětluje nám zásady řídení v dunách. Odpoustit pneumatiky na jednu atmosféru, zavřít mezinápravu a rychle se dostat do druhé rychlosti která by měla při plných otáčkách dát ideální sílu k výjezdu na vrchol duny. Zde je ovšem háček. Land Rover musí mít velkou kinetickou energii a rychlost ke zdolání svahu duny, ale řidič musí odhadnout bod dosažení vrcholu, kde musí vozidlo zastavit přesně v okamžiku, v němž přední kola překročí vrchol duny a zadní zůstanou za ním. Aby to nebylo jednoduché musí se toho dosáhnout bez použití brzd, které by mohly vézt ke smyku a převrácení vozidla. Pokud se vám nepodaří odhadnout rychlost vozidla, zastavíte se buď před vrcholkem duny, což vede k pracnému

www.echomagazin.com zcouvávání zpět k úpatí protilehlé duny, jež umožní plynulý rozjezd, nebo v horším případě k ‚přestřelení‘, při kterém Land Rover přeletí vrcholek duny a zapíchne se předními koly na druhé straně. Tato varianta je samozřejmě o mnoho nebezpečnějsí, jak jsme se přesvědčili ze setkání s jednou italskou výpravou v Akakusu, kde jsem minuli Defender bez střechy a s pomačkanou karoserií. Řidiči se nepovedlo odhadnout svou rychlost, přeletěl vrchol a jeho auto se po dopadu převrátilo na střechu. Naštestí bylo vybavené ochranným rámem, který řidiči i spolujezdci zachránil život. My tyto „roll bary“ neměli, a tak není divu, že jsme se srdci a motory v plných otáčkách, při pohledu na oblohu v předním okně, dunu několikrát nevyjeli. Brzy jsme ale pochopili systém a za pár hodin navigování Sulejmanem, který čekal na vrcholu každé obtížnější duny, jsme si začali duny vychutnávat a řízení se změnilo z počátecní nervozity v nádherný adrenalinový zážitek. Na třídenní cestě k cílu naší první etapy Ghatu jsme projeli zatím nejnáročnější terén. Posledních dvěstě kilometrů brutální hamady vytřepalo palubní budíky mého Land Roveru o 20 stupnů po směru hodinových ručiček. Já a Sulejman dostaváme defekt, pan S navíc láme držák pružin a další Defender přišel o zadní poloosu. Jestli by to takhle šlo dál, tak se do Tripolisu vrátíme na velbloudech. Ghat nás bohužel vítá okrovou stěnou zvířeného písku. Takže nakonec obávanou bouři ghibli zažijeme. Písku není vyhnutí, zalézá do stanu, za oblečení do jídla i plic. Za poslední týden jízdy zvířenou hamadou dostaly naše průdušky pěkně zabrat. Ghibli jim rozhodně nepomáhá. Začíná se špatně dýchat a proto se rozhodujeme bouři přečkat v Ghatu v doufání že nebude trvat dlouho. Ta se ovšem v příštích dnech netiší, a proto vyražíme do Akakusu navzdory špatnému počasí. Akakus nás ohromuje svými neuvěřitelnými čedičovými útvary, jež zdánlivě popírají existenci gravitace. Skály tvarů hřibů, koulí a jehlanů jsou po milénia obrušovány přizemním větrem, nesoucím písek a tu a tam pomalu se valícímy jazyky dun. Právě v těchto zerodovaných místech jsou ukryty nástěné malby, jež jsou datovány až 8 tisíc let před začátek našeho letopočtu. Překvapivě jsou zde mezi motivy velbloudů, karavan a loveckých výjevu k vidění i obrazy slonů, žiraf a jaguárů, což poukazuje na fakt, že tato zdánlivě mrtvá oblast byla dříve savanou, jaká je dnes k vidění až o několik tisíc kilometrů jižněji. Bouře se konečně uklidňuje a my můžeme obdivovat výhled na jižní část pohoří z jednoho z jeho vrcholů. Pohled který se naskýtá, nepřipomíná nic, co jsem až doposud viděl a vzbuzuje iluzi kulis ze Star Wars. Naše auta jsou jako špendlíkové hlavičky zapíchnuté na úpatí dun, které se plazí pod 100 metrovou skalní branou. Za ní se v dáli tyčí jako dračí zuby nejvyšší hory Akakusu a vycházející slunce barví celou scenérii dozlatova. Z Akakusu se konečne vydáváme k hlavnímu bodu expedice -obřím dunám Erg Murzugu.

Obrovská Šumava z písku

Jejich velikost si uvědomujeme podle vzdálenosti kterou k nim po jejich prvním spatření musíme urazit. Než se k těmto velikánům, z nichž někteří vypadají jako obrovské našlehané pyramidy, dostaneme, musíme překonat další vražednou hamadu a dvacet kilometrů neočekávaných dun. Zde Sulejmana přesvedčujeme, že už máme jízdu dunami v krvi a ten nám večer oznamuje své rozhodnutí na zkrácení si cesty do Awbari přes okrajovou část Ihdan Murzugu. Jeho rozhodnutí nás jak překvapuje, tak naplňuje nadšením, jelikož ze svých internetových průzkumů neznáme nikoho, komu by bylo povoleno přes tyto, místy až více než 100metrů vysoké duny projet. Večer posloucháme Sulejmanovy historky a tekoucích píscích, dunových polích tak prudkých, že se přes ně občas nedostane ani velbloudí karavana a zrádně nečitelnému terénu. Málokdo z nás může v noci, naplněn očekáváním, pořádně spát. 11/2007

Ráno vyrážíme dříve a Sulejman hledá idealní cestu která by nás dostala mezi velikány. Při výjezdu prvního pole začínáme chápat, co měl na mysli těmi problémy se čtením terénu. Písek Erg Murzugu má zvláštní okrovou barvu která odráží slunce, oslepuje a ztěžuje jakoukoliv orientaci. Jedeme v 20metrových rozestupech a několikrát se leknu když se Sulejmanova Toyota vyšvihne, či propadne přes několikatimetrovou dunu, jež není vidět. Máme slunce v zádech, což ztěžuje situaci, jelikož vidíme stíny dun a případné propadliny až na poslední chvíli. Co vypadalo jako kilometrový výjezd se mění v kilometry tři a Sulejman, který vede výpravu se několikrát zahrabe v měkkém písku. Při posledním vyproštování se rozhoduje vyčkat až se slunce přehoupne na druhou stranu oblohy a odhalí stíny terénu. Po třech hodinách, strávených ve stínu aut popíjením čaje, který z nepochopitelných důvodů v tomto horku osvěžuje, vyrážíme dál. Projíždíme písečným údolím, z obou stran obklopeni masivními dunami, které vypadají jako pohoří a připomínám

53

R E P O R T Á Ž si výraz použitý kamarádem motorkářem, který se loni dostal na okraj Murzugu: „...obrovská Šumava z písku...“. Údolíčko se zužuje a na jeho konci nás čeká nemilé překvapení. Duna která odděluje konec pole od sjezdu zpět na hamadu má sice slabých deset metrů, ale je velmi příkrá s velkým úhlem nájezdů a jemným pískem na úpatí. Sulejman se ji snaží třikrát traverzovat, ale neúspěšně. Nakonec couvá na delší rozjezd a poprvé vidíme že dává svému 4litrovému benzíňáku „plný kotel“. Toyota naráží do úpatí duny, přední náprava nadskočí a posléze dopadne zpět do písku, který exploduje všude kolem a auto se konečně dostává na vrchol. Bezděčně na sebe koukneme a polykáme nasucho. Známe své ‚Defíky‘ jako své boty a dali bychom za ně ruku do ohně, ale nikdo z nás nečeká, že by naše káry s polovičním výkonem mohly zopakovat výkon Toyoty. Rozjíždím se jako první. Se srdcem v krku řadím za dva, přirážím plyn k podlaze a narážím na dunu. Cítím jak se předek vozidla zvedá, na zlomek sekundy vidím jenom nebe s pálícím sluncem, dopadám a kinetická energie mě vytáhne až na vrchol duny. I ostatní zvládají manévr na výbornou, a tak, napumpováni adrenalinem, poskakujeme na vrcholu duny jako šílenci. I na vždy rezervovaném Sulejmanovi jde vidět neskrývané dětinské nadšení a zubíce se, nás plácá po ramenech „Bien, good, bahi!“ Při sjezdu dolů z dunového pole je nám ještě jednou připomenuto měřítko píseč-

ných obrů když hádáme sjezd na dvěstě metrů a jenom nechápavě koukáme na Sulejmana jehož auto se vzdalujíce mění v malinkou krabičku na úpatí. Sjezd má dobře přes kilometr. Brzdíme motorem abychom snížili riziko smyku a končíme sjezd při 80kilometrové rychlosti. Večer kempujeme pod dunami, obklopenými suchými stromy, které připomínají pohlednice z Namibie. Tvarujeme z vlastních stínu slovo „Libye“ a vyčerpáni padáme do spacáku ještě před setměním.

Libyjské mrtvé moře

Dalšich pár dní nás vrací kombinací hamad a rovných písečných úseků na sever k Ihdan Ubari, kde trávíme dva dny u dalších z libyjských skvostů - jezer Ubari. Nikdo přesně neví kolik jich zde uprostřed dunových polí je, byly objeveny čirou náhodou pouze před několika desítky let. Při návštěvě největšího z nich - Gabrounu se podivujeme nad jejich vznikem. Pohled na něj je ale v každém případě úchvatný. Položen na úpatí 100metrové duny, jeho tmavě modrozelená hladina ostře kontrastuje s obklopujícím, všudypřítomným „žlutooranžovem“. Břeh jezera je zarostlý vysokými travinami a zelenými datlovými palmami. Tyto mírně mění krásu výhledu do nepochopitelného kyčovitého obrázku. Ani Sulejman ani na tuto oblast strohá Lonely Planet nevysvětlují vznik těchto pouštních pokladů, ale oba tyto zdroje nabádají ke koupání v jejich vodách, jež prý má mít blahodárné účinky.

Někteří z nás překonávají podivnou „vůni“ stojaté vody a tisíce miniaturních červených krevet, které jsou jedinými obyvateli slaných jezer a noříme se do jezera. Kniha neuvadí že jeho hustota je podobná té z Mrtvého moře, takže se v ní nedá plavat. Spíše ležet, či sedět. Stání nedoporučuji, neboť z dalšího nepochopitelného důvodu se v metrové hloubce nedají horkem udržet nohy. Teplota, nebo chemické složení pálí jako vařící voda a brzy zjišťujeme, že ležení v jezeře je nejideálnější pozicí k relaxaci. Večer kempujeme v dunách nad jezerem a jeho oázou, jež je do ruda zbarvována zapadajicím sluncem a při vědomí, že je to naše poslední noc v poušti, na nás dopadají různé pocity. Každý se rozcházíme na ,svou‘ dunu a přemýšlíme nad poslednímy týdny a neuvěřitelnými chvílemi, které jsme zde zažili. Při pohledu na fantasticky rudý Gabroun si představuji co nás ještě asi čeká příští týden, při cestě na sever do Tripolisu a k římským památkám Sebraty a Leptis Magny a nemůžu si pomoct od pocitu smutku, při pomyšlení že pravou Saharu, tu písečnou dámu, která neodpouští chyby nepřipravených, a která tak ráda mění svá barevná roucha, zítra opouštím. Opouštím, ale s vědomím že se brzy vrátím. Radek Orsag

Snímky autor, více na www.rophoto.co.uk

Zem boj s púšťou prehráva Proti šíreniu púští bojujú na svete rôzne. Káhira chce kultiváciou púštnej pôdy rozptýliť obyvateľstvo do ostatných častí krajiny, Peking zase stavia stromovú bariéru. Rozširovanie púští vplyvom ľudskej činnosti a dlhodobého sucha či povodní, nie je nový jav. Už zánik starovekých civilizácií Sumerov či Babylónčanov súvisel s úpadkom poľnohospodárskej produktivity v dôsledku dlhého obdobia sucha. Ničivé následky vysušovania Zeme trvajú dodnes. Podľa odhadov OSN až 1,2 miliardy ľudí ohrozuje rozširovanie púští a 250 miliónov zažíva jej priame následky už dnes. Svet si tento jav uvedomil v 60. rokoch, keď štvrť milióna ľudí a milióny domácich zvierat zahynuli po suchách, ktoré postihli západnú Afriku. Polia karfiolov či melónov vyzerajú popri pyramídach v Gíze ako fatamorgána. V Centre pre výskum púští vedci využívajú najmodernejšie technológie, aby svoju krajinu zbavili nekonečného piesku. „Toto všetko bola kedysi púšť,“ ukazuje hrdo Tarík el-Kowmey na miesto, kde rastú banánovníky. „Teraz už dokážeme vypestovať čokoľvek,“ hovorí pre agentúru Reuters.

54

V krajine, ktorej plocha je obývateľná iba na päť percent, takmer celá 74miliónová populácia žije popri rieke Níl a jej delte. Predpokladá sa, že v Káhire, ktorá už teraz patrí k najľudnatejším mestám na svete, bude v roku 2050 žiť dvakrát viac obyvateľov ako dnes.

11/2007

Vláda preto posmeľuje ľudí, aby sa sťahovali do púšte. V roku 1997 odštartovali projekt Toška, ktorý mal z Egypta urobiť veľkého poľnohospodárskeho exportéra. Do roku 2017 chceli poľnohospodársku pôdu rozšíriť o 40 percent. To je už teraz nereálne. Vo februári 2006 totiž konštatovali, že len štyri percentá plánovanej pôdy prešli obrobením. V krajine, kde takmer neprší, je pre kultiváciu púšťe potrebné siahnuť na vzácne zdroje vody z Nílu. Mnohí preto projekt kritizujú. Pestovanie plodín v púšti, kde sa voda pre horúce počasie rýchlo vyparuje, je podľa Andersa Jagerskoga, riaditeľa Inštitútu pre vodu v Štokholme, nerozumné. „Z politickej perspektívy to má zmysel pre zamestnanosť, no z hľadiska vody je to neracionálne,“ povedal pre Reuters. Postup púští trápi i Čínu. Pred siedmimi rokmi si preto zvolili megalomanský projekt, keď začali s výstavbou takzvaného Zeleného múru. Bariéru stromov dlhú 700 kilometrov naprieč provinciami Vnútorné Mongolsko, Che-pej a Šan-si plánujú postaviť do roku 2010. Doteraz však púšť nepokorila, iba jej postup spomalila. (sme)

m

e

u. e

ti

e

GRIT (UK) Ltd.

www.echomagazin.com Specialista na stavební profese hledá pro své pobočky v Londýně, Leicesteru, Stock-on-Trent kandidáty na pozice:

-

echo

stavební dělník zedník sádrokartonář stavební truhlář malíř / natěrač elektrikář svářeč

Předplatné Echo Magazinu

Veľká predplatiteľská súťaž!

Další volná místa v oborech: - švadlena - řezník balič potravin plaváreň,- jedna kniha, polovica

Štyri pivá v pube, tri lístky na sazajišťujeme: dá kúpiť za 10 libier. najlacnejšieho záhradného kresla. To všetko Dále - bankovní účty A okrem toho aj ročné predplatné mesačníka ECHO. Vďaka nemu dostanete - registrace na Home Office časopis priamo do domu a automaticky budete- NIzaradení do súťaže o ceny. number, vyřizujeme i v případě, že nepracujete

SLOVENSKÉ A ÈESKÉ POTRAVINY

SONAM LTD 132 UPPER RICHMOND ROAD WEST EAST SHEEN, LONDON SW14 8DS TEL; 020 8487 8487 EMAIL: [email protected], WEB: www.halusky.co.uk Potraviny je možné si objedna aj online na našej stránke

- CIS kard - self employed - CSCS kartu - benefity dle přáni klienta - nabízíme také jazykové kurzy

www.gritltd.com Naši konzultanti hovoří česky a slovensky. LEICESTER: asistentka: +44(0)791.201.3608 Email: [email protected]

a ě

tě yl

,

n!“

ed .

ře lo ci, ut tit

ka

AŽ DO VÁŠHO DOMU Každý 20. zaregistrovaný predplatiteľ získa vstupenku na koncert, každý 100. zaregistrovaný predŽIJETE KDEKOĽVEK VO VEĽKEJ BRITÁNII A CHCETE platiteľ získa zadarmo spiatočnú letenku do Česka alebo na Slovensko, jeden z každých 500 nových UŠETRIŤ SVOJ ČAS TÝM, ŽE NEBUDETE MUSIEŤ predplatiteľov získa osobný počítač.

NAVŠTEVOVAŤ NAŠE DISTRIBUČNÉ MIESTA?

PREDPLAŤTE SI ECHO, PRÍDE ZA VAMI AŽ DOMOV. CENA PREDPLATNÉHO ZAHŔŇA IBA NÁKLADY NA POŠTOVNÉ A BALNÉ.

Pokud si přejete, abychom Vám zasílali ECHO MAGAZÍN pravidelně na Vaši adresu, vyplňte prosím kupón níže a zašlete ho společně s šekem (vystaveným na ECHO MAGAZÍN) nebo POSTAL ORDER na adresu ECHO MAGAZÍN, 344 HOE STREET, LONDON, E17 9PX. Obálku označte nápisem “PŘEDPLATNÉ”.

Jméno: .......................................................................................................... Poštovné: Adresa: ......................................................................................................... ....................................................................................................................... .......................................................................................................................

3 měsíce (₤5) 6 měsíců (₤8) 12 měsíců (₤10)

Telefon: ......................................................................................................... E-mail: ................................................................ 11/2007

Venezuelský prezident Hugo Chávez

"

ecí

55

P O R A D Ň A

Britské

platobné karty

Finančný trh pre spotrebiteľa je v Británii ukážkovo konkurenčný. Každý, čo len trochu udomácnený prisťahovalec (kuriózne a ironicky, tým sa stáva každý z nás hneď po tom, ako sa nám konečne podarí otvoriť si osobný účet v banke s poriadnou debetnou kartou, ktorú akceptuje

56

i nemenovaný nízko nákladový prevádzkovateľ leteckej dopravy) pár krát v týždni vyťahuje z preplnenej poštovej schránky rôzne ponuky na kreditné karty. Čo je vlastne kreditná karta? Koľko ich jeden človek potrebuje? Potrebuje ich vôbec? Načo ich používať? A ako nájsť tu najlepšiu? Pokúsime sa vám poradiť. 11/2007

Debetná verzus kreditná karta: Mnoho ľudí si stále mýli, resp. nechápe rozdiel medzi kreditnou a debetnou kartou, a tak vlastne ani nevie, čo to nosí v peňaženke. To je škoda, lebo rozumné používanie rozdielnych druhov kariet prináša výhody a často i nie malý „zisk“. Nedorozumeniam pri snahe pochopiť rozdiel medzi týmito dvoma druhmi plastikových kariet, ktoré vydávajú banky či iné finančné inštitúcie, však často nepomáhajú ani nie veľmi správne „poučky“ o rozdieloch, ktoré si môžme prečítať v českých či slovenských publikáciách. Platí, že debetná karta je

www.echomagazin.com

plastiková karta, ktorá vám bola vydaná vašou bankou k vášmu osobnému účtu. V Británii boli prvé debetné karty vydané koncom 80. rokov, hlavne z dôvodu nepraktickosti a rastúcej neekonomickosti používania platobných šekov. Debetnou kartou vlastne získavate flexibilný prístup k vaším finančným prostriedkom, ktoré na osobnom účte, ku ktorému bola karta vydaná, máte. Existujú dva druhy debetných kariet: embosované a neembosované. Neembosované sú vydávané k základným typom účtu (často bez možnosti „overdraft-u“, teda možnosti vybrať prostriedky s následným mínusovým zostatkom), kým embosované spoznáte tak, že písmenka s vašim menom a číslom účtu / karty sú výstupené. V súčasnosti, kedy britské finančné spoločnosti vydávajú už v zasadne len plastikové karty s čipom (pri použití potrebujete PIN číslo) nezáleží, akú kartu vám banka k účtu vydala - pri fyzickom platení u obchodníka musíte svoju platbu potvrdiť PIN číslom. Dôležitým faktorom je snáď typ loga, ktoré vaša karta má. VISA či MAESTRO (bývalé Switch) je akceptované na viacerých miestach ako také SOLO či VISA ELECTRON. Debetnou kartou môžete nielen platiť za nákupy či služby (v rámci možností vášho zostatku na osobnom účte, či povoleniu k prečerpaniu) ale si tiež svoje peniaze vyberať z bankomatov, alebo ATM. Niektoré banky vydávajú debetné karty, ktoré neplatia v zahraničí, v Británii sú to väčšinou karty s logom SOLO, a tak ak plánujete cestovať mimo krajinu, zistite vo svoje banke, či vám prístup k peniazom zostáva. Peniaze, ktoré debetnou kartou vyberiete resp. použijete nákupom u obchodníka, vám budú odpísané z účtu takmer automaticky (závisí od druhu prevodu peňazí ktorý obchodník / banka pri transakcii použije) a každá takáto transakcia je zaznamenaná aj vo vašom mesačnom výpise. Kreditné karty sú na rozdiel od debetných viazané na takzvaný revoltingový (obnovujúci sa) úverový účet, kde vám banka po akceptácii žiadosti o takýto účtov zadá povolený maximálny kreditný limit, ktorý môžete v jednej splátkovej dobe (zvyčajné mesiac) prečerpať. Takto získavate ľahký prístup k peniazom a flexibilitu pri nakupovaní, míňate peniaze, ktoré vlastne nemáte, resp. míňate cudzie peniaze, zo záväzkom vrátiť ich do istej doby bez úroku, či neskôr spolu so sumou navŕšenou o úrokovou sadzbou. Pri kreditnej karte dostávate mesačný výpis, bilanciu musíte do udaného dátumu znížiť aspoň o predpísanú

minimálnu splátku. Kreditné karty sú embosované a tie vydávané v Británii obsahujú tiež čip, teda pri platení cez platobný terminál musíte správne udať PIN číslo. Podpisom môžete zaplatiť len na miestach bez platobného terminálu. Kreditnú kartu môžete použiť aj na výber hotovosti z bankomatu, to je ale často nevýhodné, lebo vydavateľ karty účtuje vysoké poplatky, a to najmä z dôvodu, že historicky princíp kreditnej karty leží v jej funkcii ako prostriedok na bezhotovostnú platbu za tovar či služby. Najznámejšie kreditne karty majú logo VISA, MASTERCARD či AMERICAN EXPRESS. Prvou kreditnou kartou v Británii, vydanou v roku 1988, bola i dnes veľmi známa Barclaycard a monopolu na domácom trhu si užívala až do roku 1972.

Výhody kreditnej karty

Napriek tomu, že mnohí sa kreditnej karty ako takej z dôvodu, že je to vlastne druh pôžičky, bránia, iba málokto si môže život bez takejto karty dovoliť. Nejde len o výhody, ktoré môžete získať, ale najmä o praktickosť a bezpečnosť, s ktorou kreditka prichádza a debetná karta jej v tom nemôže konkurovať. Praktickosť kreditnej karty oceníte pri jej rozšírenej akceptácii s platbou u obchodníka, či cez internet a tiež v zahraničí, kedy je platba kreditnou kartou často lacnejšia ako použitie hotovosti, ktorú musíte zameniť nevýhodným menovým kurzom. Často krát je pri platbe za vybrané služby akceptovaná výlučné kreditná karta - rezervácie cez internet či platba za automobil z požičovne. Bezpečnosť prichádza s faktom, že nepoužívate vlastné peniaze, teda v prípade straty či krádeže a následného zneužitia karty nemáte pri dôslednom nahlásení situácie organizácii, ktorá kartu vydala, žiadnu zodpovednosť za transakcie, ktoré ste neuskutočnili vy. Ak ste nalomený, zvážte i fakt, ze kreditné karty su v Británii vydávané vo veľkej miere bez poplatku. Ďalšou výhodou používania kreditnej karty je budovanie v Británii dôležitej kreditnej histórie (viac o nej na našom webe v sekcii osobné financie). I príležitostné použite karty a následné plné splatenie bilancie z výpisu znamená pozitívny bod pri budovaní aktívneho a vysokého kreditného skóre. Finančné organizácie vydávajú i kreditne karty špecificky postavené pre ľudí s neexistujúcou či zlou kreditnou históriou. Takéto kreditky majú na vašu peňaženku určite nepriaznivé dôsledky - nie veľmi výhodné úrokové sadzby (v niektorých prípadoch aj vo výške neuveriteľných 60 % APR), ale pozorné a pravidelné splácanie celej

11/2007

bilancie nešťastníkovi zo zlým kreditným skóre určite zanedlho dopomôžu k lepšej a výhodnejšej karte.

Balance transfer - presun bilancie

Kreditné karty s 0% APR sú zas ako výšite pre každého, čo chce na väčšom nákupe, napríklad dovolenky či povedzme nábytku do nového bytu, ušetriť. Po použití nemusíte hneď splácať celú bilanciu, keďže na dané obdobie (často i rok a viac) vám vydávateľ karty neúčtuje žiaden úrok. Splácate len minimálnu čiastku a po skončení bezúročného obdobia máte na výber: splatiť požičanú sumu bez úroku, alebo mať o bežný úrok (určené zmluvou) zvýšený účet. Samozrejme, môžete sa rozhodnúť riešiť situáciu obhliadnutím sa po trhu a získaním novej kreditnej karty s nízkym, alebo znova nulovým úrokom, a tak pomaly splácať požičanú čiastku bez toho, aby ste platili nieco navyše. Dalším výhodným druhom kartiet sú tie s výrazne nízkym APR. Sú vhodné hlavne pre tých spotrebiteľov , ktorí majú vysokú bilanciu a splácajú ju pomaly, po čiastkach. Nie je totiž stále vhodné či možné každoročne meniť kreditku, nepomáha to dobrému kreditnému skóre, či posledné roky je tiež viditeľné, že takýchto ponúk je čoraz menej, a tak sa oplatí presedlať na kartu, kde síce nejaký ten úrok platíte, ale máte stabilitu dlhšej doby na splácanie.

Loyalty programs

Britský trh s kreditnými kartami sa okrem hore uvedených spája i so špecifikom vernostnými programami. Zbieranie rôznych bodov, air-miles či cashback (vrátenia hotovostnej sumy na váš účet) je výhodné najmä pre tých, ktorí míňajú veľa, ale dokážu celú bilanciu splatiť každý mesiac. Tak nielen získavate bezúročné obdobie, na ktoré si vlastne požičiate peniaze bezplatne, ale i nejakú formu výhody. Takže si môžete vybrať: Zberaním air-miles získavate lety do rôznych, často zaujímavých destinácii zdarma, pri cashbacku 3% a mesačnom míňaní povedzme tisíc libier vám bude na vaše konto o rok pripísaných £360, určite nie zlý spôsob, ako sa na účet finančnej organizácie potešiť. Vynikajúce webové stránky týkajúce sa tematiky kreditných kariet a ich výhodného používania nájdete na následovných adresách: www.creditcardexpret.co.uk - sprievodca svetom britských kreditných kariet - porovnania, pomoc s výberom. www.moneysavingexpert.co.uk/ cards/ - Martin Lewis prezrádza triky ako výhodne „zneužiť“ ponuky na trhu. Maya Semanová

57

B L O G Y

O mládeži (a iné drobnosti) Tá dnešná mládež má teda iné problémy. (Som si veru nemyslela, že sa dožijem dňa, kedy prednesiem takúto vetu, ale ako vidím, v zrelom veku 33 rokov som sa k tomu dopracovala. Ono vlastne tento príspevok má byť tak trocha o sexe. Ale kde by som sa ja vo svojom veku už odvážila dať také niečo do nadpisu!?!)

e-maily, ktoré začínajú a končia frázou: „I love you“. Ryan sa jej páči. No ale býva ďaleko. A tak sa za mnou chodí radiť, či a koľko času má investovať do tohto vzťahu. A či môže po škole pobozkať aj Sebastiána, pretože aj ten sa jej páči. Ehm. Neviem či som ten najlepší poradca v tomto obore. Prvú pusu som obdržala tuším v pätnástich a tri dni sa mi z nej triasli nohy.

No ale čo som to vlastne chcela? Ach áno. Tá dnešná mládež. Podľa najnovích štatistík trápi britských školáčikov (základných škôl) nasledujúci dlhý zoznam problémov. Vlámačky. Gangy. Násilie. Nože a zbrane. Globálne otepľovanie. A terorizmus. Globálne otepľovanie. No ja teda neviem. Ktovie, kde presne zobrali múdri výskumníci vzorku školákov na svoju anketu. Pretože našu deväťročnú slečnu doma netrápia ani gangy ani terorizmus. Momentálne ju zaujímajú iba vzťahy. Na letnej dovolenke sa zoznámila s rovesníkom Ryanom. Slovo dalo slovo a za chvíľu sa cmukali pri hotelovom bazéne. Teraz jej chodia dlhé

No a tiež ju zaujíma sex. Čo a ako. Pána beka, to je s tými deťmi robota. Človek by si aj vymyslel niečo o včeličke a kvietkoch. Lenže ono je tá dnešná mládež celkom prefíkaná. Vie o tej celej veci tuším viac ako my. Ako keď nám pred nejakým časom vkráčala do spálne v tom najlepšom. Teda pre nás. Pre ňu by som povedala, že sa ocitla tvárou v tvár svojej nočnej more. (Komu z nás nenaskočila husia kože pri predstave, že vkráča do spálne rodičov v tej najnevhodnejšej chvíli?). Ani brvou nemihla. Chvíľu si nás obzerala, a kým sme došli na to, že tam nie sme sami a hlavou nám prebehlo hororové video, ako sme zjazvili mladú dušu na večné veky, tak múdro vyhlásila: „Znamená to, že už bu-

Vyvolení

sa na mňa ani nepozrel. V tej chvíli som zistil, že mi nesiaha ani len po členky, nieto po bradu.

Vošiel som do Off licence obchodu kúpiť si niečo na jedenie. Po chvíli som sa postavil do malého radu a čakal kedy budem môcť zaplatiť. Do vnútra vošiel ďalší zákazník a postavil sa rovno predo mňa. Hneď bol pred pultom a čakal kedy bude obslúžený. Bol to Ind približne okolo štyridsiatky. S ďalšími kupujúcimi sme sa pozreli prekvapene na seba. Tak som ho upozornil, že koniec rady je trochu ďalej a že sa predbehol. Ani to ním nepohlo. Zvýšil som teda hlas, možno ma len nepočul. Nič. Stál opretý o pult akoby sa ho to netýkalo. Keď sa predavač otočil k nám, tak som mu rýchlo podal môj tovar a zaplatil. Na to sa ozval spomínaný Ind, ktorý mi nesiahal ani po bradu: „V tomto obchode sú Indovia vždy na prvom mieste“, zahlásil. Pozrel som sa na predavačov, ktorí boli tiež Indovia, ale tí nepovedali ani slovo. Nebol som si istý, tak som sa ho pre istotu opýtal, či to myslel vážne. Už

l i s t o p a d n o v e m b e r

11 2 0 0 7

Niekoľko týždňov neskôr som sedel v aute asi v hodinovej rade na ukrajinsko-slovenských hraniciach. Na ukrajinskej kontrole boli predo mnou už len tri autá, tak som sa po hodine centimetrového posúvania už nerozčuľoval. Veď na zápchy, kolóny a dlhé rady som si nejako v Anglicku už zvykol. Aj keď sa to občas nevypláca. Zrazu som si všimol, ako si to nejaké auto trhlo po páse pre diplomatov, obehlo asi dvadsať áut a zastavilo tesne pri mne, akoby sa chcel zaradiť do kolóny pre bežný ľud a to rovno predo mňa. Tak to teda nie, aj keby som mal tú požičanú otrasnú žltú Fabiu poškrabať, nepustím ho. Autá sa pohli, sivý mercedes tiež, zablokoval som mu cestu a snažil sa prekričať cez sklo na aute, že kam lezie. To už ku mne pribehol vojak v uniforme a prikázal mi ho pustiť. Či viem kto to je? Jasné, že som nevedel, že to je pop. No a? Otvor kufor! Kde máš cigarety? Žiadne nemám, prečo som ho mal pustiť? Taký pop je viac ako diplomat,

dete mať konečne to bábo, o ktoré vás už rok prosím?“ Za pár týždňov som bola tehotná. Keď tak nad tým teraz rozmýšlam, nespravila to tá moja polovička naschvál? Len aby nášmu narušiteľovi súkromia dokázala, že sex je skutočne niečo, čo je striktne obmedzené na rozmnožovanie ľudskej rasy a nie bohapustá, skvelá zábava, ktoru zabíjajú dospelí voľný čas? Keď sa zamyslím ešte viac, vychádza mi z toho, že dám asi na spálňu zámok. Pri troch babách v dome je šanca, že nám niektorá do nej skôr či neskôr zase vkráča príliš veľká. A ak sa ich otec rozhodne splodiť ďalšieho potomka zakaždým, keď sa tak stane, aby ochránil ich morálnu integritu, tak sa mám na čo tešiť. Alebo im do izby namontujeme televízor. A video. A Playstation. Niečo z toho ich hádam zabaví dostatočne na to, aby ich prestalo zaujímať, čo sa deje za dverami rodičovskej spálne. A keď všetko zlyhá, tak mi nezostane nič iné, ako poslúchnuť rady starých materí. A počkať so všetkým, kým pôjdu deti spať. Miriam Novanská

viac ako pápež, rozumieš? Na takého kričať nemôžeš! Ešte ma napadlo pár otázok, ale nemal som chuť stráviť pol dňa na kompletnej prehliadke, tak som radšej stíchol. Prešli sme pár metrov na slovenskú časť kontroly, budúci Schengen. Ďalšia pomalá hodinka posúvania po centimetroch. Spomínaný viac-ako-diplomat mal pootvárané všetky dvere na aute a vyberal z neho všetky tašky, kabáty, deti aj manželku. Neskôr behal od jednej kabínky ku druhej a potom aj tretej a zalamoval rukami. Prešiel som slovenskou kontrolou a ukrajinský pop ešte stál na tom istom mieste. Doma je možno diplomat, no vonku bol skôr podozrivý. Je jedno či som v Anglicku ako imigrant, na Ukrajine ako turista, alebo či poberám nejaké sociálne dávky v niektorom európskom štáte. Niektorí sme si rovní a niektorí rovnejší a tak je to asi všade. Hlavné je, že moji kamaráti, kolegovia a ľudia okolo mňa neriešia podobné nezmysly. Táto výhoda je pre mňa oveľa prijateľnejšia ako akákoľvek iná. Peter Bigoš

ECHO magazín č. 11, ročník III. Vydavatel: Echo Magazin Ltd., 344 Hoe Street, London, E17 9PX, Šéfredaktor: Ján Gregor, [email protected], Marketing & inzercia: Svetlana Mečiarová, tel.: 020 8520 8801, 07825418379, [email protected], Layout a grafika: Peter Buček (Artwell Creative, s.r.o.), Echo on-line: Ivo Hercík, [email protected], Externý redaktor: Peter Bigoš, Kateřina Čejpová, Tomáš Mrva, Miriam Novanská, Aňa Ostrihoňová, Maya Semanová, Jana Strýčková, David Žemlička. Fotografie: Photos.com Korekcie: Martina Straková Redakce ECHO magazínu nenese zodpovědnost za obsah publikované inzerce. Redakce má právo odmítnout publikaci inzerce bez udání důvodu. Redakcí nevyžádané rukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Bez vědomí redakce nelze rozšiřovat publikované materiály. ECHO magazine doesn’t take responsibility for advertisement’s contents. Reproduction in whole or in part without written permission strictly prohibited.

Hynek Martinec: Anděl

58

11/2007

0 £1

m

0044-20-85-211-399

Ubytovanie v Londýne a Leeds - kompletne zariadené domy - len Slováci a Èesi - cena už od 45 libier na týždeò - izby pre jednu, dve alebo tri osoby - v tesnej blízkosti metra - garancia spoloèného bývania pre páry - ubytovanie do troch dní

Práca v Londýne aj v Leeds - garancia práce v Londýne - rýchle vycestovanie - 100% zázemie v Anglicku - zdarma mapa a SIM karta - zdarma kniha o práci v Londýne - vybavenie všetkých formalít za Vás - pracovné pobyty aj v anglickom meste Leeds

REGISTRÁCIA ZADARMO na www.BohemiaWorld.sk a www.BohemiaWorld.cz BRATISLAVA: Bohemia World s.r.o., Nevädzová 5, 821 01 Bratislava 2, tel. 0918-619-078 (Orange), 02 -48287-626, [email protected] PRAHA: Londýnská 57, Praha 2 Vinohrady (vchod z Londýnské 59), tel. 02-21620-246, 0603-531-770, [email protected] LONDYN: Bohemia World, Ltd., 306-308 Chamber House, Hoe Street, London, E17 11/2007 9PX, tel. 0044-20-85-211-399, [email protected] 59

te ón no

p od a ii. ib Ku v h i ti. tán vu už n ri vy lie B z3⁄4a u ík av na ôž an ib m v i n tro už pó gis vy Ku re ho ne né ož

Je

www.echomagazin.com

Polský nábytek Polské ceny

Zavolejte a nejlépe pøijïte a porovnejte ceny s polskými

Jen na New Cross

Kuchynì Black

Red White

Dostupné už v ten samý den Široký výbìr sedaèek, rozkládacích sedaèek a sedacích souprav

KUCHYNÌ od £192 jen s Echo magazínem

- zdarma návrh kuchynì

£

68 £

£ £

30

92

289

£

Látka aneb koženka

115*

Rohová sedaèka vhodná i na spaní Široký výbìr barev

£

115*

£

549

326

Y K È A D E S Í C A D Á L K Z O R AKCE NA Ložnice od £

£

77

£

Ložnice Fantázia

£

687

Zahrnuje skøíò, rohovou skøíò, dvojitou skøíò, velkou postel, 2 stolky k posteli, skøíò se šuplíkama a zrcadlo

Tel: 0208 469 8302, fax 0208 692 5948

Reset Ltd Unit B Arklow Trading Estate Arklow R, London SE14 6EB Otevírací hodiny: Pon - Sob 10.00 - 20.00, Ned 11.00 - 16.00

£

38

£

81

43

www.brw.com.pl

£

79

£

39